Kolik? zeptala se vypasená holka s nacpaným batohem. A barmanka-operátorka-pradlena oznámila cenu a mávla k zasklené kóji vedle nálevního pultu. V úhledné řadě se tam třpytily čtyři bělounké automatické pračky a vyzývavě zářily do prázdného šerého lokálu jako čtyři andělé na smetišti.
Oukej, souhlasila holka. Vytáhla z ruksaku Giddensovu metrákovou Sociologii plus blok s propiskou a šoupla napěchovaný vak k svatostánku Čistoty. Tohle na vyprání a velkou kofolu, díky.
O několik minut později se již náklad dívčích svršků pěnivě promílal v hučící mašině a macanda dřepěla v pajzlu u okna, džínovým zadkem probořená do ošoupané plyšové lenošky a po šetrných doušcích usrkávající ledovou bublandu. S podmračeným zaujetím si vyráběla výpisky z Giddense, zatímco v zadním sálku barmanka-operátorka-pradlena právě zapínala komputery. Monitory trůnily na rozviklaných, poškrábaných stolech a otlučené židle odevzdaně čekaly na počítačové psance a internetové nuzáky. Každý kus techniky i nábytku jiný a veškeré zařízení vysloužilé a ušmourané; nasáklé cigaretovým puchem a zamžené šedivým zoufalstvím.
Bar-ope-pra rozrazila dokořán obě holá okna a jukla do ulice, kterou zrovna oraly dvě řinčící tramvaje. Jedna se s úpěním řítila ze zatáčky od hypermoderního kancelářského centra, druhá z opačné strany od zrušené, zabedněné fabriky a stoletých hradeb špitálního areálu. Rachotící elektriky se minuly přímo před jejím otráveným čumákem a srpnové slunce se zablyštělo na frčících hadech, vymustrovaných řvavými reklamami. Salva laserových prasátek vystřelila na baropepru a řízla ji do krhavých očí. V bolesti sklapnout víčka a zůstat takhle stát. Vypadala jako narkomanka. Jako feťačka těsně po smrti. Pergamenová tvář s rozpukanými rty a fialovými půlměsíci pod ledabyle našminkovanými řasami. Vyzáblá mumie, vystrčená na odiv v zívajícím přízemí. Tady dole. Na úpatí škaredé barabizny. Na dně škaredé čtvrti. V škaredých deset sedmnáct dopoledne. V totální prdeli.
Se zatemněnými bulvami sbírala sílu do startující šichty. Nehybně se kymácet v šarlatových mračnech a ochable vdechovat sálavý smrad. Hořký smog mixovaný s machorkovým čuchem. Závany asfaltu, piva, chcánek, chlóru, cementu. Povykování zedníků ze staveniště po levoboku. Výron fanfáry z nonstop herny po pravoboku.
Hlomoz pádících aut a burácení další elektriky. Dunění, údery, kravál, ryk. Pět vteřin, šest, sedm... Vypadám jak zdechlina, představila si baropepra samu sebe a honem zase rozlepila oči. Jo, stále více se podobala mršině. Ráno co ráno v zrcadle šokovaně zkoumat postupující spoušť. Bezmocně zjišťovat, jak se jí obličej sesychá a loupe, pleť žloutne a siná; pačesy se třepí a řídnou a líce se milimetr po milimetru propadají mezi kosti. Začalo to někdy na podzim. Tehdy si poprvé uvědomila, že se s jejím ksichtem i tělem děje cosi ošklivého. Cosi moc ošklivého! A tak ruče spočítat aktiva a chrabře vyrazit k obraně. Vzhůru do protiofenzivy! V panice i naději prošustrovat nakřečkovanou krizovou rezervu za pleťové krémy, vlasovou kosmetiku, vitaminové tablety, bylinné čaje a filmové make-upy. Prohýřit kruté sumy v parfumériích, lékárnách, kadeřnictvích, kořenářstvích a prodejnách zdravé výživy. Promazávat, obrušovat, líčit, polykat, leč vše marné, vše marné, vše marné. Zkáza vizáže nezadržitelně pokračovala a baropepra svůj nerovný zápas pomalu vzdávala. Finanční munice vyčerpána, žádná choroba nezjištěna, podivná příčina neodhalena, záludný nepřítel nezneškodněn. Podzim, zima, léto, kapitulace. Nyní bylo tedy 2. srpna, před týdnem oslavila 29. narozeniny a připomínala chcípající strašidlo. Odporná sama sobě. Pohled k zblití. Pohled na zabití. Pohled -
Ale ne, nikdo se na ni nedíval. Nikdo se nedíval ani na ni, ani na zašlou výlohu s papírovým létajícím balonem, ani na červeno-bíle pruhovaný vývěsní štít se zubatým modrým nápisem Americká prádelna.
...
Pračka, pivo, internet, poručil si drsný svalovec s pirátským šátkem na kebuli. Pivo přinesu dozadu, kývla baropepra a zapsala čas a zakázku do ohmataného sešitu.
Vazoun vyskřípal po dřevěných schůdcích do počítačového azylu: pět komputerů obsazeno, tři volné, 30 stupňů vedra a nahuleno jako v udírně. Uvrzal se pod otevřeným oknem, zádisky k ostatním dýmajícím surfařům - sice průvan, nicméně aspoň trochu luftu. Kliknout myší na Internet Explorer a zahloubat se do každotýdenního kopání příležitostí.
Tamhle sedí, zaregistrovala ho baropepra. Výstavní muskulatura v černém triku bez rukávů a zápasnický zátylek pod černým šátkem. Zakotvit mu džber k lokti a v letu mrknout na monitor: JOB PILOT, jak jinak. Přes den hledali fachu a večer povyražení. Denní iluze, noční iluze.
Dík, zamumlal kulturista, neodtrhnuv zorničky od bedny, a odplouvající baropepra bekla přes rameno: Prosím. Už ho znala. Znala ho tak dobře, že by se borec divil. Maximálně dvaatřicet, tipovala ho, ten se ještě uchytí. Když sleví z fantasmagorií, že si vydělá víc než na žrádlo, činži a posilovnu.
...
Práce. Sex. Práce. Sex. PrácePráceSexSex.
Nejhledanější slova v zadní místnosti computer-washingové krčmy. Dokola opakovaná hesla, zadání, komanda, zaklínadla. Vyťukávaná na klávesnicích, odklikávaná myšmi, světélkující na obrazovkách, bzučící v Síti Sítí. Práce. Sex. Zaměstnání. Šoustačka.
Džob. Píchačka. Volná místa. Konkurz. Softerotika. Robota. Dřina. Harderotika. Výběrové řízení. Externí spolupráce. Sadomaso. Živnostenský list. Brigáda. Šance. Dívky od 18 do 28 let pro video chat. Doba určitá. Doba neurčitá. Zadejte vzdělání. Zadejte oblast. Zadejte pozici. Orál/anál/nekrofál. Angličtina/němčina/svahilština. Řidičský průkaz B, Q, W a Challenger. Mladý kolektiv. I absolventka. Energická, aktivní, časově flexibilní, stresu odolná. Sodomičky-gomořičky s čuňátky, pejsky, slimáčky. Nabídky za poslední dva týdny. Němčina, angličtina -
...
Naházet textil do stroje, nasypat prášek, otevřít přívod, nacvakat program, a makej, mrcho! Mašina zabrala. Dva sněžní andělé ze čtyř již pilně likvidovali špínu a smrad. Baropepra předloktím zvedla páku umyvadla, vydrbala si ruce desinfekčním mýdlem a důkladně spláchla nečistotu proudem vřelé vody.
...
Jeden internet, pivo a - co si dáš, princezno?
Jablečnej džus, zamňoukal dětský hlásek kdesi pod pultem a princezna odcupitala po dřevěných stupíncích k počítačům. Taky častá zákaznice. Akorát s tímhle šupáckým doprovodem zavítala do Americké prádelny poprvé.
Moje dcera! pochlubil se pobuda, musí odeslat e-mail. Já su pouliční umělec, já těmdle krámům rozumím jak koza petrželi, ale Klárka to umí!
Umí! vycenil obejda zčernalý, zčásti vybouraný chrup. Ježiši, cukla sebou baropepra a načepovala kolozubému poctivý půllitr. Fakt kusadla jak z hororu. Na co hrajete? ukázat bradou na šumařovo oprýskané pouzdro a snažit se mu nečučet na hlodáky. - Na saxík. Jesli chcete?
Klidně, nalila džus do pohárku a vydala se obsloužit mejlující Klárku. Když se vracela, vyluzoval už saxofon Stormy Weather. Pravěké blues se koketně vlnilo lokálem a tlustá študačka v rohu u okna znechuceně křivila držku. Vyrušena od Giddensových mouder a obtěžována sentimentální veteší.
Se neposer, pizdo, pomyslela si baropepra a se štítivým soucitem ze sebe vyždímala úsměv: Ste king! Eště něco! Povzbudivě se zakřenila na foukajícího muzikanta, poněvadž brzy mu ty přední tesáky vytrhnou a žebravý kumštýř si pak na svůj nástroj asi nehýkne. Definitivně v řiti.
...
Archaické hudební kvílení atakovalo stranu 538 a neurvale proniklo do prvního teoretického dilematu sociologie: "...do jaké míry jsme tvořivými a aktivními činiteli, kteří sami určují podmínky vlastního života? Anebo je to, co děláme, převážně důsledkem širších sociálních podmínek, které nedokážeme ovlivnit?"
Lýdie proklála zrakem socku se saxofonem a znovu se pokusila soustředit na konspekt. Debilní melodie, debilní srpen, debilní pub a debilní zářijová opravná zkouška u debilního profesora Krkavy. Docucnout hlt vyšumělé kofoly a vyslat k baropepře významnou grimasu. - Za momentík, zareagovala anorektička od chrčícího dřezu a vztyčila deset prstů.
Pauza. Oddech. Padla. Na těch deset minut už nemělo smysl párat se s nějakými debilními dilematy. Kurvajs! Semestr po semestru a ročník po ročníku se Lýdii zdálo, jako by se konec jejího studia namísto přibližování vzdaloval. Mučivě vzdaloval! Za touhle průbou číhal ještě finální ročník dlouhý jak století. Pakárna na entou. A zas přibrala dvě kila! Záchvaty obžerství nad podtrhanými skripty a seznamy otázek. Až to bude mít za sebou, zahájí brutální redukční dietu. Až to bude mít za sebou -
Zaklapnout bichli a věnovat zbylý time relaxačnímu snění. Až to bude mít za sebou, bude hubnout. Cvičit. Spát. Krášlit se. Krásnět. Žít! - Její skvělý život v skvělém postpromočním futuru. Skvělá kariéra mladé, půvabné Mgr. Lýdie N. Skvělý nástupní plat, skvělý mladý kolektiv a skvělý, elegantní třicetiletý svobodný šéf, který se do skvělé mladé, půvabné Lýdie zabouchne a pozve ji na skvělou letní dovolenou do Thajska.
Stormy Weather, vášnil saxofon. Jakýsi trouchnivý song, jejž Lýdie nikdy neslyšela a jehož název neznala; jakýsi vyčpělý song, jenž ji nedojímal a nezajímal. Stormy Weather kroužilo a vířilo kolem ní a Lýdie snila. Opájela se prognostickými záblesky té skvělé mladé, samostatné, úspěšné ženy. Oblékala se do jejích skvělých značkových šatů a bot, do skvělého prádla a kožených plášťů a la Matrix, pěstila se její zázračnou kosmetikou a rosila se jejími omamnými parfémy, hravě splácela leasing za její první vůz a hypotéku za její první byt s krbem, terasou a plazmovou televizí, vše cool, in, super, v pohodě a pod kontrolou... A sotva Bouřlivé počasí dochvělo a pouliční trubadúr rozbalil další fosilní slaďák, objevila se na Lýdiině laciném bazarovém mobilu esemeska od Honzy. Od toho debila, se kterým už patnáct měsíců nouzově šukala kvůli zachování image. Jo, študačka L. se sice nechala dotyčným kretošem obdělávat, avšak Mgr. L. N. mu dá ihned vale, blbovi neperspektivnímu s učitelskou aprobací latina - dějepis.
La mer, pohupovaly saxofonové vlny Americkou prádelnou a Lýdie si četla esemesku: Lydia = latin. jmeno otrokyn. Vecer ti ho tam vrazim 10000x!!!
...
Sedmdesát pět, zúčtovala baropepra útratu, děkuju, nashle, a lapnout ze zástěry pípající mobil. Volal Pan Šéf. Volal Pan Majitel. Knedlík. Syreček. Bachor. Vorvaň. Měchuřina. Vrčel a prskal. Ne, už se nedostaví. Zaneprázdněn. Momentálně mimo město. Zítra se opět osobně ujme kormidla. A nezapomenout na ty objednávky! A udat ty zcepenělý bagety! A Franta ať odveze ty kaput písí! Musím končit, doštěkal a baropepra se ušklíbla. Musí končit, furt se to proslýchalo. Že je to tu v bankrotu. Že je to tu na draka. Že to tu prodá a šlus. Když sem před dvěma roky nastupovala, byl Vlastník Americké prádelny standardní namachrovaný, bodrý kořeň. Dokonce si to s ním několikrát rozdala v kontoáru. Jenže potom se cosi zvrtlo. Ani nepostřehla jak a kdy a proč. Kdyby teď na ni šáhl, pozvracela by se. Vzala by ho štokrletem po lebce. Nandala by mu kolenem do kulí. Leč díkybohu, nic takového nehrozilo. Za ta dvě léta se z něj vyvinul uřvaný tunový impotentní humusák. Měchuřina plná rosolu a sraček. Kristepane! Dokonce i když tady nebyl! Dokonce i z těch běloučkých praček! Dokonce i z toho čerstvě vydrhnutého prádla jako by na ni pokaždé kýchl Šéfův maštalně rybí pach!
...
Tohle jsem potřeboval! zajásal rozpařený dědek vstříc baropepře a lačně si lokl piva. Zase saharský den. Otřít zvlhlé pysky a vycupovaná vousiska, pečlivě osušit dlaně o odřené džíny a dychtivě zalistovat v brožuře Život po smrti v učení světových náboženství od Farnáz Ma'súmiánové. Publikace zrovna zakoupena v prodejně Esoteria nabízející výstřední literární duchovno: snáře, taroty, léčitelství, proroctví, spiritismus, freudismus, mytologii, feminismus, theosofii, záhadologii...
Hinduismus, zoroastrismus, judaismus, buddhismus, probíral hippie-kmet obsah příručky, křesťanství, islám, bahá'í, reinkarnace a transmigrace. Výborně. Nic nového, zato však stručně, přehledně a pohromadě. Eschatologie individuální a kolektivní. Charakteristiky, citace, slovníčky pojmů. - Namátkou zabrousil do kapitoly Zážitek blízké smrti a projel si podtitulky: Klid a bezbolestnost. Zážitek opuštění těla. Zážitek tunelu. Světelní lidé. Světelná bytost. Atd. Atd.
Nechuť k návratu. - U Nechuti k návratu se začetl: "Mnoho zážitků blízké smrti je tak úchvatných, že se často lidé, kteří je prožili, ani nechtějí vracet do obyčejného života."
V tu chvíli k němu dolehlo vytí sirén. Zlověstné vytí desítek sirén po celém štatlu. Pravidelný cvičný alarm v rámci Války proti Terorismu. Tři minuty povinného varovného skučení. Vždy první středu v měsíci úderem poledne: Uááá!
Čuráci, odfrkla si dívenka u vedlejšího stolu. Čuráci, odfrkla si anarchistka s fialovou ježčí šošulkou a opět vnikla ocvočkovaným jazykem do ústní dutiny svého kluka. Polechtala ho uvnitř piercingem, až se mlíčňák zatetelil slastným děsem. Sou to čuráci, pohladila miláčkovi zakudlané dredy. Živelní katastrofy. Poplach chemickej, leteckej, biologickej, atomovej. A kam se schováme, co?! Kde maj kryty, kde maj masky, kde maj záchranný stanoviště pro deset milionů? Čuráci! Akorát spustěj houkačky, že je po nás, and the end. Sme tuhý!
Sto sedmnáct, zkasírovala baropepra hošana s dredama a páreček v objetí vycoural z Americké prádelny na rozpálenou ulici.
...
Kolik to stojí? zabrblal uťápnutý ňouma s narvanou plážovou kabelou. Aha. A za jak dlouho by to bylo hotový? Aha, aha. Tak jo, svolil po zachmuřeném dumání a pošťouchl naditou bagáž ke kóji s pračkami. Počkám si tady. Číhnu se zatím na internet. A jedno pivo!
Jasně, přijala baropepra objednávku. Tomuto štamgastovi přezdívala Plachoň. Plachoň Nijaký. Beztvarý, bezvlasý, bezvousý; mezi čtyřicítkou a zpopelněním. Nejdřív sem občas zapádloval na dva škopky a na surfování. Někdy od zimy, kdy ho patrně vyklopili na dlažbu. Vždycky sám. Žádní kámoši, žádné baby, žádné žvanění. A dneska si to tedy přihasil s první várkou umolousané garderoby: tílka, fusekle, slipy, boxerky.
Prosím! nainstalovat mu pohon k lokti a v letu mrknout na monitor: Robota, jak jinak. Přes den hledali fachu a večer povyražení. Plachoň pátral pouze po denních chimérách. Ten už je vyřízenej, otaxovala ho baropepra, ten už je nadosmrti vodepsanej. A odkvačila naládovat pračku zkrachovalcovými spoďáry.
...
Kliknout myší a vrhnout se do kutání. Džob. Brigáda. Externí spolupráce. Příležitostná spolupráce. Práce doma. HPP, VPP, ZPS. Vzdělání ZŠ, SŠ, VOŠ, VŠ. Mladý kolektiv. I absolvent. Energický, aktivní, časově flexibilní, stresu odolný. Němčina, angličtina. Komunikativní osobnost reprezentativního vzhledu a vystupování. Znalost počítačových programů CHE, CHA, CHI. Praxe v oboru IQ 10 a IQ 789. F.U.J. nutné, H.U.J. vítáno. Obchodní zástupce. Obchodní cestující. Obchodní poradce. Angličtina, němčina. Prodejce. Promotér. Programátor. Logistik. Kuchař/ka. Uklízeč/ka. Striptér/ka. Vlastní vůz. Ředitel společnosti. Manažer. Ženy na mateřské do telemarketinku. Němčina, angličtina. Kombinovaná funkce: prodavačka podprsenek-tlumočnice z italštiny/baškirštiny. Podvojné účetnictví. Ostraha objektů. Zámečníci a obráběči. Na směny. Turnusové služby. Nepřetržitý provoz. Fyzicky zdatný asistent k tělesně postiženému: přítomnost 24 hodin denně, minimální mzda minus strava a ubytování. Zadejte obor a lokalitu, zadejte klíčové slovo, zadejte všecko a všude. Nabídky za poslední dva týdny. Žádná nabídka nenalezena. Žádná nabídka nenalezena. Žádná nabídka nenalezena...
...
Naházet textil, nasypat prášek, otevřít přívod, nacvakat program, a makej, mrcho! Mašina zabrala. Temnomodré ložní povlečení se žlutými hvězdičkami a lunami, temnomodrá prostěradla - infantilní výbavička jakéhosi utrápeného fotříka: Buďto je gay, nebo mu zdrhla stará, odhadla ho baropepra. Vyplundrovala mu kvartýr. Odlifrovala děcka, psa, elektrospotřebiče, mébl, porcelán. Jako by to viděla před sebou: prázdný pokoj s matrací. Nikde nic a nikde nikdo. Akorát holá cimra s molitanem. Temnomodrý polštář a přikrývka s hvězdičkami. A za staženými žaluziemi půlnoc. A venku lije jako z konve: noční nebesa se šplouchavě roztočila v kovovém bubnu a baropepře se na okamžik zamotala hlava. Pocit, že omdlí. Zalkne se. Utopí. Rozpustí se v kyselině. Určitě teď vypadá jako smrtka. Špína a smrad, smrad a špína. A do zavíračky ještě čtyři hodiny. Nenávidím to tu, zasyčela na čtyři sněžné anděly na smetišti, je mi z vás zle!
...
Internet a dvě deci bílýho, pravila zmalovaná panička a vykročila k schůdkům. Lituju, zabrzdila ji baropepra, všecky počítače sou vobsazený. - Tak já si počkám, zakňučela frajle a klesla na sesli u čelního stolku. Metrový okruh kolem ní rázem zaplynován agresivním odérem: zdivočelé pižmo se skořicí čili šmejdová imitace luxusní voňavky Džunglový slon. Baropepra s přiskřípnutým dechem naservírovala nápoj a odploužila se vyhrabat z pračky vypulírované Plachoňovy háby.
Na hovno, spílala si panička, spotřebované šminky, vyšplíchaný Slon, dusno, rambajs, hnus; tramvají přes půl města do nejlevnější internetknajpy; prachy za surfování, lichvářské jízdné, opuchlé kotníky v čínských sandálech, čínské kalhotky zaříznuté do pasu; a nyní tu neúčelně konzumovat patok, z kterého jí zčerná jazyk. Brrr, aspoň se nadrátuje, než půjde do akce. Preventivní alkoholická narkóza před ponižující, perverzní operací, jíž se podrobovala dvakrát měsíčně. Dvakrát měsíčně dvě hodiny dolovat v elektronickém chaosu, aby posléze vyškrábala z hlušiny dvě konkrétní adresy "potenciálních zaměstnavatelů". Dvě adresy, kam by mohla kydnout své strukturované C. V. s digitálním fotem. Dvě adresy, které by mohla udat do raportu na sociálce. A dvakrát měsíčně si vybírat tu potentovanou mailovou schránku. Nejčastěji žádné nové zprávy (trhni si haxnou, krávo čtyřicetiletá, hledej si teplý místečko v krematoriu!). Vzácněji jedna nová zpráva. Nejvzácněji dvě nové zprávy. Zprávy výhradně zamítavé: v našem výběrovém řízení jste neuspěla, nebyla jste zařazena do prvního kola, dali jsme přednost jiným uchazečům, nevyhověla jste našim požadavkům... Obzvláště ji iritovaly dopisy zahajované nikoli běžným oslovením Vážená paní, nýbrž groteskním pozdravem Dobrý den. Jacísi horliví novátoři zamořili oficiální korespondenci úvodním Dobrodenováním a závěrečným Přánímhezkéhodne. Všichni, kdo ji posílali do prčic, jí k tomu připlivovali Hezký den. Ti rafinovanější ještě přichrchlávali Poděkování za zájem o práci v jejich firmě a nejfajnovější sadisté korunovali spláchnutí zaříhnutím: Štěstí v osobním životě a mnoho pracovních úspěchů!
Dobrý den, idioti! Včil! V 18:28! Dobrý večer! Dobrou noc! Dobré jitro! - Párkrát si vyzvedávala poštu v nonstop internetce ve dvě po půlnoci. Galantně eskortovaná ospalým amantem z jeho kutlochu do jejího kutlochu. Držet si každého pinďoura co nejdál od vlastního hnízda!
Ve vašem věku a situaci, radila jí úřednice na sociálce, by byl nejlepším řešením sňatek. Taková štramanda. Určitě by se našel chlap, co by vás uživil.
Než třetí manželství, to se radši oběsit!
Eště skleničku? přistála u ní znovu baropepra. A vzadu se uvolnily dva počítače. - Ještě, zafuněla panička, a tu si všimla na zdi černé tabule počmárané bílou křídou. Naše nabídka: domácí utopenci, nakládaný hermelín, obložená bageta. Hergot, hlady šilhá! Dvě deci a porci hermelínu! rozkázala baropepře a mimoděk se chrochtavě zařehnila. Chrachrachra! Vybodnout se na internet a spáchat si Hezký
den. Spáchat si Příjemný večer. Promíchat Džunglového slona s Nakládaným hermelínem a zalít žumpu Octovým mokem. Rozfofrovat poslední troníky z rozpadající se portmonky, dekorované čínskou krajinkou. Dobrou noc!
...
Fernet a internet, zahlaholil řeznický týpek a bujaře zahnul do počítačového ráje. Noční iluze, cvrnkla mu baropepra štamprle ke klávesnici. Ani se nemusela čumět na monitor. Sexpráce. Sexsexsex. Mladý kolektiv. I absolventka. 90/60/90 podmínkou, blond předností. Němčina, angličtina. Stimulační masáž, netradiční metody, nanejvýš tři naráz. Angličtina, němčina. Maniakální, asociální, submisivně dominantní, bez žaludku, na baterku, z nerez gumy, asertivně podlézavá, prahnoucí po profesním rakovinném růstu. Němčina, angličtina. Praxe v programech TNT, LSD, BSE, HIV. Do třiceti. Pro náročné. Diskrétnost zaručena. Stoprocentní zdraví. Zázemí silné firmy s mezinárodním renomé. Motivační dopis a strukturovaný životopis. Reference. E-mail. Tak do toho, ty bejku, nastříkej to do mě! Pumpuj! Jéééď! Řviii! Šem tvoje majinkatá, bekaná ošmiletá holčička! I'm your dirty little girl!
...
Naházet textil, nasypat prášek, otevřít přívod, nacvakat program, a makej, mrcho! Mašina zabrala. Poslední zakázka. A do zavíračky téměř dvě hodiny. Fujtajxl, tolik špíny! Všecko bylo špinavé a všecko smrdělo. Honem k umyvadlu a vydrbat si ruce desinfekcí. Posté, potisící, pomilionté! Špína a smrad, smrad a špína. Smradlaví, špinaví hosté, smradlavá, špinavá kořalna, smradlavé, špinavé komputery, hadry, tlamy, kecy, životy... Třináct hodin denně ve stoce, jíž se hnaly veletoky hnoje, chlastu, čmoudu, trapností, magořin, obludností, beznaděje -
Tak se na to vydlábni a di jinam! okřikl ji Dan, než se od ní týden před Vánoci odstěhoval. Od té doby cálovala bejvák coby singl. A kam jinam? opláchla si baropepra leptavou pěnu ze zarudlé, svrbící pokožky a loktem zamáčkla vodovodní páku. Kam jinam?! Tohle byl její pátý flek. Táhlo jí na třicítku. A všude to bylo stejné. Všude to bylo čím dál horší. Póvlový výčep, ubožácká mzda, směšné tringelty. Žádná jiná nabídka nenalezena. Žádná jiná nabídka nenalezena. Žádná jiná nabídka nenalezena...
...
Muži, vykládala zmalovaná panička, muži jsou citlivé, zranitelné, křehké bytosti. Samota muže ničí, chraptěla smyslným altem a upřeně vejrala Plachoňovi do očí. Už to nevydržel a položil zvlhlou pracku na její úzkou packu s růžově nalakovanými drápky: Zuzanko! Zuzanka, jež se jmenovala Zdena, ani nemrkla a zjemnila hlas do hypnotizujícího šepotu: Muži jsou v podstatě něžní jako děti, jen se to bojí ukázat. Plachoň se k ní naklonil, aby lépe slyšel. Naklonil se k ní, přisunul, přitulil, přitiskl. Obluzen jejím pohledem, jejími slovy, její vůní. Zdrogován Džunglovým slonem, nadopován pitím, rozohněn feromony, znepříčetněn porážkami, urážkami, pustošeními, pouštěmi, půsty. Něžní jako děti, pronesla a on ji sevřel druhou pazourou kol tajle a dotkl se čenichem její hrudi. Spočinul mordou na jejích ňadrech, vyšpulených a vypancéřovaných do vnadné formy čínskou podprsenkou push-upkou. Muži potřebují lásku a pochopení, zaševelila mu Zuzanka do masitého slechu a Plachoň se tiše rozplakal. Slzy úlevy a nenávisti se mu zvolna vyřinuly po vilně zruměnělých žgraních. - Jsem tě dostala, zmrde, odškrtla si ho v duchu Zdena a konejšivě poplácala oběť po plecku. Skoro jí ho bylo líto. Nyní je přesvědčený, že mě musí přefiknout, nebo zabít. Věděla to. Všichni jednali podle téhož vzorce. Přefiknout neboli zabít, dobytci; no nic, už ho nedráždit a obratně se vypařit. Konec srandy, hajdy domů.
Eště? čapla baropepra ze stolku dvě vyzunknuté číše a Plachoň zavelel: Ještě. Pardon, broukl k Zuzance a odpotácel se zmátožit na WC. Sotva za ním třískly dveře s panáčkem, mrskla sebou Zdena ze židle. Když míjela barpult, stačila zaznamenat malebnou figuru jakéhosi šaška s bílým kovbojským kloboukem na palici. Právě dotíral na blonďatou šlapku. - No money, no funny, odsekla štětka honákovi. No money, no fun, poopravila Zdena výrok a vyklouzla otevřenými vraty z Americké prádelny ven do žhavé noci.
...
Co na mě tak civíš, píčo? zahulákal osiřelý, Zuzankou zrazený Plachoň na vyšisovanou děvku, jež se od baru profesionálně rozhlédla po podniku. Stručně zrekognoskovala pánské osazenstvo a na půl sekundy si přeměřila i Plachoňův zhrzený rypák. Co civíš, ludro!
Jak to mluvíš s dámou, hovado! zastal se flundry pořízek v bílém kovbojském klóbrcu. Pěstní souboj se strhl vzápětí. Rány, cloumání, škrcení, kopání, kácení, třesk rozflákaného skla.
A Vorvaň jak na sviňu fuč! Ten by je zpacifikoval ajncvaj! - Volám poldy! zavřeštěla baropepra a střemhlav zinkasovala čtyři prchající hosty: blond kurvu, dva feťáky a cikánského pasáka. V nálevně setrvali tři krvežízniví podroušení diváci a vzadu dva zašití chlípníci na erotickém chatu.
Do hajzlu! šílela baropepra, zas tu ztvrdnu do půlnoci! Vyřídit policajty, zamést střepy, uklidit bordel, zaevidovat škody. A zítra podat hlášení soptícímu Syrečkovi. Do hajzlu! ječela baropepra, zatímco Plachoň vyflusával z huby vyražený zub a kovboj lovil z dlaždiček podupanou, zaprasenou, exbílou hučku.
...
Půl dvanáctý, hotovo! Zkontrolovala, zda jsou veškeré prostory prázdné, okna zaryglovaná, všude zhasnuto. Ráno musí přijít dřív a řádně přešůrovat podlahu. Ale teď cvalem vymajznout, nebo jí ujede poslední spoj! Již se chystala opustit putyku, když se jí za zády ozval povědomý zvuk. Jako by kdosi zapnul některou z praček. Jako by kdosi...? Vmžiku strnout, zatajit dech, nastražit uši: avšak ne, fucking! Něco se jí zdálo; ticho, hlucho, klid. Nervy nadranc; halucinace z únavy. Leč pro jistotu znovu rozsvítit sál i zasklenou kóji. Nikdo. Nikde. Nic. Mašiny chladné, němé, nehybné. Čtyři sněžní andělé. Štyry mrchy zatracený! A opět zhasnout a konečně vypadnout. Konečně vypadnout!
Zamkla dveře i kovovou roletu a spěšně se vydala k tramvajové zastávce. Pusto a tma. Ani noha. Pouze svit pouličních lamp a dvě svištící auta. Blikající girlanda nonstop herny. Tři spoře iluminované výklady. Modrý jas hypermoderního kancelářského centra. A v dálce na hnědofialové obloze přízračná němá blýskavice.
Nežli dopochodovala k refýži, zasáhl ji první příboj horkého vichru, a nežli se přiklátila elektrika, rozpleskly se na asfaltu první kapky deště. Stormy Weather, vybavila se jí bluesová melodie a baropepra nastoupila do vozu.
...
Debil! probudilo Lýdii bušení přívalu a mravenčení v končetině. Chrápal jako skolený, kyklopskou hnátu překříženou přes její odumírající lýtko. Nadržený králík, co se udělal za pět vteřin, a teď si tu vítězně chrněl. Debil, debil, debil!
Vodopád zběsile bičoval střechu chaty, kam se Lýdie uchýlila na letošní léto. Kam pláchla od Těch Tří pod záminkou studia. Kam se zdekovala před matkou, otčímem a čtvrtročním kvičícím polobráchou. V kojeneckým binci se prostě učit nedokážu! A tak se usídlila na tátově zahradě na okraji předměstí. Vzdorovitě sama. Pohodlně sama. Blaženě sama. - Vstávej a vypal! drcla vztekle do spícího Honzy, vysmahni vocaď!
Seš normální, v tomdle slejváku?!
Spokojeně ho pozorovala, jak uraženě odvléká zpod přístřešku motorku. Jak se upachtěně probíjí marastem. Jak zuřivě startuje a zastříkán bahnem kodrcavě mizí v černém jícnu řádících živlů.
...
Bouřka, škytla Zdena, když hromobití otřáslo panelákem. Chválabohu že je doma. Že to zvládla dřív, než ji víno s hermelínem srazily na kolena k záchodové míse. Chválabohu že to má za sebou. Vyblitá, vysprchovaná, sesutá na válendě. Chválabohu že je v bezpečí. Že ji cestou nikdo neokradl, nezmlátil, neznásilnil, nezamordoval. Takovýhle hazard už si příště odpustí, putovat sólo v noci přes štatl, husa stará, sťatá, pitomá!
...
Vůbec nikoho jsem neviděl! zkameněl Honza hrůzou a smykem se zadrhl uprostřed mokré vozovky. Kotník zaklíněný pod svalenou motorkou. Tělo leželo asi dvacet metrů za ním na krajnici. Přísahá! Vůbec nikoho v té průtrži neviděl! Před sebou akorát šlehající vodní tříšť a světlou skvrnu blížícího se billboardu. A znenadání zákmit, stín a řacha, jako když o beton práskneš přezrálým melounem. Kdosi tam ležel. Kus odhozeného hadru. Cosi temného v temnotě. Omráčeně k TOMU dokulhal - byla to ženská. A vypadala jako mrtvá. Vypadala jako mrtvá, ale ještě se na něho koukala.
Ještě se na něho -
Belhavě se rozběhnout zpátky a skočit do sedla. Stroj ihned chytl a se srdcervoucím zavytím odnesl Honzu pryč. Tryskem pryč od té -
Ano, ještě se koukala. Žíravý déšť mísil její krev s blátem, olejem, benzinem, térem, štěrkem, rzí, močí, zvratky, lejny, jedy... Žíravý déšť mísil její krev s výměty celého světa a baropepra se v tom čpícím, crčícím, čvachtajícím sajrajtu pomalu rozpouštěla a rozpouštěla. Tála, rozpíjela se a rozplývala; vytrácela se, smývala a nicotněla; odtékala do škarpy, do strouhy, do kanálu; navždy a navěky pohlcená smradem a špínou, špínou a smradem. Žíravý déšť ji neúprosně vypíral z povrchu zemského a baropepra se ještě stále koukala. Koukala se na ten gigantický, skvostný billboard pokrývající bok nějakého obřího skladu. Koukala se na ten billboard, kolem kterého záhy dopoledne chodívala zkratkou k tramvaji a pozdě večer se tudy zase vracívala. Hleděla vzhůru k vznášející se andělské postavě nasvícené nebeskou září. K nádherné fosforeskující bytosti ve vlajícím rouchu z oslnivě sněžného hedvábí. K ledově planoucí krásce, jež se na ni rozmlženě usmívala skrze šumící vodní clonu. Koukala se na tu titánskou reklamu. Na běloučkou pračku značky Whirlpool.
Autor: Ivana Blahutová
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)