Tragédií současnosti je, že se ze života vytrácí filozofické myšlení. Historické osobnosti reprezentující materialismus a idealismus upadly do zapomnění, nesmělé houkání soviček současnosti není slyšet, nikdo se jím nezabývá. Vítězí povrchnost, bezbřehý egoismus a všelimitující funkce peněz. Prioritu má pokřivená, vládnoucí buržoazní morálka, nazývaná pokrytecky demokracie. Prosazuje se pod vlivem politických šarvátek, ostrých loktů, bezohlednosti a nekulturnosti.
Typickým průvodcem úpadku filozofie je degenerativní posun poezie. Ta chřadne, marně bojuje s postmoderní všudypřítomností molocha trhu, stává se pouze politováníhodnou berličkou několika obětovaných, kteří si v skrytu dokázali uchovat nezbytnou dávku citu. Snesitelná míra nezbytných emocí upadá, ve všelidských potřebách se prosazuje elektronicky řízená a kontrolovaná společnost, lidé stále častěji a marně hledají ochranu psychiatrů, i tam totiž dosáhly ruce nemocné, obsahově nespecifikované pseudodemokracie.
Zmanipulované otroctví rozumu, zbaveného citu, se stává společenskou normou, všeobecně přijímanou morálkou. Té vládnou tak zvané celebrity, které jsou vzorovým In včetně drog a na trhu nejžádanějšího hamburgeru.
Tato doba se nedá seriózně filozoficky hodnotit, protože takový záznam by obsahoval rozhodující podíl pesimistických faktů, a to není v čase dobře placených bavičů společensky únosné a přijatelné.
Poeticky pravdivý obraz by vypadal jako vystřižený z amerického akčního filmu - topil by se v potocích krve, násilí na ženách, únosech dětí, sexu bez lásky a v rituálních vraždách, nebo obráceně - v plochých, bezobsažných, neustále nově vyhledávaných ismech.
Zdá se, že nejdůležitější otázkou vědy - filozofie a umění - poezie je hledat a najít cestu, jak z toho ven. Možná to není tak obtížné, možná stačí poučení z historicky ne příliš vzdálené minulosti, možná by se vyplatil pokus o harmonizaci citu - rozumu a morálky.
Autor: Jaroslav Váňa
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |