Po jistém tápání a bezradnosti ve funkci ministryně obrany, způsobené neznalostí problematiky lidovci děděného ministerstva, které jí bylo svěřeno pouze na základě silného mandátu, se paní ministryně pustila do řízení nového resortu s takovou razancí, invencí, neotřelostí a zájmem, že svými aktivitami probudila zájem i voličů opozičních stran, které obvyklá povolební hra "Škatule, škatule hejbejte se" doposud nikdy neprobudila z obvyklé letargie.
Výměna ve funkci náčelníka Generálního štábu nepostrádala hollywoodský šmrnc a odstupující generál Štefka se blýskl v historickém vojenském vozidle v Praze na "kulaťáku" při předávání symbolických klíčů od Generálního štábu svému nástupci. Zasloužený obdiv nastoupených profesionálů sklidil ve Vyškově, když po příletu vrtulníkem přestoupil do americké luxusní limuzíny, která kvůli jednomu průjezdu se salutujícím generálem přes "buzerák" vyškovských kasáren odjela po vlastní ose zpět do Prahy.
Dojemně zapůsobila i režie kladení věnců u památníku na Vítkově, kde po obvyklých prkenných prostocvicích vládních představitelů s věnci vyběhla na schody památníku skupina dětí a na oslavu osvobození republiky nám začala zpívat americké lidové písničky. Škoda jen, že skauti nemají vlastní pěvecké těleso, jednotně oblečení pionýři vypadali v dřívějších dobách daleko, daleko lépe.
Zaslouženou pozornost televizních diváků vzbudily záběry kameramanů na ministryni dekorující věnci vuřtů služební psy v armádním výcvikovém středisku Grabštejn. Následné hodnocení jednání paní ministryně velitelem výcvikového střediska přesvědčily všechny o tom, že služba v české profesionální armádě může mít i na území republiky vzrušující náboj a nese s sebou i jistá, nyní však již docela dobře zaplacená rizika.
Ministryně se patrně zapíše do dějin řízeného ministerstva pouze svými vycizelovanými mediálními výstupy, protože k ničemu jinému než k občasným výronům verbálních perel, které jí jistě musí našeptávat skrytý vnitřní nepřítel, není způsobilá.
Její výrok o tom, že se jí líbí velké bílé koule, nepostrádá jistou originalitu a prozrazuje nám něco z intimních stránek života paní ministryně, neboť tato asociace ji přivedla k tomu, že začala lobovat za přestěhování amerického radaru z atolu Kwajalein za humna středočeské obce Trokavec. Jako protimluv však vypadá další perla z úst paní ministryně, když na své obdarování použitým dresem Kateřiny Neumannové reagovala výrokem "Jsem z toho hotová". K velice osobitým výrokům svědčícím o lidoveckých principech účasti na jakékoliv moci hovoří její vyjádření, že "je pořád lepší, když je ministrem obrany politik, který nemá tak důkladné znalosti o vojenství, než voják, ze kterého uděláte politika".
Po Emě Destinnové začíná vycházet nový talent na jihočeském pěveckém nebi. Koncentrát nebývalého talentu zrozený v lůně ODA se začíná prosazovat mezi českými zpěváky, božská Vlasta konečně našla svou parketu a místo, na kterém pozvedne ochablé volební preference některých politiků KDU ČSL. Zpívající Vlasta svoji angažovanost v rektálním alpinismu globálního formátu zdůvodňovala tím, že "chtěla odlehčit tu vypjatou a negativistickou kampaň, která diskusi o radaru provází. A také jsem chtěla věnovat panu prezidentovi Bushovi netradiční dárek". Ještě že to společně s Janem Vyčítalem myslela upřímně a hlavně v tom neviděla žádnou agitku, stejně jako Milan Uhde, když tvořil svoji známou báseň Dál půjde před masami, jenže ten se zabýval rektálním alpinismem pouze v republikovém měřítku.
Proto se nikdo nemůže divit, že se na internetu objevují různé verše, které nepříliš pozitivně hodnotí počínání současné politické garnitury, například: "Svobodně a vesele můžeme dnes jíti / ze sovětské prdele do americké řiti..."
Autor: Blahoslav
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |