Sborník nazvaný KOUZELNÝ KLÍČ přináší příspěvky z prvního ročníku stejnojmenné literární soutěže "pacientů a zaměstnanců psychiatrických léčeben v ČR", jejíž výsledky byly vyhlášeny koncem března minulého roku. Editorkou knížky je Dagmar Žaludová, spiritus agens soutěže, projektu majícího podporu nejen pacientů, ale i vedení léčeben, zvláště pak Psychiatrické léčebny v Bohnicích, která sborník vydala, i sponzorské firmy Zentiva, a. s. Smyslem soutěže bylo vytvořit "pomyslný literární most spojující léčebny a jejich obyvatele", kteří "prostřednictvím svých literárních děl" umožnili čtenářům "nahlédnout do svých prožitků a odkryli nám tak svůj svět, svoje starosti, trápení a touhy", stejně jako "zlepšit motivaci v umělecké tvorbě a přispět k destigmatizaci oboru psychiatrie a duševně nemocných", jak uvádí Dagmar Žaludová v předmluvě.
Literární soutěž si jistě klade "mimoliterární" cíle, zvláště terapeutické, proto většina textů má hodnotu "mimoliterární". Tedy: literárně stylizovaný text, básnický i prozaický, umožňuje autorovi kupř. získat odstup od sebe sama, od své choroby či závislosti, umožňuje mu nalézt ztracenou rovnováhu či jistotu v sebe sama, je "klíčkem" k poznání.
Co se týče "uměleckého ztvárnění", jen některé z nich vypovídají "o nevšedním výtvarném, hudebním a literárním talentu", měřeno literárními hledisky. Samozřejmě že ve srovnání s "normálními" lidmi (editorka dává slovo správně do uvozovek) "za plotem léčebny" jsou všechny publikované práce něčím zvláštní. Jakkoli čtenář sborníku neví, která z děl byla oceněna porotou (i to je správný tah), některé práce vynikají nad ostatní, např. povídka Katky Marion Tomanové nazvaná Masařky, v níž ambivalentní pointa ("Dochází mi, co mě trápí a jak z toho ven. Chtěla bych být masařkou", s. 11) i úsporně stylizovaný příběh s ironickými, až sarkastickými větami dává tušit opravdový talent. Zaujaly mne i pohádka Jana Najmra, Delfíni Olgy Limbergové či esejistický Sen od Tomáše Lígra, nebo básně Ireny Trojovské, Čestmíra Punčocháře a Jarmily Podzimkové. Zklamán bude čtenář, který očekává texty blízké surrealitě a vznícené tavící se obraznosti - v publikovaných příspěvcích vítězí citová konfese, hledání sebe sama, reálná fikce, výjimky pravidlo potvrzují.
Editorka si zaslouží ocenění v mnoha směrech, ne však za jedno opomenutí. Vychází totiž z mylného předpokladu, že v "naší knížce mají své místo i některé texty, které ne vždy odpovídají všem gramatickým i stylistickým normám". Prosím, respektujeme básnickou licenci a záměr, ale přesto je nutné texty redigovat a upravovat. Pokud to neudělá editor, zbývá práce pro jazykového redaktora a korektora. Čteme-li větu (shodou okolností v Masařkách): "Tvář mu zdobí, úsměv Moby Lisy", musíme ji prostě dešifrovat jako "Tvář mu zdobí úsměv Mony Lisy". Nebo se mýlím a šlo o Moby Dicka (Lisu)? Záměna "ufologa" za "urologa" patrně také není součástí autorského záměru (v povídce A. Janečka Moje tři pozorování UFO). A to nepíši o tvarech zájmen, podmiňovacího způsobu, o interpunkci, o matoucích jménech na konci některých příspěvků etc. etc. Sborníku by respektování jazykových norem prospělo, a to i v očích čtenářů.
První ročník soutěže naznačil cestu a je příslibem pro ročníky budoucí. Ten druhý bude vyhodnocen koncem března roku 2007 a je sympatické, že v porotě tentokráte usednou i členové Unie českých spisovatelů.
Autor: Alexej Mikulášek
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)