Téměř v každém dopisu, který Egon Bondy česky zeleně nebo červeně napsal (leckdy však - pro mne nesrozumitelně - čínsky), nebo při osobním setkání, mi připomněl: "Mám to za pár!"
Myslel na svou smrt.
Prožil jsem s ním nekonečné hodiny rozmlouvání o všech jeho chorobách, hlavně o střevech, o vyměšování, o příčinách vedoucích ke smrti.
Egon Bondy měl opravdu téměř všechny lidské nemoci. Všichni jsme dávno věděli, že na smrt myslel, kudy chodil, zavčas si napsal i vlastní epitaf:
Na život a na smrt se vyser,
tady leží Zbyněk Fišer .
Byl to démon, mluvil česky, slovensky, ovládal čínštinu i sanskrt. Četl anglicky, vyznal se v desítkách jiných jazyků. Měl v hlavě počítačovou paměť.
Málokdo znal tak skvěle Marxe, jako jej ovládal Egon Bondy, znal ho z originálu.
Odmítl okamžitě dobu, která si Marxe vyvolila za svého Boha, ale nikdy se ho nevzdal.
Těžce nesl Havlovy posměšky vůči Bedřichu Engelsovi jakožto "ješitnému filozofovi".
V časech, kdy čeští a slovenští Stalinovi vnuci veršovali svá laureátská díla k poctě a slávě velkého Josifa Vissarionoviče, psal Egon Bondy úplně jinak. Psal jinak i než daleko později básnil Jevgenij Jevtušenko ve své poémě Stalinovi dědici!
Když se nořil do dobové atmosféry brigád konaných na počest vůdce, do doby jásavých písní a la "Hej Stalinovci, do rachoty zvesela..." a výstav darů pro J. V. Stalina na Pražském hradě, přišel také básník Egon Bondy se svým zrnkem do mlýna.
Napsal kratičkou báseň:
J. V. Stalinovi
(20. 11. 1950)
Náš drahý otče a děde
jakpak se ti vede
Záříš nám jak táborák
nebo sporák
Než se hodně oslavíš
tak se unavíš
Nestal se nikdy laureátem ani zasloužilým básníkem své doby.
V době XX. sjezdu KSSS a Chruščovova očišťujícího projevu v roce 1956 složil tento text:
Psáti básně
Kdysi jsem psal básně
a to velmi krásně
Meine Freunde schreien mir in Ohren:
An dir geht ein Richter verloren!
Dneska už vidím méně krásně
zato trochu více jasně
Psát básně či nepsat básně
je v tom rozdíl vlastně?
Zastával Engelsovo stanovisko, že dějinná teorie může být potvrzena dějinnou praxí a zkušeností. Vůbec ne upoceným myšlením.
Proto filozof Egon Bondy viděl na desetiletí dopředu; v roce 1965 básnil:
Rok 2000
Je to zcela jasný,
za třicet let budem šťastný.
Cožpak už tenkrát neměl Egon Bondy pravdu pravdoucí?
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |