Ruská sociální historička Natalie Lebinová vydala v nakladatelství Bulatin Publishers v Petrohradě (2006) ENCYKLOPEDII BANALIT. Publikace patří k nejobsáhlejším a také k nejnapínavějším dílům, které si lze o bývalém Sovětském svazu přečíst. Tato encyklopedie není jen spolehlivou, výborně zdokumentovanou příručkou, ale je to také výborná čítanka, která ve formě asi 350 abecedně řazených mikroesejí k reáliím sovětského všedního dne podává přesné informace, takže se stává výstižným popisem »reálně existujícího sovětského komunismu«.
Autorka neobvyklé encyklopedie nechápe dějiny jen jako sled epochálních událostí nebo jako galerii cestu naznačujících osobností, ale spíše jako vysoce disparátní souhrn všedních faktů a fenoménů, které určité historické období přineslo, aniž by jimi bylo samo poznamenáno. U těchto nakonec významných »banalit« jde o předměty, pojmy, metafory, kresby, obrazy, instituce, způsoby chování a ocenění hodnot, které utvářely život sovětského obyvatelstva coby »ucelený systém s vlastní vnitřní logikou«.
K věcným tématům, které jsou v Encyklopedii banalit zpracovány, patří především domácí rodinná sféra sovětské společnosti s důrazem na povolání, manželství, bydlení, výživu, hygienu, odívání, volný čas a svátky, sex a smrt. Stejnou důležitost mají tyto záležitosti i v západní společnosti. Avšak v SSSR měly zvláštní nádech.
Kdo zná sovětskou realitu nebo ji studoval, může v encyklopedii začít s běžnými pojmy od »A«, jako »Andropovka« (levnější vodka coby lidový nápoj), »agittextil« (látka pro domácnost nebo i oblečení s natištěnými politickými a propagačními motivy), »stiliaga« (v západním stylu oblékaný mladík), »tabaka« (pečené lisované kuře), »Ors« (obchod pro dělníky), »Chruščovka (pětipodlažní panelový dům), »Samizdat« (ilegální vydavatelství), »nesun« (zlodějíček socialistického vlastnictví), »Zags« (civilní oddávací úřad). Kromě neologismů, které se používaly často nebo jen přechodně, obsahuje Encyklopedie banalit četná běžná slova, která v určitou dobu měla navíc i zvláštní význam, jako výraz »dikar« (divoch, ale i plachý člověk), který v šedesátých letech označoval také nově se vyskytující typ »individuálního turisty«, nebo »nagruzka« (přítěž) - výraz se používal pro nepotřebné zboží, jež se muselo koupit navíc, když kupující chtěl získat úzkoprofilové zboží.
Encyklopedie Natalie Lebinové není pouze slovník, obsahuje též informace o předmětech a potřebách sovětského každodenního života, jako je nábytek, svítidla, kuchyňské potřeby, rádio, ošacení, boty, prádlo, punčochy, výživa (ryby, nudle, hrozny atd.), ale též typy aut, sportovní vybavení, společenská zdravotní péče, sex, potraty, štíhlost, sebevražda, umělé hmoty atd.
Encyklopedie banalit dokazuje, že sovětský běžný den nebyl šedivý a že i za stalinských dob móda a vkus měly volný průběh. Západní móda a životní styl mívaly určitý vliv (účesy, kruhy hulahup, texasky, Ernest Hemingway nebo Brigitta Bardotová).
Dnes, patnáct let po zániku Sovětského svazu, Západ v Rusku zcela ztratil někdejší fascinační moment.
Encyklopedie dokazuje, jak důležité je osvojit si i některé »banality«, abychom lépe chápali život bývalé sovětské společnosti i její dějiny.
Autor: Jaroslav Liška
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |