Tvůrčí psaní je disciplína, která se jen pozvolna zabydluje na našich vysokých školách, jakkoli by měla být součástí přípravy budoucích humanitních specialistů v širokém oborovém spektru: od učitelů, herců a režisérů přes psychology a psychiatry až po právníky. Ti všichni ke své profilaci potřebují pracovat se slovem, a to nejen v jeho doslovné, úzce odborné, pojmové oblasti, ale měli by znát i možnosti jazykové kreativity. Na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích (na pedagogické fakultě) tento seminář vede František Skorunka, dlouholetý pedagog a literární kritik, jenž se v posledních letech specializuje na současnou světovou, zvláště angloamerickou produkci. Jde o známého a úspěšného prozaika a autora knih pro děti a mládež, mj. i člena Unie českých spisovatelů. Pro své studenty nedávno vydal skripta nazvaná ÚVOD DO TVŮRČÍHO PSANÍ (České Budějovice 2006, 95 str., 300 výtisků; publikaci citlivě zredigoval a předmluvou opatřil M. Pokorný).
Příručka má poslání veskrze praktické, proto omezuje teoretické výklady na minimum. Prostor věnuje především podnětným citacím a parafrázím postřehů řady výrazných tvůrců českých i světových, které funkčně komentuje a aktualizuje. Tvůrčím psaní se zde míní psaní s uměleckou, poetickou intencí, jakkoli tvořivost předpokládají i jiné styly a jiné texty - od hovorových, konverzačních, rétorických, diplomatických až k žurnalistickým, přičemž se mohou i funkčně doplňovat. Předností publikace je její praktičnost a "sepětí s životem", prostě snaha o realismus, jenž by nebyl jen plochou kopií, ale václavkovskou tvorbou, novým artefaktem pupeční šňůrou spojeným s výchozí skutečností a její výraznou, osobitou interpretací. Autorovi je cizí jazykový manýrismus a formalismus některých podobných kursů a seminářů, v nichž vnější forma (kupř. typ verše nebo kompozice) vytlačuje stylizaci hlediska, obecně: umění stylu. Nic proti "formě", ta je v určitém smyslu slova primární, ale ze Skorunkova skripta se studenti neučí "napsat rondel na téma rondelu", ale především umění stylizovat pohled, hledisko, všímat si detailně určitých předmětů a míst, jejich specifičnosti a situovanosti, strukturovat kompozici příběhu, kombinovat, analyzovat, dialogizovat, popř. scénizovat atp. K tomu vydatně napomáhá i autorova osobní umělecká zkušenost, hojně využívaná a tlumočená zvláště při výkladech epiky a prózy.
Jak už jsem uvedl, autor se ve svých výkladech opírá především o výroky spisovatelů a slovesných tvůrců vůbec, ať již charakterizuje výchozí literárně teoretické pojmy, nebo zprostředkovává praktické zkušenosti při realizaci uměleckého záměru. Jako umělec nejednou vstupuje do textu vlastními tvůrčími reflexemi o "spisovatelském řemesle". Je škoda, že kniha namnoze neuvádí bibliografické údaje, aby si student mohl citovaný či parafrázovaný výrok najít v příslušné beletristické knize, souboru studií či esejů. Např. u J. K. Šlejhara by mne to velmi zajímalo, protože první část citovaného a Šlejharovi připisovaného výroku je téměř doslovná citace z Manifestu české moderny: "Umělče, dej do svého díla svou krev, svůj mozek, sebe - ty, tvůj mozek, tvá krev bude žíti a dýchati v něm, a ono žíti bude jimi"; Rozhledy 1, 1896: ve skriptech ovšem v této závěrečné podobě: "/.../ a ono bude žíti jinými". Manifest Šlejhar spolupodepsal, tedy s nim souhlasil... Druhá část výroku o tom, že "spisovatel nezná duší jiných, nýbrž jen svou" je už typicky šlejharovská, představuje jakési Šlejharovo tvůrčí spisovatelské krédo, sdostatek známé. Bylo by to možné snadno ověřit, kdyby byl uveden zdroj, z něhož se citovalo... Neověřoval jsem si názvy citovaných děl, ale připomínám, že Kingův román Pet Sematary se překládá, s přihlédnutím k bizarnosti podoby anglického slova vhodněji, jako Řbitov zvířátek (nikoli Hřbitov zvířátek). Připojenou bibliografii (Literatura) bych doporučoval rozšířit o publikace obdobné povahy (kupř. Z. Fišer: Tvůrčí psaní. Malá učebnice technik tvůrčího psaní. Brno 2001, nebo M. Dočekalová: Tvůrčí psaní pro každého, Praha 2006, a mnohé další, včetně "alternativních" publikací středoškolských či zahraničních).
Tyto poněkud "šťouračské" poznámky přirozeně nemají za cíl problematizovat úroveň ani užitečnost učebních skript, jejichž potřebnost a didaktický fundament je nezpochybnitelný.
Skorunkův Úvod do tvůrčího psaní lze doporučit všem lektorům a učitelům kreativního psaní stejně jako studentům a návštěvníkům různých podobných kursů, např. toho pořádaného letos Unií českých spisovatelů (již v druhém ročníku - a doufejme, že ne posledním).
Autor: Alexej Mikulášek
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)