Jak je důležité osvěžovat si paměť
MILAN KUNDERA
Italská
Janu Trefulkovi
Utichly výkřiky,
rány a klení.
Starého dělníka
hodili do vězení.
Při demonstraci křičel prý
pánům do oken.
V milánské cele pokoře ho učí
už kolikátý den.
A on tam tiše leží,
oči má zavřeny
a z klecí nesvobody
vypouští ptáky - sny.
"Tam za Stalinem leťte,
sniváci, ptáci mí,
tam za Stalinem leťte,
mí ptáci ohniví!
Je v jeho dlaních všechno,
co chudák vysnil si,
ta Stalinova země
je studně našich sil.
Ej, pijte, ptáci, pijte
z hluboké studně té
a ohnivým svým peřím
pak nebe podpalte!"
Až cely otevřou se,
silnější, mladší vyjde z nich.
Z hlubiny očí zářit mu bude
paprsek oken kremelských.
Už vidím, vidím ho, jak v první řadě kráčí,
když strana zase k stávkám bubnuje,
už slyším jeho hlas ve zpěvu demonstrací:
Avanti popolo! - a znovu do boje!
Člověk zahrada širá, 1953
MILAN KUNDERA
Vánoční vyznání
Tak to mnou cloumá:
Doma!
Úpěnlivě to slovo zní!
Ach, veď mne za našima,
hvězdo vánoční!
Zase se podél trati
vrátím.
Odkud jsem vyšel.
Sletím jak bludný pták
z mrazivých výšek.
Mí rodní! Jak jsem vám byl stále
vzdálen!
Kam jsem se to jen ztrácel, kam?
Dnes já už vím, že je to zrada,
žít v sobě jen a sám.
Podél staré trati
se vrátím.
Zasvitnou hvězdy nad rodnou chalupou.
A na uvítanou mi psi celého kraje
svůj štěkot jako zvony rozhoupou.
Tak to mnou cloumá:
Doma!
Jen kruš mne, stesku, kruš...
Soudruzi moji, já bez vás,
já bez vás nikdy už!
1949
MILAN KUNDERA
Ó, tepej rychleji
Ó, tepej rychleji,
srdce, můj orloji,
ať nerozezní se má polnice
až týden po boji!
Mé v hrudi stísněné písně,
už roztrhněte žebra má,
dříve než bude bitva
beze mne vyhraná!
Člověk zahrada širá, 1953
MILAN KUNDERA
České písemnictví (za první republiky, pozn. ks) mělo ještě převážně lyrický ráz, teprve se rozbíhalo a nic nepotřebovalo víc než dlouhý, klidný a souvislý čas. Přerušit v této chvíli vývoj tak křehké kultury nejdřív okupací, vzápětí stalinismem, dohromady téměř na čtvrt století, izolovat ji od světa, zredukovat její mnohočetné vnitřní tradice, snížit ji na úroveň planého propagandismu, to byla tragédie, která hrozila odsunout český národ znovu a definitivně na kulturní periférii Evropy.
Projev na IV. sjezdu Svazu čs. spisovatelů, 27. června 1967
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |