Po listopadu 89 se do naší země jako tsunami vevalila západní pakultura všeho druhu - bezduché filmy seriály plné násilí a podvodů, drogy a prostituce, braková literatura, vraždy na objednávku, a také výtvory sprejerů...
Už jste slyšeli bajku o tom, jak přišly na svět první grafitti?
Žil byl jeden žák v jedné newyorské ulici, kterou chodil do školy. Časem mu přišla cesta příliš jednotvárná a tak usilovně přemýšlel, jak by si ji zpestřil. Jednoho dne dostal nápad. Jeho otec měl doma v almaře plechovku se zbytkem barvy, kterou už určitě na nic nepotřebuje. A štětec se tam taky jistě najde...
A tak si zprvu barvou jen tak označil orientační místa cestou do školy, podobně jako si psi značí své teritorium. Později se už s pouhými orientačními body nespokojil. Začal k nim přimalovávat neumělé výtvory, podobající se spíše čmáranicím.
Nuda je strašná věc. Tyhle výtvory na fasádách, vratech a garážích se zalíbily jeho stejně znuděným spolužákům a tak se nová móda rychle rozšířila i do dalších ulic velkoměsta. Brzy zachvátila celý New York a pak další města a místa Ameriky. A nakonec se jako mor rozšířila i přes oceán na starý kontinent. Západní výstřelek je západní. Proto se ho hned chopili napodobovatelé a barvami a štětci zaútočili nejen na čerstvé fasády, ale také vagony a jiné objektu zvenku i zevnitř změnily na cikánské boudy.
A přitom by stačilo, když už se chtějí zviditelnit a vyřádit, kdyby dali poctivě vydělané peníze dohromady a koupili si v okrajových čtvrtích, kde pozemky nejsou tak drahé, nějaké ty čtvereční metry, vyměřili je, vykopali základy, zhotovili bednění. Pak by namíchali beton, uložili ho do základů, základ dobře odizolovali od zemní vlhkosti a na ně postavili zeď. Nakonec by ji omítli a nejprve nabarvili na bílo. A podklad pro tvořivou práci je hotov! Teď mohou bez škody pro veřejnost tvořit a tvořit... Jenže to vše chce peníze, moc peněz, a taky fyzickou námahu, moc námahy. A tak je výhodnější přijít k hotovému - z cizího přece krev neteče.
Naštěstí sprejeři dnes přešli od dvojrozměrných čmáranic k trojrozměrným objektům. Většinou je vyrábějí z polystyrénu a taková "dílka" se snadno dají z říms a zídek přemístit jinam, kde neškodí. A pak že pokrok nic nezmůže!
Autor: Josef Přibil
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |