SMRT V REALITY SHOW. Takovým titulem je opatřena obálka knížky předního českého literáta Jaroslava Čejky, kterou napsal pod pseudonymem Michal Fieber. Vyšla loni v nakladatelství Epocha. Promítl v ní třináct poutavých detektivních příběhů. Zubatá tady v cifře, považované za nešťastnou, třináctkrát slaví svou krutou žeň. Nejen v reality show, ale také v cílové rovince závodu koňských dostihů, o Vánocích, na nudistické pláži a na hradě Vítově, v hypermarketu, na chatě i ve sněhu. Kmotřenka s kosou ve Fieberově podání nezahálí ani v osmý březnový den, kdy se na větvích stromů chystají nalévat první nesmělé pupence jara a ženy přijmout kytičku k svátku od mužských poloviček. Smrt přivine do své mrazivé náruče inženýra Včeličku stejně nemilosrdně jako plachého bezdomovce Františka Doubka či sňatkového podvodníka inženýra Vojtěcha Kaplana. V knize dokonce triumfuje i smrt na úvěr, jejíž obětí se stane v Domově seniorů ve Stráži pod Ralskem stařičká paní Stránská.
V jedenácti případech Fieberových povídek má smrt punc vraždy, ve dvou sebevraždy. Autor situuje tyto tragické události do současné doby, plné chamtivosti, kdy se z lidí stávající dravci, jež katapultuje na dráhu zločinu neřestná touha i po cizím majetku.
Ústředními postavami Fieberova napínavého čtení, kterému musí okamžitě podlehnout každý milovník dobré detektivky, jsou ostřílený kriminalista komisař Karel Houdek a jeho kolega nadporučík Richard Tesárek, kteří moderní kriminalistické metody kloubí se starou dobrou intuicí a dedukcí, bez níž se nelze obejít. Do dvojice přirozeně zapadá též komisařova žena Klárka. Právě Klárka se jedenkrát bez manželova vědomí a na vlastní pěst sama pustí do vyšetřování a pomůže kriminalistům odhalit vraha důchodkyně Stránské. Ten jí na nočním stolku zaměnil léky, což po jejich užití nepřežila.
Fieberovy příběhy se čtou jedním dechem, protože jsou líčeny na malé ploše hutnou formou, mají spád a vtip. Autor netrpí chorobou dějové rozvleklosti a navíc předvádí brilantní dialogy jednajících postav. To vše drží čtenáře v příjemném napětí, aby pak byl v závěru překvapen odhalením pachatele, jehož zprvu vůbec nepředvídal.
Tětiva příběhů Fieberova luku vždy vypustí šíp rozuzlení v pravou chvíli. Fandové detektivek se tedy mají na co těšit. Jsou zcela vtaženi do kauz, ocení šťavnatost slovních obratů, jako například v řeči komisaře Houdka, když požádá svou sekretářku Haničku o uvaření kafe, které musí být: »černý jako noc, horký jako peklo a sladký jako láska. Takový má bejt správný kafe podle Arabů - a ty se v kafi vyznají. V kafi, bombách a petroleji.«
Jindy nechá Fieber promluvit v pražské Klášterní vinárně nad sklenkou červeného doktora Lásku, který pitval mrtvou Karlu Ptáčkovou se sexuální orientací změněnou z muže na ženu: »Láska kvete v každém věku a napříč politickým spektrem, jakož i sexuálními minoritami. A žárlivost je zelenooká stvůra...«
Anatomii odporného zločinu v naší společnosti vlády kapitálu a zlatého telete, plné stínů podvodníků a tunelářů, charakterizuje Fieber i pomocí vraždy na objednávku právě v příběhu Smrt na úvěr. Habaďůru se v něm snaží sehrát s kriminalisty ředitelka domova seniorů Hrachovcová. Na komisaře Houdka a nadporučíka Tesárka je však se svou vychytralostí krátká. Stejně tak je prosvícena rentgenem jejich důvtipu i další zrůda - Sabina Ujházyová, »vypadající jako šedá myška, ale s krysím čumáčkem.« Ujházyová rafinovaně s pomocí mobilního telefonu zneužila nastrčeného, nic netušícího manžela k tomu, aby jí pomohl sprovodil ze světa její matku Anežku Kyselovou s nemocným srdcem (v příběhu Smrt na MDŽ). Ve fabulaci a odhalení osoby této vraždy, spáchané s přispěním technického prostředku, si Michal Fieber počíná zvláště zdařile a kumštýřsky srovnatelně s takovými mistry psaní detektivek jako třeba Ed McBain nebo Chandler.
Talent k psaní detektivního žánru prokazuje Fieber i v povídce Smrt v cílové rovince, kdy jsou komisař Houdek a jeho synek Kája řadovými diváky dostihového klání v Chuchli. Beznadějný outsider kůň Parlap, na něhož by nikdo nevsadil ani zlámanou grešli, v závodě nečekaně vítězí a poráží žhavého favorita Sardaláma. Pro sázkaře je to šok! Fieber přitom bravurně líčí Sardalámův pád ve finiši: ».Favorit, vítaný nadšeným řevem diváků, před tribunou z ničeho nic nevysvětlitelně zpomalil... Jeho nohy, vznášející se nad zeleným trávníkem jako ruce dvou pianistů, se náhle zapletly a kůň přistál na dráze břichem, převalil se na bok a vzápětí přejel svého žokeje jako nějaká gigantická žehlička...« Kůň je mrtev. I žokej, zavalený balvanem jeho těžkého trupu, vypustil duši navěky. Co způsobilo smrt Sardaláma i jezdce, komisař Houdek s nadporučíkem Tesárkem brzy odhalí. Byla to šipka napuštěná jedem, jakou vystřelují jihoameričtí indiáni ze svých foukaček. A kdo je zákeřný střelec a jaký byl jeho motiv? To už neprozradíme. To necháme na vás, čtenářích, kteří Fieberovu knížku přečtete na jeden zátah již proto, že nepostrádá jiskru ironického nadhledu a laskavého humoru, který je solí a kořením každého zdařilého literárního díla.
Autor: Jan Jelínek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |