Nová česká kniha Barbary Y. Flamandové se skládá ze dvou částí, jak se to zračí už v jejím názvu ONY NEBUDOU SPÁT POD KŘÍDLY ANDĚLA A INKOVA CHÝŠE (Onyx Praha 2006, vynikající překlad Markéty Vinické, předmluva Jany Černé, především jejíž zásluhou je to už devátá autorčina knížka u nás). Dvě pětiny paperbacku o 148 stranách tvoří pět nekonečně teskných povídek o ženách, co se samy (nebo jejich blízcí) ocitly v hrůze samoty, bezmoci, nemoci ba i smrti a těžce je to poznamená; v hrůze o to větší, že většinou nenalézají východisko v reálném světě, protože na některé nemoci, stáří a smrt není léku a svět, v němž koneckonců o všem rozhodují peníze, je neúčastný.
Flamandová, podobna těm statečným, co nespávají bezstarostně, je naopak účast sama a vědoma si dobře osvobozující moci pojmenování zla a vyslovení tíhy nalézá ta správná slova. Například o konkurenci si její zchudlá hrdá Uršula pomyslí: doga vycvičená k trhání štěňat.
A vlastně celým svým dílem má nejblíž ke Germaine, po desítiletích svědomité práce vyhozené na dlažbu a zoufalé, která se přece jen vzepře, když okřikne stejné ubožáky, živící se z odpadkových košů: "To nedělejte! Je to nedůstojné!" A když jí nerozumějí, dodá: "Jste lidské bytosti, a ne psi. Odmítněte bídu! Odmítněte." Neboť "je nejvyšší čas."
Malá romance Inkova chýše je příběh, započatý už na konci předešlé autorčiny knihy Génius a malířka labyrintů povídkou Muž se slamáčkem. Její ústřední postavou je (podle praktického okolí i v rodině) "nezodpovědný" majitel nevynášející ani nekrachující tiskárničky v Praze, snílek, autor a člověk, který si rozumí snadno s ptáky, ne však se stále jen kalkulujícími lidmi, Miroslav Pucherna. Povídka Muž se slamáčkem ho okouzleně sledovala v Karlových Varech, Inkova chýše je vyprávění o jeho putování přes Milán do jižní Francie. Ač si umí udržovat od světa (všude propadajícího nelidským zákonům trhu) značný odstup, cestou všude nalézá lidi stejné touhy a umění žít lidsky, v pohodě a radosti z přírody i kultury, a ne v zběsilé honbě za ziskem. Pravda, žijí tak někdy za cenu hodně vysokou, označováni (jako sám Miroslav) za podivíny a dokonce blázny.
V útěcích z přecivilizovaného světa do přírody je jistě dost romantiky a naivity, příběh však nesvádí k takovým únikům, jeho síla je v poznání, jehož se dobírá Miroslav a jež zazní z úst jeho italského prostého a moudrého kamaráda: ...když já mluvím o bratrství, tak proto, že ta spousta křížů, které lemují cestu lidstva, nás spojuje jedny s druhými.
První úzkostná a druhá radostná část knihy jsou dvě strany téže mince, platnější a trvaleji než emise kterékoli dnes tak všemocné banky.
Autor: Milan Blahynka
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |