JIŘÍ STANO
Z pražských balad a romancí
Povzdech bezdomovce
Mnoho let už žeru
středomořskou Riviéru.
Na písečné pláži
děvčata tam u whisky jak divá
pod sluncem se smaží.
Prachů ovšem není,
na hovno je snění.
Pod podolským mostem
jenom s flaškou piva
bývám letním hostem.
Metamorfóza
Jako by to bylo v pravěku,
kdy jsem míval svůj stůl U Fleků.
Patnáct let už chátrám nevděkem,
co mě donutili nebýt člověkem.
Chtěli, abych se svých šedesáti roků zřek.
Tak mě proměnili v mastnej flek.
Pražský chodec
Putoval jsem městem sem a tam,
díval se, čím zošklivěla Praha.
Rackové se nad Vltavou oddávali hrám,
na Petřín se drápala lanová dráha.
Řeka má se oddávala proudu vzepětí,
na vlnách se kolébaly bílé labutě,
svatí na mostě, v žulový kámen zakleti,
pózovali fotografům nehnutě.
Bože, jak málo zůstalo z těch dob,
kdeže je ta velebnost? Jen džob
a ruka bezcitná a studená
mění Prahu den co den v padlého anděla,
jenž se za prachama honí a počítá valuty.
Jsi to, Praho moje, ještě vůbec ty?
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |