Městským domovním znamením, a to i v Praze, bylo již věnováno mnoho knih, a to jak vlastivědně-historických pojednání, tak básnických sbírek. O Praze máme jedinečné básně Vítězslava Nezvala, zkrátka nepřišla ani venkovská města; zde sluší vzpomenut sice drobnější, ale významnou básnickou knížku Karla Sýse s originálním výtvarným doprovodem Františka Doubka - Písecká domovní znamení. Nyní přichází Alena Ježková s novým titulem STRÁŽCI PRAŽSKÝCH ULIC (nakladatelství Mladá fronta, s. 221, četná vyobrazení).
Vychází z mínění uměleckého historika V. V. Štecha, že pražských domovních znamení se dochovalo poměrně málo, neboť musela ustoupit hlavně při necitlivých přestavbách. ale podléhala i nezájmu současných majitelů nemovitostí. Mnohá ovšem zůstala a ta pak autorka probírá podle symbolů, nejčastěji zvířecích. To jsou ti »strážci pražských ulic«, jak je ukazuje i obálka knihy, která by mohla svádět k domněnce, že se jedná o nějaké zoologické dílo.
Alena Ježková snesla mnoho dokladů o domovních znameních, počínaje domem U Bílého (Zlatého) beránka z Malé Strany až po dům U zelené žáby ze Starého Města. Jde o domy pozoruhodné střídáním »slavných« majitelů, se znameními výtvarně zajímavě řešenými, i o domy s nějakou historickou hodnotou, často opředené legendami, jejichž skutečný základ se ztrácí v dávných dobách. To vše popsala spíše věcně, ale místy prosakují i její osobní prožitky, když procházela kolem fasád nebo průchody, když měla možnost nahlédnout i dovnitř, případně se seznámit také s dokumentací. Na závěr autorka shrnula početnou literaturu o Praze, především z pera památkářů a architektů, kterým osud těchto domů nebyl a není lhostejný.
Mnoho pražských domů s výraznými domovními znameními mělo význam také pro literaturu. Jeden příklad za všechny: dům u Dvou slunců na Malé Straně, tak dobře známý ze životopisu i z literární tvorby Jana Nerudy. Oceňujeme svědomitý přístup k historickému materiálu, ale musíme se podivit konstatování na s. 150 (známý pražský dům U tří bílých růží), že pár kroků odtud je na staroměstském orloji nejobdivovanější dílo Mikoláše Alše - jeho kalendárium s obrazy dvanácti měsíců, což je samozřejmě omyl - záměna s Josefem Mánesem. A jsme-li již u výhrad, knize by jistě prospělo, i když není přímo vědecky pojata, kdyby byly u domovních znamení uváděny jejich rozměry. Jistou poplatnost době nalezneme u hospody U Zlatého tygra (s. 174 a násl.), kde se až naddimenzovaně popisuje epizodní návštěva amerického prezidenta Billa Clintona a Václava Havla, které byl přítomen spisovatel Bohumil Hrabal.
Autor: Josef Bílek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |