Ve chvíli, kdy budete číst tyto řádky, bude už zřejmě handrkování mezi představiteli katolické církve, tedy Metropolitní kapitulou, a Správou Pražského hradu, potažmo Prezidentskou kanceláří o spravování Svatovítské katedrály ukončeno.
   Nicméně kyselé obličeje světícího biskupa Václava Malého a kardinála Miroslava Vlka, které nám denně z obrazovek dávaly najevo, jak tito pánové nesou rozhodnutí Nejvyššího soudu o tom, že svatý Vít přece jenom patří státu, mě přivedly na skvělou myšlenku.
   Zatímco biskup Malý upozorňoval, že jednání o dalším správcovství katedrály budou složitá, kardinál Vlk se vztekle nechal slyšet, že jeho církev je ochotna vrátit státu zdi, avšak mobiliář má náležet prelátům. Více realismu v tomto případě evidentně projevil pan Malý. Zásadní spor totiž spočívá v tom, zda na katedrálu pohlížet jako na symbol čistě církevní, či zda jde (historicky) o symbol české státnosti. Jistý historik navrhuje, aby se na katedrálu pohlíželo z obou hledisek. Jenže... Jaksi si ve své vstřícnosti neuvědomuje, že přece jde o to, kdo na katedrále bude vydělávat.
   Ještě než vás seznámím se svým skvělým nápadem, chtěl bych panu kardinálovi připomenout, že jestliže v oněch slavných revolučních dnech Léta Páně 1989 byla katedrála katolické církvi dobrá k uspořádání mše za vítězství nad komunismem, pak se v ní naplnila ona státní symbolika. Nicméně katolické církvi se podařilo zakontrovat. Málokdo si dnes uvědomuje, že před deseti lety byl název chrámu poněkud upraven. Od roku 1997 tady máme katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha.
   Za slovy biskupa Malého o složitosti jednání se však skrývá víc, než je výtěžek z návštěvného při pohledu na sakrální skvosty. Jde totiž i o ostatky českých králů, potažmo o symboly české státnosti ve formě korunovačních klenotů.
   Proto bych navrhoval trojí řešení, jak naložit s katedrálou.
   Jestliže tedy panu kardinálovi jde skutečně pouze o církevní mobiliář, mohl by si ho spakovat, nechat státu holé zdi, ostatky českých panovníků a svatováclavskou korunu, a velebit svého Pána Boha třeba někde na náměstí nebo v jiném kostele. Když tak může katolická církev konat každoročně ne Velehradě, proč by to nešlo i jinde. Ostatně husiti také pili krev Páně a polykali jeho tělo třeba na plácku v Táboře nebo na trávníku před tím, než se s husitským chorálem na rtech a rudým kalichem v srdci a na bojových zástavách nadšeně pustili do zlořečených papeženců. Jenže to byli husiti, že? A těm nevadilo, když jim pršelo na monstranci. Nevím, zda by tento návrh prošel.
   Proto mám další návrh, jak oddělit církevní a státní záležitosti. Je jednodušší a mohly by na něm trhnout obě strany. Navrhuji nechat všechno tak, jak je a spustit uvnitř katedrály od stropu plachty, které by oddělily holé zdi se skvostnými vitrážemi renomovaných českých umělců od okázalé nádhery sakrálních předmětů, tedy lavic, klekátek, sakristií, kazatelen, varhan, mikrofonů, monstrancí, oltářů, soch, obrazů a všech těch dalších věcí a cingrlátek, bez nichž je každý církevní obřad naprosto nemyslitelný. (O používání kamenné podlahy a schodů už by se obě strany musely podělit.)
   Plachty by tak přiměly zvědavé turisty zvolit ten nebo onen druh prohlídky. Koho by zajímaly pouze zdi, zaplatil by řekněme padesát korun (kolik taky může Správa Hradu chtít za ukázku nějaké žulové zdi?) a koho by zajímalo to bohatství uvnitř, zaplatil by třeba čtyři nebo šest stovek, podle tělesných potřeb pana kardinála. A kolem plachty by stála ochranka a kdo by skrz plachtu juknul od zdí na oltář, tomu by vypíchla oči. Stejně tak z druhé strany plachty by mohl pobíhat s kasičkou tiskový mluvčí prezidenta pan Hájek a každého, kdo by skrz plachtu neoprávněně juknul na starobylou zeď nebo na vitráž, toho by hned pumpnul o padesátku.
   Ale mám ještě jedno řešení, za které by se pan kardinál mohl dostat konečně do nebe.
   Jestliže Karel IV. nechal nuzujícími Pražany vystavět Hladovou zeď, aby je za tu práci nasytil, proč by pan prezident nebo pražský primátor nemohli vrazit pražským i mimopražským bezdomovcům a nezaměstnaným do rukou krumpáče, lopaty a trakaře, aby svatovítské zdi pro český stát rozebrali a katedrálu i s ostatky českých panovníků a korunovačními klenoty pak postavili třeba na Letné vedle nové budovy Národní knihovny? Na její stavbu by se mohlo vypsat výběrové řízení, o němž by se také předem vědělo, jak dopadne. Anebo ještě líp, mohli by ji postavit někde na okraji Prahy vedle nějakého toho gigamarketu, v němž by si Češi, převalující při víkendové siestě v hubě americkej karbanátek, při pohledu na katedrálu připomněli, že ještě pořád tady je ten symbol české státnosti.
   Nu, a pan kardinál by tytéž bezdomovce a nezaměstnané mohl zaměstnat a posléze za to nasytit zase tím, že by si na místě bývalé katedrály nechal od nich postavit nový, jiný svatostánek, který by zastřešil církevní nádheru. A nemusel by být ani tak vysoký. Vždyť katolická církev by na stejně vysokou katedrálu, jako je ta současná, určitě neměla prostředky. A nový kostel by se třeba mohl jmenovat chrám svatého Wolfa.
   Uznejte, že tyto záslužné činy by jistě stály za svatořečení pana kardinála Vlka nějakým tím bývalým příslušníkem hitlerjugend.




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)