Nový román spisovatele Tahar ben Jelouna se jmenuje OPUŠTĚNÍ. Autor se r. 1944 narodil v Maroku, ale žije střídavě ve Francii a v Tangeru. V knize líčí osudy Afričanů, kteří riskují své životy, aby se za každou cenu dostali do Evropy.
V poslední době - a nejen v Africe - přibývá lidí, pro které je smrt čímsi banálním. Nevzbuzuje v nich žádný strach. Tady nalézáme částečné vysvětlení, proč se mladí lidé zařazují mezi násilnické islamisty a jsou ochotni třeba se i vyhodit do vzduchu. Takovým je jedno, že se změní v sebevražedné atentátníky, aby splnili nějaké poslání nebo se v nebezpečí života přeplavili přes moře či prošli pouští.
Na Evropu se mladí Afričané dívají již méně idealizovaně než dříve. Emigrace problémy Afriky jen zhoršuje. Jih (Afrika) a Sever (Evropa) by měly některé problémy řešit společně. Ale jak na to? Podle Tahara ben Jelouna není řešením vybudovat z Evropy nedobytnou pevnost vůči Afričanům. Ale i na Jihu by se tamní bohatství mělo spravedlivěji rozdělovat. Na mnoha místech Afriky se těží ropa a plyn. Některé země se topí v penězích, avšak obyvatelstvo tře bídu. Pět milionů Alžířanů žije v cizině a další by chtěli emigrovat. Alžírsko by přitom mohlo svých 30 milionů obyvatel, ba dokonce i více, uživit.
V Maroku začal král Mohammed VI. zemi modernizovat. Skýtá to určitou naději pro mladé. Tzv. Komise pravdy se zabývala zločiny "tíživých let" za panování králova otce, ale nedošla k jednotným závěrům. 20 000 lidí veřejně hovoří o tom, co se tenkrát dělo - a to se v muslimské zemi ještě nikdy nestalo. Zpátečnické rodinné právo bylo pozměněno. V Maroku již existuje občanská společnost a vůle dál se otevírat světu. Ale země není s to zajistit všem práci. Zasílání peněz třemi miliony emigrantů by nemělo zůstat hlavním zdrojem příjmů.
U starších afrických emigrantů žijících v Paříži fungovala integrace. Potíže jsou s mladou generací. Mladí lidé nenalézají ve Francii své místo, ačkoli jsou naturalizovanými Francouzi, byť s černou pletí. Autor románu Opuštění dále konstatuje, že oběťmi rasismu se v poslední době nestávají ani tak imigranti, jako sami Francouzi.
Autor: Jaroslav Liška
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |