Když jsme na stránkách Obrysu-Kmene (33/2004) recenzovali prvotinu Michela Houellebecqa (1958), neunikla nám zásadní autorova priorita: vyspělá industriální (kapitalistická) společnost je založena především na úspěchu v práci, ve sportu, v politice, v sexu. Kdo se nedokáže s tímto faktem vyrovnat nebo nechce, může být zavřen do psychiatrické léčebny. Tento posun v zobrazení reality vynesl autorovi punc provokatéra a rebela, jehož se nezbavil dodneška. Prózy Elementární částice a Platforma zatím zůstávají českému čtenáři neznámé, nicméně poslední román MOŽNOST OSTROVA (Euromedia Group k. s. - Odeon, 2007, str. 340, přeložila Jovanka Šotolová) pověst Houellebecqa jako nekonformisty bez výhrad potvrdil. Hodnocení recenzí v procentech se po vzoru komerční Cinemy ujalo i pro literární text, takže 100 % udělil románu Aleš Knap v Mladé frontě Dnes. Z jeho sterilní recenze se dozvíme především, proč spisovatel zakázal publikovat v knize doslov Petra Dytrta, který vznikl za podpory Grantové agentury Akademie věd ČR. Citujeme: "Text totiž překrucoval poselství románu a navíc jeho autor v rozporu s účelem doslovů knihu odsoudil a s ní i veškeré prý zahnívající vody současné francouzské literární produkce."
Vida, aspoň maličký skandálek, když už jsme se o samotném románu od publicisty Aleše Knapa mnoho nedozvěděli; ještě tak další informace kde, kdo, co?, ale což netvrdí autor ústy svého hrdiny v románu Rozšíření bitevního pole, že moderní člověk potřebuje všechno, jenom ne další informace?! Navíc nám Aleš Knap zatajil dvě stěžejní postavy: vedle Isabelle funguje mladičká Esther, jež bude pro Daniela 1 připomínkou nadcházejícího stáří a která svým odchodem způsobí ústřední postavě trauma. Dále je to Daniel 24, postava, která musí znamenat přechod k Danielovi 25. Jejímu komentáři je věnováno 120 stran textu, dost na konstatování, že si nedokázala udržet od svého předchůdce odstup v oblasti touhy. A touha jako šikmá plocha citu je pro klonované neolidi žijící v daleké budoucnosti stejně neznámá jako radost a bolest. Výjimku tvoří nesnadno definované emoce k psovi, neboť pes jako zaškolovací stroj na lásku dává najevo svou náklonnost k poctivci stejně jako k padouchovi.
Fádní životaběh neolidí je vykoupen bezbolestným zánikem a je neustále konfrontován s rozporuplnou existencí Daniela 1. Tento novodobý taškář a šejdíř, konstruktér provokativních skečů především dbá, aby si hýčkal své umělecké ego a aby ukojil nároky svého penisu. Estheřina rozlučková párty je proto pro něho rájem a peklem zároveň. Vyrovnat se s její neexistencí znamená dokonale připravit dobrovolný odchod ze světa. Daniel 27 k tomu podotýká: Čím dál tím víc lidí bude chtít žít svobodně a bez odpovědnosti, zoufale se pídit po rozkoši; ovšem až je věk začne tížit... udělají tomu konec; mezitím ale vstoupí do elohimitské církve, jejich genetický kód bude uchován a oni zemřou v naději na nekonečné pokračování té samé existence zasvěcené radostem. Tímto směrem se historie ubírala, byl to její dlouhodobý cíl. A neomezoval se jenom na Západ... Z uvedené bezútěšnosti je patrné, že mezi pilíři sekty Elohimitů nesmí vedle Proroka, Vědce a Fízla paradoxně chybět Humorista.
Zatímco první dvě části knihy jsou věnovány komentářům Daniela 24 a Daniela 25, třetí část Závěrečného komentáře s Epilogem představují hledání a cestu. Cesta vede odnikud nikam, hledání nevede k prohlédnutí. Nemohl jsem dojít vysvobození; věta uzavírající předposlední stranu potvrzuje, že se autor hojně obíral Schopenhauerovou filozofií skepse, k současnu odkazuje učení oxfordského vzdělance Johna Graye. Ten v skrytu doufá, že by se jednoho dne mohla vrátit morálka jako druh specifického deliktu.
Autor "ostrova" nevěří v nic. Není pochyb, že Michel Houellebecq zaslal čtenářům závažné poselství v podobě varování. Je si toho vědom; když ne setsakra, tedy určitě stoprocentně.
Autor: František Skorunka
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |