Niemeyer, Oscar Soares, narozen 15. 12. 1907, brazilský architekt, příslušník generace architektů rozvíjejících podněty revize v expresívním stylu, jejž vyznačuje až barokní křivkový rozvoj tvaru a obroda ornamentu.
Hlavní díla: kasino, klub a kostel v Pampulze u Bello Horizonte, prezidentský palác, parlament, Nejvyšší soud, hotel, katedrála, divadlo, administrativní a obytné budovy v Brazílii, obytný dům na výstavě Interbau v Berlíně, budova Francouzské komunistické strany v Paříži.
Svěřili mu výstavbu hlavního města země a on vytvořil srdce současné Brazílie. V současnosti Oskar Niemeyer neposkytuje žádné rozhovory. Ale v roce svého stoletého jubilea, udělal brazilský komunista, talentovaný architekt a ikona své doby výjimku. S jeho názory na život, náboženství, komunismus a současnou architekturu mají možnost seznámit se i naši čtenáři.
Vy - komunista a jedna z nejkrásnějších budov Brazílie - katedrála Trnové koruny. Za jeden z vašich nejvýznamnějších projektů je v současné době považován Vojenský kostel Panny Marie. Jak se vaše marxistické přesvědčení snáší s náboženstvím?
Moje marxistické přesvědčení je v současné době ještě silnější než kdy dříve bývalo. Komunismus, se kterým se ztotožňuji, mi připomíná ruské hrdinství, jež jsem vždy obdivoval. Nicméně toto politicko-ideologické přesvědčení není v rozporu s mými zájmy architekta ve vztahu ke stavbám chrámů. Já v boha nevěřím, ale vážím si těch, kteří věří.
Sám pocházím z horlivé katolické rodiny (v domě na zdi vždy visel portrét papeže). Já jsem však velmi brzy pochopil hloubku a význam nespravedlnosti a společenské nerovnosti a vstoupil jsem do organizace Rudá záchrana, a později do řad Brazilské komunistické strany. A myslím si, že to bylo správné rozhodnutí.
Kdysi jste prohlásil: "Já nejsem génius, géniem je avantgardní Rodčenko, jehož ideje mne inspirovaly k tvůrčí činnosti. Jste připraven to nyní zopakovat?
Nyní se mi zdá, že toto hodnocení je poněkud přehnané. Nemám přesnou představu, kdo by mohl být považován za génia architektury.
Brazílie, určitě váš nejznámější architektonický projekt. Uběhlo více než 40 let od doby, kdy se vaše sny začaly přetvářet do života. Mohl byste dnes říci, že byste vytvořil znovu přesně takové město? Nebo byste vytvořil něco úplně jiného? Je podle vás Brazílie ideálním městem?
Brazílie je vyjádřením doby - nejsilnějšího nadšení, které zachvátilo zemi v 50. letech. Toto nadšení je úzce spojeno s osobou prezidenta Juscelino Kubitscheka. Výstavba nového hlavního města byl velice odvážný krok, který dovolil sjednocení ohromných teritorií v brazilském vnitrozemí.
Za čtyřicet let se hlavní město změnilo v kapitalistickou metropoli a setkává se s těmi samými problémy jako ostatní velkoměsta země. Zároveň s tím se však demonstrují chyby, spojené s výběrem modelu ekonomického rozvoje, který je v Brazílii využíván. Proto nemohu nazvat Brazílii ideálním městem.
Jak hodnotíte současný vývoj architektury? Jakým směrem se ubírá? Mohl byste jmenovat mladého architekta, jehož práce se vám líbí?
Vyhýbám se kritice svých kolegů. V současné architektuře existuje tolik různých směrů, že je velice těžké se nějak kriticky vyjadřovat.
Ve vztahu k mladým architektům - stejně jako dříve - hájím dvě základní myšlenky. Za prvé: architektura je tvůrčí činnost (v tom smyslu, že každý současný architekt musí sledovat svoji tvůrčí intuici při hledání nových forem). A za druhé: existuje neomezené množství způsobů práce se železobetonem. Proč tedy nezačít s hledáním cest k vytvoření nové architektonické perly?
Pracujete v současné době na nějakém novém projektu?
Mám mnoho různých nových projektů v Brazílii i v zahraničí. Chtěl bych se zmínit pouze o dvou z nich, které jsou mi osobně velmi sympatické: kulturní centrum navržené pro španělskou Ávilu a správní centrum vlády státu Minas Gerais, které bude postaveno v hlavním městě tohoto státu Bello Horizonte. Do těchto projektů, jakož i do všech ostatních, jsem se snažil vložit veškerý svůj elán. Všechny byly vytvořeny s velkým zájmem a láskou.
A když se podíváme na otázku v širším slova smyslu, nemohl byste zhodnotit rozvoj současné kultury v kontextu s tím, co se na planetě děje?
Myslím si, že umělecká díla mohou a musí v sobě mít myšlenky a skutky, zaměřené proti nehumánnímu vztahu k člověku, proti rozšiřování sociální nespravedlnosti. Jedním slovem, být solidární a odpovědně vyjadřovat to, co jasně vidíme, když čteme díla takových velikých ruských klasiků jako Dostojevskij a Tolstoj.
Na druhé straně si myslím, že činnost v oblasti kultury, která je těsně spjata s pokusy zdokonalit člověka a vytvořit spravedlivější a solidárnější svět, je možná jen za předpokladu zlepšení kvality vzdělávání. To je problém, který mne osobně velice znepokojuje. Absolventi vysokých škol v mé zemi opouštějí tyto školy bez znalostí současných problémů života. Nepotřebujeme specialisty, kteří mají přehled pouze o otázkách souvisejících bezprostředně s jejich profesí. Je nutné, aby mládež byla připravena bojovat za spravedlivý a lepší svět. O tom píši ve své knize, která by měla být brzo vydána a jmenuje se Člověk a život.
Připravil bz
Autor: Oscar Niemeyer
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |