V roce 125. výročí narození Emila Filly, jež náš časopis důstojně vzpomněl ve 14. čísle, pořádá Správa Pražského hradu ve spolupráci s Národní galerií a Ústavem dějin umění Akademie věd České republiky rozsáhlou retrospektivní výstavu nazvanou Emil Filla (1882-1953). Nově rekonstruované prostory Jízdárny Pražského hradu jsou v reprezentativním, chronologicky uspořádaném výběru zaplněny 125 obrazy, téměř dvěma desítkami plastik a 42 pracemi na papíře, které tvoří kresby tužkou, tuší, akvarely a koláže. Autor a kurátor výstavy Tomáš Vlček shromáždil tuto pozoruhodnou retrospektivu z majetku sedmnácti institucí, převážně galerijních a několika soukromých sběratelů.
Šest oddílů hlavního sálu zachycuje krok za krokem hlavní etapy Fillova díla: Lyrické exprese (1905-1910), Kubismus (1911-1921), Lyrika a abstrakce ve Fillově kubismu koncem dvacátých a počátkem třicátých let, Ženské postavy a akty z let 1932-1936, Boje a zápasy, Písně a balady druhé poloviny třicátých a čtyřicátých let a Nedokončený epilog (1946-1953).
Ctitel Fillova díla mnoho z vystavených artefaktů zná z výstavních síní i z galerijních expozic. Může je obdivovat i v této jubilejní prezentaci (např. Milostná noc, Čtenář Dostojevského, řada ženských portrétů a aktů, mnohá zátiší z různých časových období, většina kolekce Bojů a zápasů a Písní a balad). V celistvém proudu si však uvědomuje inspirační rozmanitost, technickou mnohotvárnost a výrazovou osobitost maleb, plastik i kreseb.
Zároveň objevuje i díla dosud nespatřená. Pro mne to byly z počátečního období zejména obrazy Žebrák (1909, včetně přípravné kresby), Hráči (1907), barevně sešeřelé plátno Staré ženy (1935) a tři bronzové plastiky ženy - možná inspirované slavnou Halasovou básní. Z poválečného období mne emotivně výrazně zasáhly tři obrazy inspirované umělcovými koncentráčnickými zážitky. Zejména rozměrný, barevně pestrý a zářivý Buchenwald (1947) ze soukromé sbírky s nápisem Věrni zůstaneme považuji za kvintesenci Fillovy tvorby z jeho kubistického období, ženských figurálních motivů i expresivnosti Bojů a zápasů. Většina návštěvníků bude zaujata prezentací soukromého dopisu z 25. 12. 1949, v němž Filla sděluje, že "mému umění tady odzvonili" a že trpělivě snáší příkoří, o nichž si myslel, že se nikdy nevrátí. Ale i v této nepříznivé kulturně politické situaci Filla nerezignoval a vytvořil řadu pozoruhodných realistických akvarelů a tušových artefaktů Českého středohoří s ozvuky čínského malířství.
Předností výstavy jsou popisky uvádějící jednotlivé oddíly, které výstižně charakterizují příslušná období z hlediska tvárného i inspiračního. Rovněž střízlivá fotodokumentace (např. některé snímky umělcova přítele Josefa Sudka) dokreslují osobní i umělecký Fillův života běh. Snad jen citací z rozsáhlého teoretického díla Emila Filly mohlo být o málo víc.
Zdařile je připomenuto Fillovo poválečné pedagogické působení na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, na níž vychoval na sedm desítek výtvarníků, z nichž devět je připomenuto samostatnými charakteristikami i ukázkami z jejich tvorby (Jitka Válová, Dalibor Matouš, Libor Fára, Zbyněk Sekal, Miloš Reinal, Karel Vaca, Milan Grygar a Květa Pacovská).
Organizátoři připravili i knižní stručný průvodce výstavou s ne vždy vydařenými reprodukcemi (celkový katalog, který by si takováto výstava zasloužila, chybí) . Zarazí jen rozporné úvodní slovo Milana Knížáka, který jedním dechem hovoří o Fillově velké porci moderního nazírání a interpretační schopnosti vyložit jevy moderního umění a zároveň o epigonství, jež je prý povahou jeho výtvarného postoje.
Vnímatel Fillova díla, které patří k základním kamenům naší moderní výtvarné kultury, čtenář jeho teoretických úvah (zejména knihy O svobodě), člověk znalý jeho statečných občanských postojů za první světové války, v době fašistického ohrožení, za okupace i v poválečném období i pouhý návštěvník této výstavy nebude o Fillově epigonství, které dle všech dostupných zdrojů je nepůvodním napodobením významných tvůrců v umění a vědě, uvažovat. Rovněž tak i většina zasvěcených znalců Fillova díla.
Výstava v Praze potrvá do konce října t.r. a poté bude přenesena do Olomouce.
Autor: Vlastislav Hnízdo
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |