Prostějov nebo Přerov se právem pyšní básníky, kteří se tam narodili a/nebo žili, Olomouc spíše učenci, filology, literárními historiky, kritiky a editory. To se zračí i ve dvou svazcích Z paměti literární Olomouce (2004 a 2006), jichž by nebylo bez obětavosti někdejšího pedagoga Bohumíra Koláře (ročník 1932). Ten se narodil v Prostějově, učil na Šternbersku a nakonec zakotvil v Olomouci, s jejíž kulturou se sžil natolik, že se postupně stal jejím neúnavným kronikářem, organizátorem průzkumu jejích kulturních, zvláště literárních tradic a osobností, teď i spoluzakladatelem Literárního klubu Olomouc, který se ustavil loni.
A už jsou tu dvě publikace Klubu, obě dílka svého iniciátora, a to NAMLUVENO DO DIKTAFONU a NETUCTOVÉ MYŠLENKY BALENÉ PO TUCTECH. První je knížkou rozhovorů s lidmi, díky nimž byl a je kulturní život Olomouce bohatý (od devadesátiletého Svet. Vítka, v 50.-70. letech ředitele Divadla Oldřicha Stibora, až po mladičkou Lucii Hornou, která roku 2006 přivezla z Los Angeles zlatou medaili ze světového mistrovství, kde v kategorii dětí reprezentovala baletní studio olomouckého divadla).
Mezi důkladně vyzpovídanými jsou i tři lidé pera: překladatel Josef Sedlák, germanista Ludvík Václavek a básník Jan Sulovský, který ještě jako student zazářil v mladofrontovních Zelených světluškách, nyní autor her olomoucké inspirace (o Lafayetovi a vraždě Václava III.).
Druhou Kolářovou publikací ze závěru roku 2006 jsou jeho aforismy. Z nich aspoň dva: Je to vítězství, když každý český Honza je dnes John či Hans? / A dokonce hned par excellence? To už střílí i za brány města, stejně jako Že jsi na koni? / Nejásej předčasně, zrak si pečlivě protři: / ze sedla už slítli i větší lotři!
Spiritus agens dnešního olomouckého života Bohumír Kolář si věru nepěstuje o životě iluze.
Autor: Milan Blahynka
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)