V čase absurdního přepisování historie domácí i světové, vychvalování carské Rusi a klanění se stařičkému mocnáři, z něhož si ještě Cimrmani před svým sametovým saltem dělali legraci a říkali mu Franta Pepa Jednička, dost pochopitelně byla česky vydána přímo klasická učebnice takového přepisování STARÝ REŽIM A REVOLUCE (Academia), spis ctihodného praotce kontrarevoluční demagogie Alexise de Tocqueville (originál poprvé 1856). Očekávaný zájem se jaksi nedostavil, a tak se kniha vyprodává v Levných knihách za 39 Kč. I to je vzhledem k poznávací hodnotě knihy cena ještě nadsazená, ale stojí za to si knihu koupit, hlavně různým přepisovačům českých dějin lze to doporučit.
Jak už tomu bývá, i lhář někdy řekne pravdu, aniž to měl úmyslu. A právě to se přihodilo panu de Tocqueville; zamilován do utěšených poměrů za Ludvíka XVI. si i prorocky odvážně zageneralizoval: "Režim, který revoluce zničí, je téměř vždy lepší než ten, který bezprostředně předcházel, a zkušenost učí, že nejnebezpečnější moment pro špatnou vládu je obvykle ten, kdy se začíná reformovat." O tom, jak dobře se neprivilegovaným (i to byli snad lidé) žilo ve Francii před pádem rokem 1789, takže žádné revoluce vlastně nebylo zapotřebí, je víc než dost velice věrohodných zpráv, takže to Toquevillovo "téměř vždy" se na předmět jeho apologie hodí nejméně. Zato na zbytečnost, téměř naprostou zbytečnost sametové revoluce o dvě stě let později u nás výklad padne jako ušitý: bariéry, které lidem vadily, tály už jako sníh na jaře, a co přišlo, je - pokud jde o základní potřeby člověka - neskonale dražší, nová privilegia jsou bezostyšnější než stará, nastolená moc mnohem bezohlednější ke slabším, ovšemže za reklamními billboardy dobročinnosti a pokryteckými plentami charity. Byrokratická vláda před sametem nebyla jistě dobrá; ale falešně zpívající spolek ministryň a ministrů dnes?
Autor: dl
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |