Štěpán Blažek, před jedenácti lety pozdní debutant verši U okraje cesty, básnicky se plně našel nyní v rozmarných slokách nevelké sbírečky BÍGL VYMYSLEL FÍGL (ALFA-OMEGA, Praha-východ, ilustrovala nakladatelka Věra Martinková). Na všehovšudy dvou tiskových arších se čtou dva zhruba stejně velké cykly, každý něco přes tři sta veršů: titulní bere jedno psí plemeno za druhým pěkně podle abecedy, někdy s nápadem (ČESKÝ FOUSEK / má frňousek. / Šeptává mi do ucha, / co jím všechno vyčmuchá), jindy bez, trochu jako veršované učivo nebo didaktická říkanka: PITBUL, ten má sílu / jako mladý býk, a proto se nediv, / že je zápasník). Zato Jeden děda, cyklus limericků, "na cizí notu", jak se praví v podtitulu, to je ryzí, všeho poučování prostá, humoruplná, tedy vědoucí už radost z jakoby nezávazného rýmování: Jeden děda v BÍLOVCI / chtěl se projet na ovci / sedl si však na berana. / Ten ho ducnul. To je rána! / Jeden děda v Bílovci. Něco nadčasového? Jeden děda z HORNÍ BŘÍZY / pilně řezal, řízy, řízy. / Je to pravda jistá, / zbyla z něho bysta. / Chudák děda z Horní Břízy.
   Celek doplňuje minicyklus hry se slovy začínající slabikou ne-, jejímž odtržením vznikají bizarnosti (nemehlo -mehlo), nápad v poezii žel už nenový ani nově nerozvíjený, téměř konvenční básnička pro děti Rumcajs, Manka, Cipísek (která má pěknou pointu-přesah do nedětského světa: Budem stavět tunely / dokonce i v neděli) a v závěru svěží sloky Hajdy ven. Radost číst. A už Šalda řekl, že být strůjcem radosti není málo.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]