Jan Antonín Baťa po válce v nepřítomnosti vyfasoval od Národního soudu (spadajícího pod nársoc. ministra spravedlnosti Prokopa Drtinu) 15 let ("zostřených každoročně v den 15. března temnou komůrkou"), leč neodbručel si ani den, neb utekl do Brazílie (poté co ho jakožto kolaboranta dali v USA na černou listinu). Nyní jeho dvaadevadesátiletý synovec Tomáš usiluje o strýcovu rehabilitaci. "Víte, žádný Baťa nikdy nezpronevěřil svoji československou krev." Rodina Baťovic zřejmě chodila s každým režimem na výměnu krve - co režim, to čerstvá krev. Ta zvláštní šťáva však nikdy neztratila baťovskou krevní skupinu.
Starý švec Baťa o tom musel hodně vědět - za první války sekal boty pro c. a k. armádu, za republiky sekal cvičky, za druhé války sekal bagančata pro wehrmacht, s níž - jak víme - byl i Gott, po válce chtěl zase sekat dobrotu, ale tehdy už mu národ nesedl na pop.
Baťa hodlal Čechy vystěhovat do Patagonie. V Patagonii je přece moc hezky, zejména sněhové podmínky jsou po většinu roku vynikající. Co by za to dnešní "noví Čechové" dali! Však mu vděční peoni ve Zlíně postavili pomník! Vždyť cestovky koncernu Hermann Göring Werke byly opravdu spolehlivé, bez závad dopravily klienty až do plynových komor, aniž by si někdo mohl postěžovat, že právě došel Cyklon B.
Obdobně měli být Židé v počátcích antisemitského tažení přesídleni na Madagaskar. Nakonec však Hitler a spol. rozhodli: žádný Madagaskar, nýbrž Osvětim, žádná Patagonie, nýbrž poněmčení nebo vyhubení!
Soudkyně přečetla místopřísežné prohlášení Marie Morgensternové z července 1969 (!), podle kterého Baťa "pomohl jí a 70 až 80 židovským rodinám k útěku z Československé republiky." To není nic nového, svého Žida, přesněji své Židy měl i Hermann Göring. "O tom, kdo je Žid, rozhoduji já!" Držel ochrannou ruku například nad přítelem z mládí baronem von Epensteinem. Židům všeobecně radil, aby se z Německa vystěhovali a "chudým" se prý "snažil" obstarat finanční podporu.
Dokonce i Adolf - když se to hodilo - přimhouřil oko. Šanoval židovského doktora Eduarda Blocha, který dosloužil jeho matce Klaře až do smrti, pravidelně mu posílal pohlednice a daroval mu jeden ze svých akvarelů, s nimiž jinak šetřil jako s šafránem. Držel si židovskou kuchařku a propustil ji teprve když to na gestapu prasklo. Zval ji na čaj, šest měsíců si ji nemohl vynachválit a ani pak se jí nezbavil ze dne na den - dal jí dovolenou a vyhodit ji musel Bormann. Prohlásil "stoprocentním árijcem" velkopodnikatele Imhausena, objevitele pro Třetí říši spásné výroby mýdla a umělých tuků z uhlí: "Pokud to ten chlap opravdu vynalezl, tak z něj árijce uděláme." Obzvláštní přízni se těšil Žid Hugo Gutmann, plukovní adjutant, který budoucímu Vůdci v zákopech 1. světové války připínal na hruď Železný kříž I. stupně. V roce 1936 mu umožnil emigrovat do USA. Těsně po válce Gutmann sepsal zprávu, v níž o Hitlerovi neřekl křivého slova, stěžoval si jen na gestapo a na bývalé vojenské kamarády, kteří se zvrtli v "nácky".
Ostatně svědkyně udává "útěk z Československé republiky", tedy někdy před začátkem 2. republiky (pokud nemá na mysli Česko-Slovensko po 19. listopadu 1938) a rozhodně před 15. březnem 1939, k čemuž nebylo třeba odvahy, nýbrž peněz a těch snad Baťa vydřel z lidí dost.
Tím není řečeno, že Hitler a spol. nebyli největšími židobijci (a taky komunistobijci) v dějinách a že Baťa byl naopak antisemita. Jen říkám, že aspoň něco je občas jinak.
Ještě o české zapomnětlivosti. První místostarosta za ODS v Brně-Králově Poli René Pelán osobně zhanobil památník 326 padlých vojáků Rudé armády. Objednal a zúčastnil se - v noci jako krysa - odsekání emblému SSSR. Jizvu po výsostném znaku vítěze 2. světové války přeleštili, aby skvrna hanba ještě silněji křičela do nevděčného světa. Prznitel ostatků (úchylka má i latinské jméno) si po činu vypláchl hubu: "Rudá armáda byla horda pistolníků s dechem zbarveným vodkou".
Jeho americký vzor Joshua Muravchik (dle vlastních slov považuje Prahu za nejkrásnější město světa), Bushův poradce pro vměšování se do vnitřních záležitostí nově porobených států, odmítl v rozhovoru pro server aktuálně.cz jakékoli diplomatické jednání s Íránem; navrhuje jedině bombardování, tentokrát fest, nikoli humanitární: "Zkoušeli jsme vyjednávat s Hitlerem i Stalinem. Uzavřeli jsme s nimi báječné smlouvy - mnichovskou a jaltskou." Jaltská dohoda přinesla Evropě mír od května 1945 až do středy 24. března 1999, kdy Clinton vyslal bombarďáky nad Bělehrad. Byla to tedy vskutku smlouva báječná. Ale označit za báječnou smlouvu z Mnichova, to je deviace! Jen díky zradě tzv. demokratických vůdců s plnými kalhotami mohl v noci ze 14. na 15. březen 1939 říšský maršál Göring děsit Háchu bombardováním Prahy, jež stejně jako Joshua Muravchik tolik obdivoval! ("Je opravdu nutno, aby celá ta krásná historická Praha, das wunderschöne Prag, byla v několika hodinách srovnána se zemí, aby do povětří vyletělo to všechno, Hradschin i dóm, zkrátka alles, alles... Alles in die Luft, Herr Staatspresident!?", reprodukoval Hácha tlusťochovo naléhání a dodal: "To ?in di Luft? říkal tak mazlivě a díval se mi přitom do očí jako nějaká ženská." A v německém záznamu: "Mám těžký úřad. Bylo by mi nesmírně líto, kdybych musel zničiti toto krásné město. Ale musel bych to provésti, aby Angličané a Francouzi věděli, že moje letectvo je schopno vykonat 100% práci.")
Inu, jak praví vévoda albanský v Králi Learovi: "Kal má rád jen kal."
Pak se divme, že jsou česká knihkupectví zaplevelena knihami skrytě i otevřeně adorujícími Třetí říši. Dočteme se v nich úplně všecko: jak si Hitler nechal kadit od neteřinky Geli Raubalové na prsa i na jaký způsob mu jeho rakouská dietetička slečna Constanze Manziarlyová připravila vejce.
Dříve FFP - filmový festival pracujících. Dnes FFF - fascinace fenoménem fašismu.
Americký spisovatel E. L. Doctorow během pražského pobytu odpověděl na otázku "Jaká je atmosféra v Americe dnes?": "V jistém smyslu je to podobné jako v 50. letech. Ze strachu před terorismem se omezují občanské svobody, i když to zdaleka nezachází až k výslechům, kde se vás ptají, co doma čtete... Vláda se snaží kontrolovat média, prezident mate veřejnost, víme, že dochází k mučení zajatců, aniž by se zdálo, že by to mělo vliv na náš všední svět. To je velmi nebezpečné... Proto když přijdeme o literaturu, nemusíme si ani všimnout, že jsme se postupně stali součástí režimu s fašistickými tendencemi."
Účast na srpnovém hudebním festivalu v Trutnově zpěvákovi Václavu Neckářovi organizátoři zakázali. Před převratem totiž spolupracoval s StB pod krycím jménem "Bacil". Koryfej festivalu Martin Věchet ho vyzval k sypání popela na hlavu: "Chtěli bychom vědět, jak k té spolupráci došlo... Jestli se o tom odmítne bavit, tak to je to nejhorší, co může udělat. Tím se přiřadí ke všem těm Nohavicům, Jimům Čertům a Hejmům, kteří celou dobu lakovali a vymýšleli si a pak dělali, že se nic nestalo." Činím vás pozorna zejména onoho plurálu, převzatého i s chlupama z pradávných zdrojů - vzpomeňme všech těch Dullesů, Slánských, Goldštjukerů, Titů a jiných krvavých psů.
Strašný pohled na čtenáře Metra na schodech metra. Odshora dolů:
"Seriál Letiště dnes končí!"
"Seriál Letiště dnes končí!"
"Seriál Letiště dnes končí..."
Ohlédneš se a odzdola nahoru vystupuje:
"Seriál Letiště dnes končí!"
Propánajána, na co budeme čumět?!
Jako z budovatelského románu obráceného hřbetem naruby se čte oznámení: "V polovině června se na severovýchodní části virtuálního ostrova Avalon Island otevřelo první české (a slovenské) město v internetovém Second Life. Na zahajovací party se kolem hnědé věže připomínající pražský Staroměstský orloj potulovalo několik desítek virtuálních 3D rezidentů, takzvaných avatarů. Ti, kteří své postavy dokázali lépe ovládat, předvádějí tanec. Ti, kteří teprve bojují se základy potřebného softwaru, pouze postávali na dlažbě a prostřednictvím komunikačního řádku na své obrazovce hledali nové české přátele."
A tak virtuální mor Druhého Života dorazil až k nám. Můžeme si koupit virtuální parcelu, postavit na ní virtuální dům, firmu, biograf, nebo na ní pěstovat virtuální mrkev... ovšem za nevirtuální peníze! Za 24 hodin rezidenti (je jich už přes 7,5 milionu) utratí 1,5 milionu reálných dolarů.
Odborníci si stěžují, že se do Second Life "nepříjemně motá politika". Ukazuje se totiž, že účastníci na Síti nepotkávají jen "virtuální souložící dvojice". Kdyby se totiž francouzský prezident volil na Síti, s velkým náskokem by zvítězila Ségolene Royalová. Také virtuální kampaň demokratického kandidáta na prezidentsví USA Johna Edwardse probíhá víc než úspěšně. Je tedy Síť "levá"? Možná. Nicméně ani americký, ani francouzský prezident neuvízne v síti nadreálné, mrská se v síti po čertech reálné.
Možná se mýlím, možná má pravdu Alexander Galloway z newyorské univerzity: "Pro lidi, kteří se chtějí politicky vyjádřit, má smysl opanovat digitální prostor."
Jistě, jsme svědky virtuálních útoků, demonstrací, stávek proti válce v Iráku, proti globalizaci, proti kapitalismu, ale sotva obrazovka zhasne, rozbijeme si hubu o nekašírovanou matičku Zemi.
Zatímco ještě nedávno bylo opiem lidstva náboženství, stalo se jím dnes vyvolávání virtuální reality, neúčinné jako zaříkávání démonů, krátkodeché jako poroučení větru a dešti, bezútěšné jako sprejování pantaklů na lhostejné zdi, neúkojné jako nahá těla natištěná na křídě, nebezpečné jako strkání hlavy do písku, zatímco zuří samum.
"Američané se dočkali iPHONU!" Bůh už tedy bude moci svá hejna svolávat k jámě s nehašeným vápnem.
My, kdo ho nemáme, apoštolové míru, budeme nehnutě stát a divit se: Kam pádí ti lidé?
Pan ministr zdravotnictví Julínek si pro jednou odřekl ministerskou mináž a poobědval v nemocnici, aby pro televizní kameru zjistil, že "přetrvává stav ze socialismu, že jídlo ve špitále nestojí za nic". Po jeho reformě budou pacienti častováni střídavě bifteky a humry.
Náhlé ochlazení na začátku měsíce mě přinutilo, abych ráno zapnul televizi. Z prvního kanálu na mne vybafla kromě varování před větry ze západu i minilekce Lidových kursů angličtiny: "Dnešní fráze".
Proč ne? Novočeši se potřebují naučit panský jazyk a to nejen pro ten dnešní den, aby vnímali každý odstín his master?s voice! Ale fráze, která se onoho posledního červnového dne probírala, byla příliš složitá: "As far as we are concerned..." Co se nás týká... Nás se totiž už nic netýká, nám stačí "Shut up" nebo "Yes, boss!"
"Debout les damnés de la terre... Již vzhůru, psanci této země" není aktuální, psanci se zapsali do jiných kursů, případně se upsali čertu. Ještě tak Již vzhůru, samci této země, totiž čtenáři Spy, Šípu, maturanti z Aha a NEIreportu!
"Smělo, továryšči, v nógu" se už nenosí, není totiž kam vykročit. "Davaj časy!" - oblíbenou frázi osvobozených, leč rychle zapomínajících Pražáků vymazala masová výroba poběd a poljotů. "Davaj něft!" se v ruštině nikdy neužívalo.
Z tóčky zrenija historie je však možné, že se v nějakém tajném studiu už připravuje zbrusu nový jazykový koutek:
"Zao shang hao - Dobré ráno"
"Qi chuang - Vstávat!"
"Kuai dian qu shangbán - Hybaj do práce!"
Jel jsem céčkem, když se z reproduktorů ozvalo: "Roztyly, dříve Primátora Vacka, kdo to byl?" "Vyšehrad, dříve Gottwaldova, naštěstí už ne." Ivan Medek svým svobodoevropským hlasem zaneřádil celou trasu. Jak komentoval bývalou stanici Fučíkova, nechci ani psát. Veřejnoprávní televize natáčí o Medkovi dokumentární film a zneužila veřejný dopravní prostředek.
Občané Prahy měli naopak štěstí, že jim socialistický stát postavil metro, most Klementa Gottwalda, most Antonína Zápotockého. Prahu podtuneloval, nikoli vytuneloval.
Na ideologické terorizování pasažérů snad ani neexistuje paragraf. Zkouším si však představit, co by s takovými teroristy udělali v Paříži, kdyby se odvážili hlásat: "Carycin, dříve Stalingrad". Paříž (a civilizovaná, skutečně svobodná Evropa vůbec) je totiž svým hrdinům, na rozdíl od pražských buranů, věrná.
Abych si pořád jen nestěžoval. S Prahou to sice nemá co dělat, ale i do Prahy dorazila zpráva, že se podařilo s jistotou identifikovat mumii egyptské královny Hatšepsut. Aby vůbec mohla panovat, musela vystupovat coby pán, takže se prý oblékala do mužského a nosila falešné vousy, asi jako Rychlonožka v příběhu Rychlé šípy se sázejí. Otec Rychlých šípů (v jeho případě spíš strýček) Jaroslav Foglar by se byl 6. července dožil sta let. A tak jsme se přece jen dostali do Čech a do Prahy zvláště.
Autor: Karel Sýs
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |