Před 40 lety - 9. října 1967 - byl zavražděn Ernesto Gueavara de la Serna, zvaný Che

   Obec Kamenice - Ládví při staré silnici z Prahy-Krče do Benešova. Kousek vlevo od komunikace stojí vila s velkou zahradou. Přes plot u cesty se mezi hradbu stromů dívám na budovu, dobře maskovanou sytou barvou zeleně. Tajně v ní pobýval od března do července 1966 Argentinec Ernesto Che Guevara de la Serna. Spolubojovník kubánského revolucionáře Fidela Castra Ruze. Byla to Guevarova zastávka před jeho osudovým odchodem do Bolivie, kde vedl partyzánskou gerilu.

   Nikdo neznal jeho totožnost
   Tenkrát vilu v Ládví stínily také cypřiše. A Che v ní měl trávit čas ve společnosti svých strážců: Harryho Villegace (krycí jméno Pombo) a Carlose Coella (krycí jméno Tuma). Vila tehdy sloužila v rámci akce Manuel jako tranzitní bydliště lidem, vycvičeným na Kubě, pro jejich cesty z Havany do třetích zemí, zejména do států Latinské Ameriky. Che přiletěl na jaře 1966 do hlavního města ČSSR pod cizím jménem přes Káhiru a Bělehrad. Doprovázel ho Ulise Estrada. Se změněnou osobní identifikací doznala dokonalou proměnu i Guevarova podoba. Bezvousá tvář, jiný účes... Nikdo z bezpečnostních orgánů ani nejvyšších představitelů našeho státu, včetně KSČ, neznal Guevarovu totožnost. Politickým předákům bylo pouze známo, že u nás pobývají nějací Kubánci. Jak nám prozradil naprosto důvěryhodný zdroj, který si nepřeje být jmenován, Guevara byl do opatrování svěřen José Luisi Ojalvovi, diplomatovi velvyslanectví Kubánské republiky v Praze. Ojalvo později pracoval v Havaně v mezinárodním oddělení Ústředního výboru Komunistické strany Kuby. Zemřel 4. dubna 1998. Ještě za svého života poskytl interview chilskému časopisu Surda, které pak rovněž zveřejnil 14. června 1998 kubánský mládežnický deník Juventud Rebelde. Ojalvo v tomto rozhovoru líčí pobyt bývalého kubánského ministra průmyslu a komandanta Che Guevary v ČSSR v březnu až červenci 1966.
   Ojalvo nejprve zajišťoval Guevarův tranzit v Praze při jeho cestě do Afriky v březnu 1965 a pak při jeho návratu rok poté z Afriky zpět na Kubu (březen - červenec 1966). Jak známo, po tehdejší zastávce na Kubě pokračoval Guevara v roce 1966 do Bolívie, kde na podzim 1967 padl.

   Cvičil se také ve střelbě
   Podle Ojalvova svědectví byl Guevara též krátce ubytován v březnu 1966 v pražském hotelu Solidarita. Jak napsal v Právu (15. listopadu 1997) Jiří Pelikán v článku Che Guevara žil tajně v Praze, opírajícím se o fakta amerického novináře Andersona, Che trávil čas ve vile v Ládví četbou, hraním šachů se spolubydlícími a občas procházkami po Praze. Dokonce se prý cvičil i ve střelbě, aby se udržel v dobré bojové kondici.
   Jeden z jeho strážců vyprávěl, jak jim Che zmizel, aby v jednom z pražských kin zhlédl film o Olympijských hrách v Tokiu, které se tady konaly v roce 1964.
   Záhadno do věci Guevarovy přítomnosti u nás vnesl spisovatel Jorge G. Castaněda v knize Companěro - Život a smrt Che Guevary. Autor, vycházející ze svědectví Ulise Estrady, který stál po Guevarově boku v ČSSR v roce 1966, v knize tvrdí, že oba bydleli též v dělnickém bytě, jenž se nacházel asi dvacet kilometrů za Prahou směrem na Lidice.

   Prorocká předpověď o návratu ke kapitalismu
   Pod krycím jménem Ramón Benitez, občan Uruguaye, odjel Guevara 19. července 1966 vlakem z Prahy do Vídně s místenkou číslo 22 ve vagónu 181. Společníkem mu byl kubánský přítel Pacho Fernández Montes de Oca, vydávající se za obchodníka z Rio de la Plata. Tento věrný druh pak s Che odešel i do Bolívie v listopadu 1966.
   V rakouské metropoli na Dunaji přesedli na vlak do Ženevy a odtud do Curychu, aby poté odletěli přes Moskvu do Havany.
   Guevara v kubánských horách prodělává se svými spolubojovníky asi čtvrtroční výcvik až do svého odjezdu do Bolívie 23. října 1966. Sem směřuje jako Adolfo Mena, uruguayský občan.
   V kubánském deníku Granma International byl 16. září 2001 publikován rozhovor s Orlandem Borregou, jedním z blízkých spolupracovníků Che Guevary z období bojů proti Batistovu režimu na Kubě. Borrego je zcela nepochybně důvěrným znalcem politicko-ekonomického myšlení Guevary, jemuž slíbil, že o něm podá svědectví. Učinil tak ve své knize nazvané Che: ohnivá cesta, která byla vydána v roce 1997 v souvislosti s 30. výročím smrti Che v Bolívii. Borrego v knize uvádí citaci z Guevarova dopisu, který mu zaslal z Prahy. Z citace je zřejmé, že Guevara měl tehdy kritické výhrady k obsahu tak zvaného Manuálu politické ekonomie sovětské Akademie věd. Zároveň Borrego v rozhovoru připomíná jednu kapitolu ze své knihy, obsahující analýzu dosud nezveřejněných poznámek, které mu Che Guevara poslal z Prahy. Guevara v nich »s oslňující vizí marxistického myslitele doslova prorocky předpovídá návrat socialistických zemí v Evropě ke kapitalismu.«
   
   Poslední boj v bolivijské džungli
   Che a jeho druhové padli do léčky v roklině Yuro 8. října 1967. V obklíčení svedli kolem jedné hodiny odpoledne beznadějný boj. Raněný Che s prostřeleným lýtkem stěží mohl jít. Navíc ke vší smůle byla v prudké palbě nepřítele zasažena jeho puška M-1, takže zbraň se stala nefunkční a Che se nemohl bránit.
   Vojáci losovali, kdo zastřelí argentinského lékaře a revolucionáře, spolubojovníka Fidela Castra Ruz. Proklatá role kata padá na poručíka bolivijské armády Maria Terána. Jak líčí Jorge G. Castaněda ve své knize Život a smrt Che Guevary, popravčí se bojí pohlédnout do zarostlé a unavené tváře Che. Snad ještě nikdy nezabil bezbranného člověka. Popravit Che je pro Terána nadlidský úkol. Rozkaz z La Pazu, vyslovený generálem Ovandem, velitelem bolivijských ozbrojených sil, předává přímo na místě v La Higueře plukovník Joaquín Zentena, velitel obrněné divize. Plukovník sem přiletěl vrtulníkem z Vallegrande. Ovandův rozkaz je neodkladný. Zní jasně a krutě: Zlikvidovat Che Guevaru! A to i přesto, že v Bolívii neexistoval trest smrti. A to i přesto, že zajatci se nepopravují bez řádného soudu.

   Revoluce bude triumfovat jinde
   Poručík Mario Terán váhá. Rozkaz je ale neúprosný a nikdo jiný z vojáků nemá zřejmě odvahu splnit je za Terána. Ten si na kuráž ke spáchání zločinu pomáhá několika pořádnými hlty whisky. Che se naposledy heroicky vzmuží a v mozku mu proletí jako zářivý meteor kus jeho bouřného života. Sám vyzve kata k exekuci! Opilý poručík vystřílí Che do prsou půl tuctu nábojů. Jedna z kulek mu prorazí srdce. Je okamžitě mrtev.
   Později o tom podává autentické svědectví podplukovník Arnold Sauceda, velitel rozvědky osmé divize. Sauceda tenkrát dostal rozkaz vyhotovit úřední zprávu o posledních chvílích Guevarova života. Můžeme se v ní dočíst, co prohlásil Che před popravou: »Vím, že mě zastřelíte. Neměl jsem se nechat zajmout živý. Řekněte Fidelovi, že tento neúspěch neznamená konec revoluce. Bude triumfovat jinde. Řekněte Aleidě (Guevarova žena), ať na to zapomene, znovu se vdá a nechá děti vystudovat. Požádejte vojáky, ať míří dobře.«
   Těsně před smrtí vyřkl Che prorocká slova, že revoluce není poražena a bude vítězit jinde. Opravdu. Revoluce nyní triumfuje přímo v zemi, za niž Che před 40 roky položil svůj život - v Bolívii - nyní vedené prezidentem Evo Moralesem. Zvítězila ve Venezuele, kde prezident Hugo Chávez Frías pokračuje v revolučním odkazu Fidela Castra Ruz a Ernesto Che Guevary. Její jiskry zapálily plamen touhy lidí po sociálně spravedlivější společnosti v Chile, Brazílii, Mexiku, Peru... Celá Latinská Amerika je v pohybu.

   Mstitelka Monika Ertlová
   Po zavraždění Che mu byly amputovány obě ruce kvůli identifikačním účelům a uloženy v konzervačním roztoku formaldehydu. Tehdejší ministr vnitra Bolívie, který zřejmě sympatizoval s místní odbojovou gerilou, údajně svěřil tyto relikvie svému příteli. Ruce pak prý měly být prostřednictvím další důvěryhodné osoby převezeny přes Prahu na Kubu.
   Guevarova smrt za necelé čtyři roky poté vyvolala i pomstu. Mstitelkou byla Monika Ertlová, Němka, která v hamburské kanceláři bolivijského konzula 1. dubna 1971 konzula zastřelila. Byl spoluviníkem vraždy Che Guevary a jeho druhů v Bolívii. Monika je dcerou archeologa a spisovatele Hanse Ertla z někdejší Německé demokratické republiky.
   Na podzim 1997 jsou tělesné ostatky Che Guevary a jeho spolubojovníků pohřbeny na utajovaném místě ve Vallegrande. Vrazi se báli, aby se místo posledního odpočinku revolucionáře nestalo poutním místem lidu.
   Když se tady v létě 1997 stavěla rozjezdová dráha letiště, dělníci nalezli a znalci identifikovali Guevarovy pozůstatky. Šestého října téhož roku zde při pietní vzpomínce obyvatelé Bolívie uctili památku padlých kubánských hrdinů. Aktu se zúčastnila i manželka bývalého prezidenta Francie Danielle Miterrandová. Na přání vdovy Aleidy a dětí se potom ostatky Che vrátily na Kubu. Jsou uloženy v památníku města Santa Clara, které Che se svými oddíly osvobodil v roce 1958 od tyranů diktátora Fulgencia Batisty.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]