Setkat se s českým uměním v jiných kulturních souvislostech má vždy příchuť něčeho výjimečného, a to, co nám bylo mnohdy známé, nabude nových významů a souvislostí. Tak samozřejmě působí i překlady básní Vladimíra Holana do španělštiny. V této souvislosti však nechceme jen upozornit na několik Holanových sbírek, které vyšly ve španělštině, ale především na vzácný vztah mezi básníkem a jeho překladatelkou.
Vzájemné kulturní kontakty česko-španělské stále nejsou běžnou záležitostí i přes aktivní činnost pražského Cervantesova institutu. V této souvislosti můžeme považovat knihu, kterou vydala univerzita v severošpanělském Oviedu, za velký kulturní počin. Knížka s názvem CAMINO A KAMPA - CESTA NA KAMPU, je věnována Vladimíru Holanovi a jeho překladatelce a popularizátorce Clare Janésové. Knížka má reprezentativní charakter a je uvedena studií rektora univerzity v Oviedu, současného prezidenta konference rektorů španělských univerzit, Juana A. Vazqueze. Další studii uvedenou v knížce napsal ředitel Cervantesova institutu César Antonio Molina a komisařka expozice Marta Curesesová. Součástí tohoto edičního počinu byly i výstavy. V loňském roce proběhla na půdě univerzity v Oviedu, v letošním roce to pak byly expozice Cervantesova institutu v Madridu a na ni navazující výstava v pobočce Cervantesova institutu v Praze.
Příčinou vzniku zajímavé knihy a návazných výstav se svým způsobem stal francouzský překlad Holanových básní Noc s Hamletem a další básně, který v roce 1970 vydal Carlos Barral a který se v roce 1971 dostal do rukou mladé básnířky Clary Janésové. Tento svazek básní podnítil její celoživotní zájem o Holanovu tvorbu i o jeho osobnost. Mladá básnířka pochopila Holanovu vnitřní občanskou i uměleckou spřízněnost s generací španělských básníků, tzv. sedmadvacátníků, charakterizovaných mimo jiné společným rokem narození. Vnitřní charakteristika této generace vychází z podobných osudů, podmíněných vnějšími společensko- politickými poměry.
Mladá žena navazuje s Holanem osobní kontakt, navštěvuje jej v Praze, naučí se česky natolik, že se soustavně pouští do překlání jeho tvorby do španělštiny. Tato překladatelská práce pokračuje i po Holanově smrti.
Univerzita v Oviedu se chopila jedinečné příležitosti, když poprvé představila archiv vzájemné korespondence mezi Vladimírem Holanem a Clarou Janésovou formou výstavní prezentace v asturském Oviedu, v Madridu a v Praze i vzpomínanou publikací. Ta je bezesporu trvalým dokladem pozoruhodného vztahu básníka a jeho interpretky. V publikaci se střídá španělský a český text s řadou faximilií rukopisů, fotografií a Holanových kreseb.
Kniha je prokládána vzpomínkami Clary Janésové na setkání s Holanovu básnickou tvorbou a především s básníkem samotným. " Až do konce života zůstal Holan věrný svému poslání a hloubal o různých otázkách, které mu kladla noc. Zachytával se každého bodu, který by člověku poskytl oporu, hledaje něco, na čem postavit svou existenci, ať je jakkoli pomíjivá."
Počin univerzity v Oviedu je stálou připomínkou možnosti vzájemného propojení španělského a českého umění.
Autor: Věra Beranová
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |