Nuvia Estévezová, básnířka a prozaička, se narodila v Puerto Padre (provincie Las Tunas) roku 1971. Vydala básnické sbírky Poslední kameny hozené po Marii Magdaléně (Últimas piedras contra María Magdalaena, 2001), Žalomyslnost (Penancolía, 2001) a Svlečená figurína mezi sutinami (Maniquí desnudo entre escombros, 2002). Za své "vizionářské, svobodné, naléhající, samotářské, svůdné a erotické" verše byla odměněna literární cenou Unie kubánských spisovatelů a umělců Premio David a cenou Farraluque.
NUVIA ESTÉVEZOVÁ
Tančí z rovnováhy
Má dcera tančíc rock porušuje rovnováhu
rozpustila si vlasy
a rozbíjí si lebku o podlahu
akrobatka kejklířka
vzala si do hlavy že ochočí lvy
jsou krotcí říká
a hříva jim nepáchne
Má dcera prchá od jabloně
dává přednost kaktusu propichujícímu čelo
ona kdysi věrná
zmizela za roh
toulá se jako pes
ukrývá se kdovíkde
válí se po asfaltu
na němž usíná
moje maličká můj svatoušek
má proklatá nevinnost
Vypij mě
mléko ve varu
tryskající z plodového lůžka
k prsním bradavkám
Tužka
kreslí tlustou čáru
za samotou Kolik zmaru
je možná v krvi tvého těla
Vypij mě Mléko se bělá
vyrvi mi z nitra
muka která už za jitra
ve mně matku rozmrzela
Toaleta
Muži čurají na okraj,
my ženy
na dno.
Ptám se tě
chceš-li mou vidličku a nůž
ústa hladem zkřivená a zuby cenící
Ptám se tě chceš-li sklenici
s jedem který z mých rtů smývá růž
Ptám se tě zda jsi ještě muž
tvůj skvostný úd je skryt
Hledám na poušti stín a ve tmě třpyt
zrnko křišťálu mezi bakteriemi moru
vyháním zmiji ze svého dvoru
a ptám se tě chceš-li oživit
* * *
Nafouknout novou zeměkouli
zničit všechny
včerejšky
namalovat nové postavy
stromy tváře
Nafouknout novou zeměkouli
aby z ní po čase
unikl vzduch do jiného prostoru
Bohatství
Vidíš obludy v zrcadlech krev
úsměvy v závorkách
Oni nevidí nic
Propast je bezedná
boháč na jejím okraji má halucinace
hází do ní kameny
které
se nikdy nedotknou dna
Přeložil MICHAEL DOUBEK
DAVID PAULOVICH ESCALONA
Jací jsme
Dokonalí? Ó nikoli
I když rok za rokem
krok za krokem
k dokonalosti směřujem
To čeho dosáhnem
není nejhorší
pro svět v němž žijeme
pro svět v němž žijete
Cíle se nedotknem
ba ani představy
kterou nás obmysleli
naše rodiče
Už nejsme děti
Každý to dotáhl
kam síly stačily
Každý jinam
Nejsme odlitky
jeden druhého
Někdo byl stejný
druhý stejnější
Svět stvořili lidé
lidé ho řídí
lidé o něm sní
I my jsme jenom lidé
I bozi jsou dokonalí
jen pokud nedělají
křídou bolesti
čáru přes náš rozpočet
Nebudem u cíle
pozítří natož dnes
kdy nám sny uklouznou
na mokrých schodech
Jen ničeho nelitovat!
Co umíme to umíme
Vy na našem místě
jednali byste stejně
Laťku jsme zdvihli vysoko
nešetřili silami
Kam jsme došli
tam se změnil svět
Jen neztratit dech
v boji o výšku
Nepropadat pochybám
nesmeknout se zpátky
Pili jsme víno
v půli tratě
Nebylo kyselé
a bylo to víno
Protivětru navzdory
proletíme historií
Za rohem protrhneme
cílovou pásku naděje
Čím by byl svět
Co by zbylo ze světa
bez smíchu dětí
bez šedin starců
bez nádhery žen
Co by zbylo ze mne
bez karmínu růží
bez modře pláží
bez zeleně kopců
Život dává všecko
na nás je ho chránit
nenechat si sebrat
potěšení duše
Co by zbylo ze světa
bez dobrých knih
bez dobrých zpráv
bez třpytných jiter
Život nám dá všecko
co můžeme cítit
nahmatat a sníst
vypít a pomilovat
Co by bylo ze mne
trosečník v lese
bez ptáků bez malin
bez řek a pahorků
Smažete nám les?
Znovu ho vymyslíme
Setřete tabuli nebes?
Znovu ji namalujem
To je můj svět
nesahej na něj
Zničil bys mne
zničil bys sebe
Jen žádné opium
zakouřenou duši
Krev zůstane čistá
čirá krev přírody
Zdravý duch bydlí
ve zdravém světě
v němž roh hojnosti
zasype muka prázdnoty
Ach mládí
Vrátit se zpátky
tunelem do pohádky
do kvarty do primy
do kašičky
Zkoušky tě děsí
vysvědčení blaží
prázdniny vábí
První polibek
přísahy vzdechy
nešťastné lásky
pak jedna šťastnější
Ach mládí mládí
Žárlivý
Dýky mne bodají
žiletky řežou
na dva kusy
na dvě zvířata
Jedna noc prožárlená
delší než noc smrti
Bere všechen klid
tříští mě napadrť
Žárlivosti prokletá
opusť mou duši
chci ji zas zacelit
chci být sám sebou
Kdybych tak mohl
Kdybych tak mohl
naplnit své sny
udělat
přátele z nepřátel
Zbavit se chyb
změnit je v přednosti
Kdybych tě směl překreslit
k obrazu svému
nebo tě milovat
takovou jaká jsi
Nadělat potomky
jak z učebnice plození
sledovat jak rostou
v zázračné děti
Kéž bych změnil svět
všechny v něm sbratřil
Jedli by tentýž chléb
u jednoho stolu
a v noci spočinuli
na jediném loži
Kéž bych se směl neprobudit
ze svého snění
Nebo zas nesnít
netrápit se probuzením
Či vymazat sny
z tabule mysli
a žít jen tím
čím žiji
Kdyby ses objevila
Kéž se život změní
kéž jsi tu ty
Zbavíš mne bez mučení
hladovění a tmy
Sotva se objevíš
uhasíš smíchem můj žal
Tvůj hlas roztříští ticho
rty touhu zapálí
Hledám tě v krajině noci
hledám tě v bezčasí
hledám tě v propastech
země i moře
Sotva se objevíš
mír zavládne v mé duši
Hudba naplní uši
zalomcuje mnou radost
stanu se sám sebou
Jestli se objevíš v bílém
navzdory chladnému jitru
roztrhneš na půl můj kalendář
na dny bez tebe a s tebou
Vynoříš-li se z moře
smyješ vodou mé slzy
Mé utrpení skončí
jako potopa s duhou
Můj kubánský rum
Rum je kubánské mléko
mléko Kryštofa Kolumba
Buď zdráva lahodná chuti
Žij blaze jemná vůni
Vždycky si pořádně loknem
připijem na cestu dětem
anebo vítáme z cesty
zatoulaného bratra
Punč s ovocem a rumem
pointa narozenin
i sladká pauza
mezi mořskými koupelemi
Svůdný koktejl
za vlahé noci
v rytmu tance
tlukotu sváděného srdce
Pohár Cuba libre
k debatě s přítelem
ke sjednání koupě
či k zahnání vedra
Dvojice a ženy
přísahají na daiquiri
Jeho sladké doušky
roztaví mramor srdce
V tropech a v lásce
není nad rum s ledem
Povedený syn třtiny
nás rozpaluje žárem
Když tě zachvátí smutek
a útěcha nikde
obrať dnem vzhůru s důvěrou
nejkubánštější láhev
Rum karneval
rozžhavená mulatka
srdce třtiny
tropů ostrova a písně
Kubánský rum
Ostrov omývají vlny
zdobí ho košaté stromy
spaluje karibské slunce
zahaluje ho písek
Kolébka nádherných žen
smíchaných ras a barev
s oblými těly kytar
s palmami netrpělivých boků
Rum tryská z útrob země
zapleten do kořenů třtiny
jež roste v šumění moře
a bystřin tekoucích z hor
Rodí se s každým Kubáncem
v kolébce v hliněné chatrči
cválá s ním po prašných cestách
přihrává doutníku na terase
Rum - láska lidu
kubánský jako palma
sedí na hlavě historie
jako palmový slamák
Naše národní hrdost
jen tak anebo v koktejlu
útočiště v každé době
stvrzení lásky i přátelství
Nelze navštívit tropy
a neokusit čistého rumu
Odjet aniž si zatančíš
nakažlivou kreolskou rumbu
Připravil jsem ti bratře
pláž slunce vánek řeku palmu
Užij to ve zdraví a dovol mi připít
nejkubánštějším z rumů
Dobrota
Vše co máš daruj bližnímu
odpusť co ti kdo způsobil
zapomeň činy i slova
Srdce přetékej dobrem
Tohle se řekne lehce
Lidé oddaní dobru
vymírají den za dnem
v naší prašivé době
Kdo vzpomene jací jsme byli
a jací už nebudeme
Jsme přece jací jsme
zapomněli jsme však být dobří
Úsměv
Krásnější úsměv nenajdeš
než na rtech dítěte
Směje se tomu co bylo
směje se na to co přijde
Úsměv od ucha k uchu
brána do středu srdce
duši netrápí pochybnost
a vše je nadpřirozeně přirozené
Úsměv stvrzuje přátelství
ručí za lásku
předvádí sílu
touhu žít věřit a milovat
Legendární guerillero
Stal se legendou
Jistá ruka
přímý krok
pohled neuhýbá před osudem
Muč činu
oddaný věci
odvaha je mu chlebem
za život sklízí smrt
Smrt je jen průsečík cest
přestávka v bitvě
ideály překročí čas
člověk hranici století
Ti kdo ho znali
kreslí ho na prapor
A v ústech mladších
mění se v bojový pokřik
Nepřestává inspirovat
je za vším cos udělal dobře
Obrovitým tělem
válcuje vady lidstva
Nelze ho nenávidět
aniž ho miluješ
Je bohem války
andělem míru
Zůstane s námi
až my tu nebudem
Vyjde na nebi jiných
hvězda spravedlivých
Odešel aby zůstal
aby neustal v boji
po boku neúplatných
Legendární guerillero
Fedaíni
Jsou děti jež stoupají na špičky
aby dosáhly na pušku
Starci si ubírají léta
aby směli bojovat
Jsou ženy které rodí
aby revoluce
nezahynula
na nedostatek vlajkonošů
Národy po léta trpí
pod botou okupanta
Národy u nichž odpočívají
jen ti co padli
Živoří v táborech
nebe nad hlavou
přecházejí hranice
na pasy zemřelých
Budoucnost existuje
jedině vybojovaná
Až nastane
mnozí se vrátí
odkud je vyhnali
odkud odešli
Jiní se vydají
kde toužili žít
jejich vyhnaní
zmučení otcové
Nastane den štěstí
pro lid-hrdinu
který nezašel
ač vytržen z kořenů
Ten den poznáte snadno
podle kalendáře
Tehdy skončí historie
psaná kulkami
Přeložili EVA MÁNKOVÁ a KAREL SÝS
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)