Jistěže nejen mne, ale taky některé jeho politické oponenty, určitě však jeho věrné a spolehlivé spojence z koalice i oddané přeběhlíky a ovšem hlavně jeho štíhlé i tlusté spolustraníky a ovšem také pana prezidenta, který je mu obzvlášť nakloněn, velice rozhořčuje, když se panu předsedovi vlády přezdívá Tupolánek. Začalo to - jako v Čechách začínává dost často - asi v hospůdkách milovaných panem exprezidentem, ale čte se to a slyší už i v médiích, zvlášť těch až moc háklivých, pohoršujících se nad chlapácky jadrnou mluvou pana premiéra a nad jeho prý podivnými, ve skutečnosti jen žertovnými výroky jako es kommt der Tag a nad jeho příměry k noci dlouhých nožů či k osvětimské lži.
Myslím, že je na čase se pana premiéra zastat, a protože se k tomu dost rázně kupodivu nemá hlídací smečka držitelů moci (jako kdyby se bála, že snad tohle neuštěká), je třeba se v rámci fair play ozvat zde.
Není to těžké. Mluvit a psát o panu premiérovi tak, že se mu zlolajně zkomolí jméno, aby napovídalo něco jako tupan, tupoun, ťulpas nebo dokonce ťululum, to je drzost, urážka, která upírá tomu člověku, o jakém by babička mé ženy řekla, že je na první pohled atlét, právě to, co je mu nejvlastnější.
Ano, přátelé i nepřátelé, vzít mu jeho To a dosadit Tu je opovážlivost, jaká by se neměla trpět. On je přece To.
Jistý šibeničník, který nepochopil dějinnou úlohu nadřazené rasy, totiž civilizace a škodil energickému tažení proti bolševismu, velmi špatně dopadl, nicméně předtím stačil sepsat tendenční reportáž o poměrech na Pankráci za času, kdy jsme byli pod ochranou Velkoněmecké říše bojující na všech frontách za Evropu. A v ní vypráví, jak tam on a jemu podobní nepřátelé nové Evropy nazývali slovíčkem To malého esesáčka, který sice nikoho netloukl, ale zato hodně řečnil, vězně buzeroval, pilně udával a byl údajně jedním z hlavních pilířů pankráckého režimu.
Nikdy jsme o něm nemluvili jinak než ve středním rodě.
Pankrácké To bylo podle bolševického, přísně skřípnutého agitátora bohatou směsí ubohosti, tuposti, vytahovačství a špatnosti.
Může však puncovaný demokrat věřit jednostranné tendenční reportáži?
Pan premiér už svým jménem ukazuje, že To nemusí být nic malého! On je Topolánek a přece vůbec, opravdu vůbec není malý, jak každý ví a vidí. A je snad ubohý, tupý, vytahovačný a špatný?
Podstrkovat mu nějaké Tu, které má také nežádoucí asociace (TU 104!), je nejenom nehoráznost, ale i hloupost. Vždyť vyrostl do bezmála nadoblačné výšky fyzické i politické. A přitom ještě dokázal, urostlý na odvodní míru supermanů, zůstat v hloubi duše malým skromným To! Které je ze své vnitřní nepatrnosti často na mrtvici, a tak kdo by se divil, že se občas neudrží a dopřeje si nějaké to vulgární gesto nebo slovo; hned se cítí jak obr.
Autor: ja
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |