Vysoký plavovlasý muž, oblečením připomínající spíše lyžaře, ale s dvěma kolty zavěšenými poněkud níže, než je zvykem v tomto kraji, právě polykal v baru U býčího kopyta polosyrový steak se sýrem, když známý pistolník, nazývaný Ochmýřený Pysk, sytým hlasem povýšeně pravil: »Cizinče, vaše rozčepýřené vlasy se třpytí jako olysalý zadek šerifovy kobyly. Nechci sýčkovat, ale myslím, že byste je měl umýt v nedaleké Vydří řece, nebo strčit hlavu do pytle. Jinak hrozí nebezpečí, že se z poctivých dobytkářů stanou nevidoucí slepýši«.
Barman zesinal, popíjející honáci krav i místní povaleči, navyklí považovat bar za svůj stálý příbytek, zmlkli, neboť podobná slova obyčejně rozdmýchávala střelbu. Všichni bystře vyklízeli linii, po níž obvykle víří vzduch olovění čmeláčci.
Uplynulo několik vteřin nabitých napětím, než se cizinec dožvýkávající svůj steak hlemýždím tempem otočil a jakoby ztěžklým jazykem pronesl: »Co je s vámi hoši, spatřili jste snad šerifa převlečeného za lýkožrouta? A vy, barmane, se netvařte, jako byste šlápl na chřestýše«. Potom dodal: »Rád se pobavím, neboť jsem dlouho pobýval ve výhni vyprahlého kraje vyplněného jen usychajícím pelyňkem, pýrem, pylem bílí a odpornými bylinami píchajícími do lýtek. Byl tak opuštěný, že v něm ani sveřepí šakali zavile nevyli, ale jen se nudou kousali do vlastních ocasů«.
Potom se pistolníka otázal nezvykle klidným hlasem: »Byly to výplody vašeho vymýceného mozku, nebo se vám v hlavě jen přemílal sypký koňský trus?« Ochmýřený Pysk vyštěkl: »To vezmete zpět, vy volský sysle, nebo si svou drzost odpykáte v pekle«.
Cizincovu odpověď však nečekal: »Ani mě nenapadne a přidám ještě prašivé vyžle, vykuleného výra a smrdutého skunka«.
Pistolník zasyčel jako přišlápnutý had a procedil mezi zuby: »Jděte pro svůj jed«. »Až po vás, vy plyšový myšožroute, neboť můj dostavník na onen svět má stoleté zpoždění«.
Ještě než pistolníkovy paže stačily vyrovnat upilované hlavně pětačtyřicítek, od cizincova boku se dvakrát dunivě zablýsklo a oba násilníkovy kolty, zasažené cizincovými střelami, se válely na zemi. Pýřící se zlosyn div vzteky nevzlykal a za povyku barových hostů klopýtal ven do sychravé noci zpytovat svědomí mezi netopýry. Později ho šerif s potěšením zamykal do vězení, jehož architekturou se dobytkářské městečko Spider Town právem pyšnilo.
Tento muž, představující v městečku zákon a pro své neustálé popěvky přejmenovaný obyvateli na »Sýkorku«, se však nachomýtl až u konce cizincova čarostřeleckého výstupu. S uznáním pronesl: »Cizinče, vidím, že zbytečně neplýtváte olovem a zřejmě dokážete vyklouznout i z takových smyček, v nichž by sám ďábel nechal špičku ocasu. Nabízím vám místo svého náměstka, sice s nevysokým platem, ale s bydlením zdarma v pěkném bytě, vybaveném nábytkem, i když nijak zvlášť přepychovým. Na zdejší poměry to není špatné bydlo. To víte, měl jsem již dva náměstky, ale nesvědčilo jim zdejší povětří. Často je v něm cítit střelný prach a místo hmyzu v něm poletují olověné vstupenky do pekla. Ti dva je zcela nesmyslně koupili. Ale to, jestli se nemýlím, není váš případ«.
Po tak dlouhé řeči šerifovi vyschlo v krku a musel se napít. Brzy, po několika rundách whisky na účet pookřálého barmana, cizinec za výskotu všech přítomných s šerifovou nabídkou vyslovil souhlas.
Autor: Přibyslav Bydžovský z Litomyšle
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |