Z východních válečných dálav vítali v pětačtyřicátém osvoboditele i v jihomoravské Lužici a mezi nimi osmnáctiletého rudoarmějce Marka Bljumentala. V roce 1990 se k nám vrátil v civilu s veteránskou hvězdnou medailí a řádem, jsa doživotně »poznamenán« (jak pro koho) hvězdou Davidovou - po otci se jmenuje Isaakovič. Žije na Lučinách v Praze 5 a to mu lze ze srdce přát. Procházky mořem lučních květů (Blumen, Blumen...) a přibývajícího plevele všude kolem mohou donekonečna inspirovat milostnou i občanskou lyriku.
Tenkrát v minulém století sloužil Mark Bljumental jako mechanik bitevního letectva, vojenské přísaze a disciplíně zůstal nadlouho věrný i po válce, studoval v Leningradském vojensko-námořním učilišti, užil si dislokací, důstojnické šarže, velitelských postů... a psal básně, články do novin atd. V poémě Manévry z roku 1984 se obul do problému šikany v armádě. Jako aktuální, ostrou a potřebnou ji tehdy vřele přivítal populární básník Jevtušenko, ale v armádním tisku poému nepřijali, protože »šikana v Sovětské armádě nebyla, není a nebude«. Vyšla tiskem ve sbírce básní Belaja pečal (Bílý smutek) v roce 1994 a roku 1995 zásluhou Ruského střediska vědy a kultury v Praze... Třiačtyřicetiletý major-vysloužilec hledal jaksi marně civilní zaměstnání, nakonec ho strana dosadila na místo stranického pracovníka do vinařského kombinátu v Rize. Víno, básně, rodina - prima. Ale ve společnosti narůstal antisemitismus. A protože »básníkův život je součástí jeho poezie« v duchu Sergeje Jesenina - v Rusku je ostatně typické, že v literatuře jsou často zobrazeny osudy spisovatelů, jejich život i utrpení - tak i Bljumentalovy verše často zrcadlí životopisné detaily, např. »v roce 1937 zastřelen strýc Bljumental-Tamarin«, on sám je »řečí čistý Rus, rodem Žid«. Roztržku se stranou vyřešil odjezdem do Československa, kde byla dcera provdaná za Čecha. Spolu s milovanou ženou Galinou se dočkal radosti z talentované vnučky...
V básnickém vidění Marka Bljumentala je čtenář (nejčastěji asi čtenářka) uchvácen lyrikou mládí, návratů, nadějí, překonáváním zla, trýzní lásky i neklidu doby. V hodnocení literárního vědce a rusisty Zdeňka Mathausera se u nás Bljumetalova poezie prezentuje na úrovni M. Cvetajevové a V. Lebeděva jako třetí vrchol. Autor je známý i v ruském prostředí v zahraničí (v USA cena A. S. Puškina, u nás ocenění Masarykovy akademie umění v roce 2000).
Jestliže dnešní Slovanský ústav AV ČR připravuje slovník Ruští spisovatelé v ČR - výzkumy a zhodnocení meziválečné ruské emigrace běží naplno - lze očekávat, že do akademického slovníku vstoupí jednou i Mark Bljumental a s ním patrně kolegové soustředění ve Svazu ruských spisovatelů v ČR anebo mimo svaz (zatím zaregistrováno třiatřicet členů, z toho šest občanů ČR). V časopisu tohoto svazu (název Grafoman) byla uveřejněna blahopřání Marku Bljumentalovi k osmdesátinám v srpnu loňského roku a pozvánka na jubilejní koncert v Ruském středisku vědy a kultury - veřejně přístupný, kam se slétl doslova celý umělecký svět rusky mluvících a zpívajících osobností v ČR, aktivisté společnosti Ruská tradice, redakce časopisu Russkoje slovo rozdávající loňské jubilejní druhé číslo, kde byly uveřejněny zatím neznámé fotografie mladého Bljumentala včetně pomníku hrdinům války v Lužici, kde vítal mír v hodnosti seržanta. »Grafomané« hýřili ostrovtipem i na scéně, kde již nemladý básník mladistvě recitoval s úžasnou skromností na téma jubilejního setkání, jímž bylo puškinovské Láska kvete v každém věku... Jubilant psal četná přání »s něžnostju«, »s simpatijej« atd. všem, kdo si koupili jeho poslední knihu IZBRANNYJE STICHI RAZNYCH LET (320 str.). Tento výbor básní obsahuje rovněž epigramy, humorné »telegramy« přátelům a překlady lotyšské básnířky Arie Elksne, z češtiny překlady básní V. Daňka, Z. Bergrové, M. Vacíka, M. Klivara, ze španělštiny Davida Pauloviche Escalony, ze srbochorvatštiny Djoko Stojičiče, z němčiny Bertolta Brechta...
Jako ilustrátor knih Marka Bljumentala vyniká Vladimir Neustrojev, jehož výstava asi pětatřiceti obrazů z letního pobytu na Krétě ve vestibulu Ruského střediska prý jen shodou okolností výborně doplňovala multikulturní atmosféru harmonie a lásky jubilejního koncertu, kupodivu jako po celá léta s volným přístupem i českých občanů. Stačí sledovat program střediska na www.rsvk.cz nebo v tištěné podobě.
Autor: Jana Vacková
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |