Je pěkné být párem. A navíc párem, který spojila paleta. Párem, kterému ruce svázaly, ale i rozvázaly štětce spolu s barvami i poezií. To se to potom vaří! Mám do té hnědé omáčky nasypat ještě trochu červené papriky, aby se na hladině vůně vytvořilo oko, anebo přidat trochu kari - to aby se středem hrnce zrovna prošel velbloud, anebo přisypat majoránku - pokrm pak bude vypadat jako zelené meze, anebo přidat kousek česneku - ledovou kaluž, kterou máme před domem? Tak se možná ptá u sporáku (a "namalovat" něco pěkného do hrnce pomocí vařečky není o nic lehčí, než vytvořit obraz) Bohunka Františka a naopak. Jejich "jedlé" obrazy jsem mohla sama ochutnat v podobě chlebíčků a jednohubek s výbornou pomazánkou na vernisáži Bohunčiných obrazů v Kulturním středisku v Praze Průhon, ale také v Jihlavě a na chalupě ve Zbinohách. Lžíce cvakaly stříbrnými zubisky o talíře s řízkem, do dveří kuchyně mlsně nakukovala jedna z koz - dosud vidím typicky český žánrový obrázek "Jedlíci řízků", dosud se ptám, proč Bohunka maluje tak trochu exoticky, tropicky. Na obrazech je většinou horké léto a teplé barvy rozvírajících se poupat a květů nás přenesou spíše na Borneo nežli do Zbinoh, do chalupy Vysočiny. Zrovna jsme ale řízek spláchli pivem a Bohunka se dala do vyprávění.
   "Můj společný život s Františkem začal seznámením na studiích v Turnově, kouzelném městě studentů. Nikdy nezapomenu na podvečer, kdy mne František doprovázel (jak jinak než ruku v ruce) na internát. Před vchodem do budovy jsme z dálky viděli stát nějakou paní. Bezstarostně jsem podotkla, že se asi jedná o tu novou vychovatelku. Slova mého drahého mne vyvedla z omylu: To není vychovatelka, to je moje matka! Krve by se ve mně nedořezal. Kdo z nás by se nadál jejího nečekaného příjezdu z takové dálky, z Krnova od Jeseníků do Turnova v Českém ráji! Rozpaky z nenadálého setkání byly překlenuty gestem naprosto nenásilným a prostým. Moje budoucí tchyně (což jsem tehdy ještě netušila) vyřešila situaci rázným otevřením kabely. Strčila nám každému do ruky veliký koláč se slovy: No tak jezte přece! A bylo po rozpacích. Ty výborné hanácké koláče s posypkou dělám dodnes. A od babičky Vlastičky, jak jí všichni říkáme, jsem se naučila během let ještě plno praktických věcí v kuchyni. Třeba smažit řízky najednou na pekáči v troubě. Docílíte nejen úžasné měkkosti masa, ale i výborné chuti strouhanky. Když chcete připravovat řízky kuřecí nebo králičí, musíte je pěkně před obalením oříznout a vytvarovat okolo kosti, až vznikne plocha řízku, která se dobře obaluje. U nás je totiž nemyslitelné vykosťovat maso, právě ohlodávání kostí patří ke správné tečce za hostinou. A ještě je moc důležité připravit si dobře vajíčka na obalování řízků. Rozšlehat je, mírně zředit mlékem, do misky kápnout trochu dobrého oleje a osolit. Že se řízečky obalují v doma strouhané strouhance, to dá rozum, protože ta kupovaná kolem rohlíků jen letěla."
   Takové - já bych řekla královské - obalování řízků se malířka naučila od tchýně Vlastičky, rodačky z Hané, která žila trvale ve Slezsku. K zahození není ani kuře pečené společně s bůčkem, podávané s bramborovým knedlíkem a se zelím. Knedlíky talíř pěkně zarámují a vypečená šťávička z masa, kterou pak polijete zbylé knedlíky k večeři, je voňavou vzpomínkou na pečeni, jež zmizela v našich žaludcích při obědě. Zdá se, že kdo je na slané, u Sarnových si užije. Doma je tu ale i kynutá buchta, koláče, záviny, řezy, koblihy, rolády, piškotové korpusy, štrůdly. Moje teta Helenka říkala štrůdlu štrdůl a na zahradě v Jizerských horách jsme se o něj kdysi prali. O Bohunčin štrůdl by se určitě také strhla válka! Nesla ho na stůl a potom přišla ještě - zdánlivě skromnější, protože bez náplně - bábovka. Jak jsem se zakousla, napadla mě báseň. Recept na bábovku? Vlastička nikdy nezklame. Bohunku naučila bábovky hned dvě. Olejovou a makovou. Vždycky se povedou. Jsou přesně totéž co dobrý obraz nebo dobrá báseň a do košíku by je s pýchou vložila i Karkulka. Nechme ale vyprávět paní kuchařku.
   "Často si vzpomenu na babičku z otcovy strany. Vybaví se mi umetená cestička od branky z ulice ve čtvrti z Nemanic v Českých Budějovicích. Cestička, kterou obklopovaly po obou stranách keře vysokého zahradního maliní, rybízů, angreštů, ale především vysoké stvoly divizen se zářivě žlutými, velkými květy. Cestička, která vedla přímočaře k vilce, ve které babička bydlela spolu se svými sestrami Bertou a Pepou. Babičce říkaly její sestry Mařko a mně se to nelíbilo. Pro mne to byla přece babička! Až ze vzpomínání otce jsem časem pochopila, proč jsem nikdy nepoznala dědečka, babiččina manžela. Celou rodinu v průběhu druhé světové války postihlo to, co mnohé Čechy. Koncentrační tábor a práce v Říši. Otci, než ho na práci v Říši poslali, vytloukli na gestapu všechny zuby. Bylo mu 19 let. Moje babička se z koncentráku v Terezíně vrátila sama. Dědeček tam v roce 1944 zemřel na tyfus. Přesto jsem prožila u babičky šťastné dětství prosycené vůní divizen, mateřídoušky, lipového květu a černého bezu, máty, malinového listí, na které jsem chodila přes trať za pivovar Budvar. Nikde jinde nechutnal bylinkový čaj s medem jako u babičky. V rohu místnosti stála nízká kamínka. Na nich babička kouzlila pochoutky. I ty obyčejné placky z mouky pečené přímo na plátech kamínek chutnaly se zavařeninou jako vzácnost. A snad nejvíc vzpomínám na zvláštní chuť a vůni bramborových knedlíků nakrájeným na dílky a politých sekanou petrželovou natí usmaženou na sádle. Dodnes tu vůni cítím, ale ať dělám co dělám, nedaří se mi té chuti a vůně docílit."
   Jak vaří babička, tak obyčejně vaří i její dcera. A dobrý recept je nekonečný řetěz, je obdařen křídly a obletí celé generace. Tak také dcera babičky, Bohunčina maminka, nemohla nebýt dobrou kuchařkou - i když kromě okřídlených receptů uměla experimentovat, aby nakonec vznikla delikatesa. Nemuselo se jednat o nadívané labutí krky, ale o docela prostá jídla. Brambory se zelím, se zelím kyselým, ale třeba i první pozdrav jara - vepřové přírodní kotletky s houskovým knedlíkem a zelím z prvních kedlubnů. Na stole nesměla chybět velikonoční sekaná, kterou Bohunka vyrábí každé jarní svátky. Chutná teplá i studená s bramborovým salátem. Pro koledníky se nakrájí na plátky, ozdobí čtvrtkami vajíček, posype pažitkou a nakládanými okurčičkami. Vzrostlejší koledníci sekanou zapijí pálenkou, kterou si Bohunka nechává pálit z vlastního ovoce.
   Ahoj Františku, jsi ještě tady? František Sarna dosud tiše přikyvoval, mlčel, nebo si promýšlel téma na svoji příští grafiku, nebo se možná během povídání viděl uprostřed třídy po umění bažících středoškoláků, které má na starosti... Dějiny rodinného vaření ale mohou být stejně zajímavé jako dějiny umění. Vždycky když Bohunka na pár dní opouštěla služebně domov, nechávala v mrazáku Františkovi celé město i s mapou na cedulkách jednotlivých balíčků. Rajská ulice, blok Koprové, Pizza náměstí, vlak knedlíků, který má odjíždět tehdy a tehdy a je určen pro dva syny a Františka, odjezd odpíská švestkový koláč; je samozřejmé, že k němu se vaří čaj, káva a nepřikusuje naložené zelí... Sotva za Bohunkou zaklaply dveře, vyrazil František do masny. Tady nakoupil vepřové pacinky (asi deset kusů), půlku vepřové hlavy, tři vepřová kolena, játra, jazyky. Dal se do výroby domácí tlačenky a sulcu. Když se Bohunka z cest vrátila, hned ve dveřích ji praštila přes nos vůně. Vůně umí nejen hladit a konejšit, ale také uštědřit pořádný políček. František ale zářil: "Chceš snad říct, že se mi to letos nepovedlo jako loni?" A Bohunka se musela zúčastnit tlačenkové recepce s následným mytím hory nádobí. Na tolik tlačenky musela padnout snad čtvrtka vepře! Zajímavé a chutné je i maso jehněčí a kůzlečí. To přišlo ke slovu až ve Zbinohách, na chalupě, kam se jednu zimu oba výtvarníci stáhli - a zůstali trvale. Chovají tu ovce, drobnou drůbež, kozu, do ateliéru to mají jen do schodů, zahrada nabízí zeleninu i ovoce. Dolce vita! Vítám vás, modravé dálky na skok od Jihlavy! Právě přijíždí expres jehněčího masa. S ohledem na vepřové i hovězí je bez konkurence, musí se ale upravit s fantazií. Řízečky z kýty, pivovarský tokáň, svíčková, čína... Ke zvěřině patří i zavařenina. Projděte se sadem, ještě za rosy, trhejte čerstvé plody, a pak se nechte opájet každoročním seriálem, který stoupá z hrnců plných vařeného ovoce. A barva rosolu, který teče do sklenic? Temně červený, téměř černý anebo medový odstín - to v případě dýňového džemu. "K snídani chutná jako báseň pro zdar dne," vysvětluje Bohunka a já si honem píši recept.
   Nakonec pustíme ke slovu muže. Syna Petra a manžela Františka. Slyšíte? Něco crčí, jako když na dno hrnce padá hrách. Zbinožská koza se totiž domluví jen s muži. Až po dojení je mléko předáno Bohunce, která ho přecedí přes plátýnko a cedník. Část mléka, určená pro výrobu sýra, se v nádobě smíchá se syřidlem a po vysrážení se hmota zavěsí do plachetky. V houpací síti plachetky hoví si budoucí tvaroh. Je výborný jako náplň do buchet, ale hlavně jako sýr. To se tvaroh vytvaruje do bochníčku, osolí, zabalí do plátna a zatíží. Druhý den se bochánek přebalí a přebaluje se tak dlouho, dokud není zralý. Nakonec si přestavte zátiší: na servírovacím prkénku rozkrojený sýr posypaný červenou paprikou v rámu syrové cibule, sekané cibulové natě nebo pažitky. K tomu čerstvý chléb a pivo - nejlépe vychlazené ze sklepa ze sedmého schodu!

   Olejová bábovka
   30 dkg hladké mouky, 5 žloutků, 5 bílků, 1/4 sklenky (od hořčice) oleje, 1 kypřící prášek, 15 dkg cukru (písek nebo práškový), 1 sklenka mléka, kakaový prášek, hrozinky, ořechy (není podmínkou)
   Žloutky utřeme s cukrem a olejem, přisypeme mouku s kypřícím práškem, přidáme mléko, případně ořechy, hrozinky a nakonec lehce vmícháme tuhý sníh z 5 bílků. Těsto vlijeme do vymazané a vysypané formy. Část těsta si ponecháme v míse a obarvené kakaem vlijeme do formy na světlé těsto. Pečeme zvolna zhruba 3/4 hodiny.
   Po zchladnutí vyklopíme, pocukrujeme. Chceme-li mít bábovku slavnostní, místo cukrování ji polijeme čokoládovou polevou.

   Maková bábovka
   15 dkg mletého máku, 15 dkg hladké mouky, 1/2 sklenky oleje, 5 žloutků, sníh z 5 bílků, sklenka mléka, kypřící prášek, 15 dkg cukru
   Připravuje se obdobným způsobem jako bábovka olejová.

   Velikonoční sekaná
   1 kg vepřového plecka (nebo ramínka), 1/2 kg uzeného (nejlépe krkovičky), 1/2 kg hovězího (zadního), česnek podle chuti, 2 celá vejce, hladká mouka, strouhanka, sůl, mletý pepř, trošku červené práškové papriky
   Maso umeleme, zpracujeme všechny přísady a pro získání správné hustoty těsta a podle potřeby přidáváme při hnětení horkou vodu. Zpracováváme nejlépe rukama tak dlouho, až je hmota dobře propojena. Vymastíme pekáč, sekanou upravíme do šišky a uložíme přes noc do chladu. Pekáč zakryjeme, protože vůně i ze syrové sekané provoní celou místnost.
   Další den přineseme pekáč z chladu. Zhruba do poloviny výše sekané ji zalijeme studenou vodou, vodu osolíme a sekanou posypeme celým kmínem. Vložíme do trouby a zakrytou pečeme asi hodinu. Dále pečeme již bez zakrytí, aby sekaná dostala správnou barvu a kůrčičku. Během pečení sekanou občas přelijeme vypečenou šťávou.
   Chutná teplá i studená.

   Pivovarský tokáň
   Jehněčí kýta nebo hřbet (vykostěné), cibule, česnek, sůl, červená paprika, kostka masoxu, světlé pivo, rajský protlak, sýr - cihla
   Maso nakrájíme na nudličky, cibuli zpěníme na sádle, přidáme papriku, nasekaný česnek, maso, sůl a restujeme do vysmahnutí. Zalijeme sklenou piva a zase dusíme do vysmahnutí. Poté zalijeme buď masovým vývarem, nebo přidáme masox a vodu. Dusíme - nejlépe v papiňáku - doměkka. Závěrem mírně zahustíme hladkou moukou a přidáme rajský protlak (malý nebo velký, podle množství tokáně).
   Podáváme s rýží nebo houskovým knedlíkem a na talíři posypeme hrubě nastrouhaným sýrem.

   Dýňový džem
   3 kg dýně, 2 kg cukru (písek, krystal), 3 citrony, 1 pomeranč, rum
   Dýni okrájíme (slupku i vnitřek), pokrájíme na kostičky, prosypeme cukrem a dáme do chladna. Občas promícháme, až se cukr úplně rozpustí (třeba přes noc). Směs dáme vařit a mícháme, až se dýně rozvaří, přidáme šťávu z citronů a z pomeranče a nakrájíme na nudličky dobře omytou kůru (nemusíme dát všechnu, podle chuti). Dále vaříme, dokud směs nezačne houstnout. Pro vůni přidáme rum. Čím déle vaříme, tím je směs hustší. Plníme za horka do čistých skleniček, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru.

   Chléb
   650 dkg mouky, 40 dkg droždí, 1 dl vlažné vody, 3 dl vlažné vody, 1 lžíce octa, 2 kávové lžičky soli, lžíce kmínu
   Do důlku v mouce rozdrobíme droždí, posypeme cukrem a zalijeme 1 dl vlažné vody. Obsah důlku promícháme a necháme 5 minut kynout. Pak přidáme ještě 3 dl vody, ocet, kmín a sůl. Vypracujeme dobře prohnětené těsto a pomoučené necháme 45 minut kynout. Utvoříme dva bochánky, které dáme na vymaštěný a pomoučený plech. Na plechu necháme těsto ještě 20 minut kynout. Než dáme chléb péci, potřeme ho mírně slanou vodou - během pečení potíráme ještě asi dvakrát. Při pečení postavíme do trouby kastrůlek s vodou. Pečeme na maximum, po 1/4 hodině mírně ztlumíme a ještě asi 30 minut dopékáme. Po vyjmutí z trouby potřeme chléb ještě jednou čistou vodou.
   Chléb chutná výborně nejenom k ovčímu sýru - pochoutkou je i samotný, ještě teplý.

   Zajíc po lesnicku
   Zadní zaječí běhy a hřbet, 100 g slaniny, sůl, středně velká cibule, 150 g celeru, 6 lžic sádla, 3 lžičky kořenící směsi Divočina, 1 lžíce hladké mouky, 200 g žampionů, 2 dl červeného vína
   Zaječí maso rozdělíme na porce a hřbet odblaníme. Maso opereme, osušíme, protkneme klínky slaniny, osolíme a posypeme polovinou dávky koření. Cibuli nakrájíme nadrobno, očištěný celer nakrájíme na kostičky, vložíme do kastrolu s rozehřátým tukem, přidáme porce masa, po všech stranách je opečeme, mírně podlijeme vodou, přidáme zbytek koření a přikryté dusíme doměkka. Při dušení maso obracíme, přeléváme šťávou a podle potřeby podléváme vlažnou vodou. Měkké maso vyjmeme, šťávu vydusíme na tuk, zaprášíme moukou, osmahneme, zalijeme vodou a rozšleháme. Omáčku povaříme, procedíme a celer prolisujeme. Přidáme k ní očištěné, na plátky nakrájené a na tuku osmahnuté žampiony, zalijeme vínem, vložíme porce masa a ještě krátce povaříme.

   Prejt slaměného vdovce
   800 g vařeného vepřového masa z hlavy, bůčku, kolena nebo plece, 200 g jater, 2 žemle, sůl, 2 lžíce zabijačkového koření, 2 stroužky česneku, 2 větší cibule, 3 lžíce sádla na osmahnutí cibule a na vymaštění pekáčku, vývar z masa
   Vařené vepřové maso umeleme na strojku spolu se žemlemi namočenými ve vývaru a vymačkanými. Přidáme syrová umletá játra. Do směsi přidáme nadrobno pokrájenou, na polovině sádla osmahnutou cibuli, zabijačkové koření, prolisovaný česnek, podle chuti osolíme, dobře promícháme a podle potřeby zalijeme vývarem. Potom směs rozestřeme v pekáčku a v rozehřáté troubě upečeme dozlatova.
   Prejt podáváme s chlebem (nejlépe bílým domácím) a s okurkami nebo s brambory a dušeným zelím.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]