aneb Zítra se bude tančit boston všude!
Stačilo mnichovské selhání tehdejších vůdců Anglie a Francie - Chamberlaina a Daladiera - abychom je oba osobně ztotožnili s demokracií. Většina občanů Československa vyměnila ve volbách v květnu 1946 tu nespolehlivou stařenu za mladého bohatýra z východu, slibujícího modré nebe komunismu. Kvůli jeho planoucím očím odmítla československá vláda pořád ještě méně více svobodně americkou nabídku Marshallova plánu...
Právo, 30. 6. 2007
---
To vy jste poslal do Čech v pravou chvíli
uralské tanky jarem vonící.
To vaše ruce vlaky naložily,
když český člověk neměl pšenici...
Vám, který dnes jak tenkrát Čeljuskince
chráníte naše lásky od bitev,
posílám pozdrav, drobný jako mince,
zato však vroucí jako vlastní krev!
Slovo k soudruhu Stalinovi, 1952
Zatímco u nás probíhal od roku 1968 pod tlakem hnusné normalizace proces zrání..., začal Západ přesycený svobodou i blahobytem ztrácet instinkty... Když Reagan, Thatcherová a Schmidt odpověděli řečí pershingů a cruissile missiles na rozmísťování nových sovětských raket SS 20 a SS 21... protestovaly statisíce občanů západních zemí - především studentů a intelektuálů - bouřlivými demonstracemi proti tomu, že jejich představitelé maří mírové iniciativy Sovětského svazu... Referendum, které by byli tehdy docela jistě vyhráli poblouznění, ošálení i podplacení mírotvorci, by bylo znamenalo vítězství sovětských jestřábů a nejspíš i ohrožení svobody dalších evropských zemí...
Právo, 30. 6. 2007
---
Ach, páni v New Yorku,
bankéři, generáli,
kéž vás ty slzy pálí
do morku, do morku!
Pryč, páni, se sklenkami!
Pohleďte na můj lid!
Nás nelze pokořit,
my nezůstali sami!
Ne! Nezůstali! Ne!
Pro nás budou vzkvétat příští léta,
živ je komunismus, mládí světa.
Až se jednou rozezpívá všude,
Vaše srdce s námi tančit bude,
soudruhu Staline!
Nejtěžší báseň, 1953
---
Ráno čtu noviny;
na stole stydne káva.
Senátor Vanderbilt
v Kongresu pěstí mává:
- Čas
zaútočit na Sovětský svaz!
Slyším ten hlas
tak výbojný a drzý,
slyším ten hlas
a vůbec nechápu.
Snad se ti lidé
z washingtonských tvrzí
nepodívali
nikdy na mapu.
Třetinu dne
vychází slunce nad Sovětským svazem!
A to mu ještě
nikdo nebrání.
Musí být vskutku
šílenec a blázen,
kdo chce té země
dobýt ve zbrani!
Nad novinami 1954
---
Napadnou-li nás - nezahynem!
Napadnou-li nás - zahynou!
Literární noviny, 28. 5. 1955
Náš celostátní deník s modrým přelivem - tedy rozhodně ne zahleděný doleva - přinesl počátkem tohoto června, v den pražského pobytu G. Bushe, osm jemu adresovaných vzkazů od českých maturantů... Co zaráží, je znovuzrození antipatie, jaká už jednou přerostla v osudný omyl zaplacený čtyřiceti lety totality. "Zruš víza a vypadni!" velí v té anketě prezidentu USA okatá slečna Barbora. "Nepodělám se z tebe!" vzkazuje mu rozčepýřený Tomáš. A intelektuálně vyhlížející Eva to shrnuje: "Vzkázala bych mu taky, že tady nechceme ani radar, ani Američany."...
Právo, 30. 6. 2007
---
Nejste, dávno nejste malincí,
nechodíte sami černou nocí.
Není s vámi Stalin - buďte stalinci!
Není s vámi Gottwald - buďte gottwaldovci!
Píseň o setkání, 1953
---
K čemu vám, k čemu ještě socha Svobody,
dráždivá i v tom gestu dávno skleslém?
Hoďte ji z Manhattanu do vody
a vystřídejte elektrickým křeslem!
I bez toho už celá lidská zem
jak v středověku černým vlajkám moru
teď vyhýbat se bude s odporem
zamřížovaným hvězdám na praporu
až do té chvíle, v kterou pevně věřím.
Dorostou jednou v muže sirotci!
Bojte se dne, kdy přijdou k vašim dveřím
zeptat se po matce a po otci...
Vrahům Rosenbergových, 1953
Amerika v uplynulém století třikrát zachránila lidskou civilizaci tím, že pro ni uchovala i demokracii.. Dvakrát poslala svou mládež do obou světových válek a potřetí vynaložila všechny síly i prostředky k vítězství ve studené dřív, než stačila přerůst v horkou. Samozřejmě, že přitom i počítala. Samozřejmě, že chtěla i rozšířit svou moc. Ale především bojovala a krvácela. A když vyhrála, nabídla poraženým svou největší cennost - právě demokracii. Němci a Japonci ten dar zužitkovali velmi rychle... Rusové s tou šancí teprve nedůvěřivě začínají, ale byla jim dána, podobně jako Iráku...
Právo, 30. 6. 2007
---
Jazzem se svíjel Bílý dům
v tu noc, kdy Truman v mračném sboru
bursiánů a senátorů
čekal v touze a neklidu,
až ohněm zaplavený svět
oznámí, že se blíží z dálky
krutý a strašný Mars - bůh války,
kterého pozval na banket.
Viděli v duchu jeho zjev,
slyšeli znovu po paměti
pláč zabíjených žen a dětí,
cítili znovu lidskou krev,
která se na tom banketu
bude zas měnit v tučné zisky -
a olizovali si pysky,
když zazněl výkřik: "Už je tu!"
Novoroční 1952
Dějiny opakovaně učí, že právě nejvyspělejší civilizace jsou nejvíc ohroženy. Přesycenost všeho druhu, materiální i duchovní, vede postupně k oslabení, a pak i k úplné ztrátě instinktů. Kultura, která se považuje za vyšší, a proto nepřekonatelnou, začne hrubě podceňovat všechny, které má za barbary neschopné ji svrhnout a nahradit. Svěří svou obranu námezdným zbrojnošům. A začne se svářet i štěpit.
Něco podobného se přihodilo po druhé světové válce v této zemi, když se většina jejích obyvatel stejně svobodně jako pomateně rozhodla odpoutat se od tradic, v nichž po generace vyrůstala se západní Evropou i s Amerikou. Netušila, že se tím "na věčné časy" přimyká k magnetové hoře nesvobody a násilí. Převezme, když to napravil skoro jen zázrak, po půl století štafetu té prostomyslnosti její nejmladší generace? V anketě českých maturantů nezazněl jediný hlas, který by si takové nebezpečí uvědomoval.
Právo, 30. 6. 2007
---
Pak se souborem
jel jsem do Anglie
a zblízka uviděl
jak imperium hnije
v ostrovní míse...
Pak starý přijimač násilím donutil,
aby mi tlumočil v rachotu stanic šesti
to, co se dělo
u nás na náměstí.
Byla to jeho píseň labutí.
Já ale uslyšel
soudruha Gottwalda,
když k bitvě poslední
rozhodný signál dal...
Poslání, 1952
Věřím, že Nerudovo Jen dál budou vysílat rozhlasové stanice v den prohlášení komunismu.
Literární noviny, 26. 3. 1955
---
Nezemře slovo bolševické!
V nás mrtvý Lenin žije teď!
Rudý prapore víry lidské,
prapore lidské pravdy, leť!
Dnes také je nám těžko. Velmi.
Vyhasla dýmka... Dopsán list.
A ze tmy vylézají šelmy -
znovu se třesou na kořist.
Ne, nepadne svět do rozvalin,
přes bolest, kterou prožívá.
Je v našich srdcích mrtvý Stalin
silnější, než byl za živa.
Čas vítězný se nezastaví
a nepřestane kvésti máj.
Rudý prapore lidské slávy,
prapore lidské lásky, vlaj!
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |