Na konci (zatím?) posledního dílu DENIKU OSTRAVAKA s podtitulem ...za lepši zytřki! (opět Repronis, Ostrava 2007) píše Ostravak Ostravski, že ho psaní dřystů po dvou letech už "jaksyk zmaha": "Dluho sem važil, zvažoval a převažoval, až sem se rozhodnul, že idealni přyležitosť, jak zavřeť kram, je dvulete vyroči." Ale nechává si pro jistotu (totiž pro nějaké "dřystání" další) branku nezašpérovanou: "Nepravím, že balim kufry a valim za Viktorem a už o mě nikdy neuslyšíte."
    Únava z těch nejnovějších dřystů, datovaných 10/7-31/12 2006, vůbec nečiší, jsou to zase svérázné jadrné komentáře autora, který se stylizuje v řadového technika v průmyslovém podniku, rád nadává na šéfy, vypráví o své milence a jejím synkovi, o kamarádech, dovolené doma i v Chorvatsku, o radostech i strastech nejobyčejnějšího života, to vše v ostravštině, která mně, Neostravákovi, co snad trochu Ostravu zná, připadá celkem autentická (na rozdíl od znění v televizní adaptaci). Pepřem Ostravakových zápisků je jednak množství ironických nářečních ozvláštnění inflace anglických výrazů v dnešní češtině (na Karlově brydži), jednak a asi hlavně trefná přirovnání jen málokdy otřelá (smradu jak v Cařihradu), většinou Ostravakem čerstvě a vynalézavě ražená: ...na mě čuměl jak svaty Jozef na bejbitest (že by jaksi na vysvětlenou, jak chápat první zápisek Buch egzystuje!); ...sem se těšil jak Ondračkova na novy Blesk; v šokinparku (tak nazývá Ostravak shopping centrum) to vypadalo jak v chámovode přy odpichu.
   Chce-li Ostravak Ostravski skutečně skončit se svým Denikem, nebude v tom ani tak nějaká únava jako poznání, že už sotva zůstane nevypátrán; ač přirozeně mystifikuje a rozsévá falešné stopy, nemůže být pochyb, že je to autor zkušený, jazykově úžasně vynalézavý, hravý, navíc sečtělý, a to vůbec nejen tam, kde popichuje kolegy autory (tentokrát tego Vivega). Copak není v citovaném přirovnání nákupního návalu jak hutnická Ostrava jako erotická metafora (přy odpichu), tak i evokace slavných scén z filmu Woodyho Allena?
   Není zrovna mnoho autorů, kteří jsou takového výkonu mocni, vím jen o dvou. A myslím na jednoho. Ostravak Ostravski se jistě bohovsky bavil, když psal zápisek 25. října 2006 nazvaný Jaryn a sedum trpasliku. Vzpomněl jsem si, jak se Vladimír Páral chodil kochat čtvrtečními frontami na své knihy.
   Autora prozradí často nejen to, co v jeho díle je (např. narážky na to, jak to chodilo "za komanču", tak na poměry v dnešní rachotě), ale i to, co v něm není: ani sebemenší zmínečka o parlamentní komedii, která se u nás odehrávala v období tohoto posledního Deniku a skončila happyendem v podobě přeběhlíků. Ani té komedie, ani těch přeběhlíků si Ostravak Ostravski - a politiky a politiků té doby kupodivu vůbec nepovšimne. Je to o to divnější, že naopak Stanika-železničaře (tj. Grosse) si v dodatku Co v Denikach něbylo s gustem dodatečně podává. Jasně dává najevo, kam patří.
   Jako by se podepsal svým známým pravým jménem!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]