Paní, co vyprodává na rozhlasovém Zelném rynku (Český rozhlas 2 Brno) sezónní zboží, které až na vzácné výjimky stojí za starou belu, děsně ráda lže. Tak si třeba s chutí zalhala, když uváděla povídání jiné paní podobných móresů o Mejercholdovi. Pravila doslova:
"Jméno Vsevolod Mejerchold bylo u nás téměř padesát let tabu. Zmizelo z kulturního povědomí, respektive nemělo ani možnost, pomineme-li krátké období šedesátých let, se tam dostat."
Je tak naprosto nevzdělaná, anebo tak sprostě drzá?
Jak bylo jméno Mejerchold tabu v padesátých letech, může se každý přesvědčit třeba nahlédnutím do knih statí Jindřicha Honzla tehdy vydaných: čtenář padesátých let se tam mohl dočíst o tom, v čem spočívá "genialita Mejercholdova", jeho "geniální tvořivost" atd.
Jak bylo jméno Mejerchold tabu v desetiletích zlé normalizace, ukazuje například svazek statí Kurta Konrada (vydaný roku 1980), kde se čte o tom, proč byla beseda s Mejercholdem "vzácná hodina" a že Mejerchold je "okouzlující osobnost". Rejstřík "oficiálních" velkých Dějin českého divadla IV (1983) odkazuje k sedmnácti stranám, kde jméno Mejerchold rozhodně nebylo tabu. Ve IV. svazku Malé československé encyklopedie (1986) je u hesla Mejerchold jednak jeho fotografie, jednak fotografie výpravy ke hře v Mejercholdově režii. Zase žádné tabu.
Jestliže zmíněná paní, která za normalizace vystudovala filozofickou fakultu, jméno Mejerchold neslyšela, takže se jí zdá, že bylo tabu, patrně na přednáškách a seminářích štrikovala a nenaslouchala a teď bájí.
Anebo jí vadí, že se tehdy nepsaly o Mejercholdovi bulvární pomluvy a spekulace?
Ale ať tak, ať jinak, její tvrzení je lež jako věž. Lež účelová, aby měla jakýsi argument pro označení komunismu za "jeden z nejstrašnějších historických experimentů našeho století".
Co se divíš, řekl mi pamětník, lže tak proto, aby někoho náhodou nenapadlo se podívat do časopisů osmdesátých let, o kom, co a jak tehdy ta paní pilně psala.
Autor: ja
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |