V dějinách měly význam »přední osobnosti«, o kterých pojednávají historické knihy, ale i docela malá »kolečka«. V našem případě se jednalo o absolventa Harvardu Ernsta Hanfstaegla. Autor jeho životopisu, Peter Conradi, knihu nazval HITLERŮV PIANISTA a opatřil podtitulem »Vzestup a pád Ernsta Hanfstaegla, Hitlerova důvěrníka a Rooseveltova spojence« (nakladatelství Dita, Praha 2006, v překladu Zlaty Kufnerové, s. 332)
   Je pojata biograficky s nezbytnými souvislostmi vztahů k době a velkým událostem, přesahuje r. 1945 a je dovedena až do roku Hanfstaeglovy smrti (1975).
   Hanfstaegl, kterému se vžilo říkat Putzi, byl nesporně nadaným jedincem, kterého přitahovala zejména hudba. Přičichl k nacismu a stal se na dlouhou dobu Hitlerovým obdivovatelem a nakonec i rádcem a důvěrníkem. Měl vzácnou příležitost »Vůdce« poznat i z jeho lidské stránky. Byl přímým, někdy i vzdálenějším svědkem velkých dějinných chvil Německa, Evropy a nakonec i světa. Na vrcholu svého vzestupu se stal dokonce i šéfem Hitlerova odboru pro zahraniční tisk. V jisté době však ztratil Hitlerovu přízeň a uprchl do Velké Británie. Zde lze vystopovat Putziho obrat od přímé služby fašistům k nabídkám spolupráce pro druhou stranu. A tak se po nepříliš dlouhé době dostává do USA, kde naopak pomáhá Rooseveltovi hlavně coby propagandista.
   Putzi se vyjadřoval i literárně, západním spojencům posloužily hlavně jeho výklady a rozbory Hitlerovy povahy. Putzi se ovšem nesoustředil jen na Hitlera, předmětem jeho zájmu se stali i vedoucí činitelé nacistického hnutí, s mnohými byl dobře obeznámen a tak se stalo, že o nich i na ně hodně věděl.
   Jaká byla jeho skutečná tvář a páteř lze stěží vydedukovat i z příběhu jeho života. Nebylo proto nic divného, že po válce musel projít denacifikačním řízením, ale i zde se projevila jeho pružnost tím, že obstál. Vše začalo již Putziho internací v Londýně a pokračovalo přes hlavní výslech, jemuž byl podroben v roce 1949. Po jeho absolvování byl zproštěn obvinění právě poukazem na služby, jež vykonal pro USA. Tak jako mnozí lidé v jeho kůži, i on se poté věnoval sepisování pamětí, i když jeho kniha vzpomínek nevzbudila ve své době očekávaný úspěch.
   Peter Conradi se věnuje i klikatým cestám Putziho osobního života a ne právě harmonickým vztahům k ženám, které miloval. Do centra autorovy pozornosti se dostává také syn a vnuk jakožto prvořadí svědkové přepestrého života protagonisty. Hanfstaegl dožíval svůj život v dobrém zdraví a v optimistické náladě a na samém jeho sklonku se dočkal i německého vydání svých memoárů (1970).
   Putzi to zkrátka uměl a byl opravdu »údržbářem na odstraňování problémů«, jak ho jednou nazval sám Hitler. Složité zákruty dějinného vývoje, který sám prožíval, však přesto pochopit a vysvětlit nedokázal.




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)