Ne že bych byl nějakým velkým příznivcem Turecka. A to ať již beru věc z hlediska jeho historické role (nebýt spojenectví Turků s Habsburky za třicetileté války, vypadal by pozdější svět, svět bez Habsburků, bez katolické církve a bez fašismu poněkud jinak), nebo z poněkud osobnějšího hlediska svého nepříliš velkého nadšení islámem vůbec, nebo z hlediska již zcela osobního - můj vztah k Turecku je zcela jistě ovlivněn tím, že jsem znal dívku, která tam beze stopy zmizela.
Nicméně, když byl v Turecku "zvolen" prezidentem islamista, volba nebyla uznána, neboť odporuje sekulárnímu charakteru státu.
Když pak byl ve Francii "zvolen" prezidentem uctívač jisté části těla George Bushe mladšího, ohánějící se nacistickým heslem "Arbeit macht frei" a žádající ve svém programu tvrdé finanční postihy pro všechny, kdo mají nějaký jiný zájem než peníze nebo snad, nedej bože, dokonce souloží, přes více než staletou tradici odluky státu a církve ve Francii k ničemu podobnému jako v Turecku nedošlo. Nehledě na to, že v Turecku by vadil nejen rozpor volby takového kandidáta se sekulárním charakterem státu. Jeho modloslužebnictví by tam vadilo i islamistům.
Zkrátka, v Turecku udělali za Atatürka tak velký krok směrem k demokracii, že je dnešní Francie nějak nemůže dohnat. (Turecko tehdy předehnalo Francii i v zavedení volebního práva žen - o dvacet tři let.)
Důvod, proč nový francouzský prezident odmítá vstup Turecka do EU, tedy není geografický, náboženský, nacionalistický, rasistický, xenofobní či podobného druhu. Důvodem je vyšší politická kultura v Turecku, strach z toho, že by mohla být "zavlečena do Evropy". Do Evropy, která je v současné době asi tak "sto let za Tureckem".
Do takové Evropy opravdu nemusíme - je tam Šerkézy.
Autor: Jan Kristek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |