Kdysi panoval v umělecké sféře názor, že si Rusové berou do emigrace Rusko s sebou. To chilský světoobčan Roberto Bolaňo (1953-2003) tvrdil, že je doma všude, kde se mluví španělsky. Po Mexiku zakotvil ve španělském Katalánsku, nicméně próza CHILSKÉ NOKTURNO (Garamond, 2005, přeložil Daniel Nemrava, str. 136) necílí nikam jinam než domů!
Monolog umírajícího kněze, básníka a literárního kritika Sebastiána Urrutiy Lacroixe alias Ibacacheho je v podstatě obranou proti nařčením "zestárlého mladíka", jímž je vlastně on sám. Obsáhne celý život. Síla mladosti je ve znamení poznávat, komentovat a navazovat přátelství, blížící se konec vděčí síle ruky, která dokáže pozvednout ochablé tělo a vědomí s vracející se otázkou: Existuje nějaké řešení?... Zestárlý mladík už dlouho mlčí. Už nespílá mně ani spisovatelům. Takhle se dělá literatura v Chile, tak se dělá velká literatura na Západě. Vtluč si to do hlavy, říkám mu. Zestárlý mladík, to, co z něj zbývá, pohne rty a vydá neslyšitelné ne. Má duchovní síla ho zastavila. Nebo možná to byly dějiny. Samotný jedinec proti dějinám zmůže málo. Zestárlý mladík byl vždycky sám a já jsem šel vždycky s dobou...
Z otevřenosti konfese mrazí, a tak se čtenář chtě nechtě musí vrátit do půli textu, až sem to byla selanka, pořád ještě to byla selanka, dokud se neobjevili pánové Oido (Nenávist) a Odeim (Strach), aby získali otce Sebastiána k jakési blíže neurčené spolupráci. Ta spočívá v návštěvě Starého kontinentu, kde má otec Sebastián provést revizi, jak se u duchovních otců ujalo sokolničení, jako jeden ze způsobů masové likvidace holubů. Jejich trus nezpochybnitelně nahlodává a ničí sakrální stavitelské památky. Řím, Madrid, Paříž, to jsou jenom některá zastavení s výsledkem, že k úkolu bylo přistoupeno svědomitě, takže holubím letkám vbrzku hrozí totální vyhubení. Pravda, vyskytl se jeden oportunní názor, že i holubi jsou Bohem stvoření...
Mezitím uhánějí dějiny, demokratická vláda S. Allendeho je svržena vojenským pučem. Na otce Sebastiána čeká po návratu domů další úkol: poskytnout exponentům junty školení z marxismu. Nezřekne se ho, zvláště když nejpilnějším žákem je sám generál Pinochet, který vysvětlí důvod studijního zájmu: Dozvědět se, co může od protivníka očekávat a kam až může vůči protivníkovi zajít...
Praktický zřetel těchto tezí je realizován v prostorném domě Marie Canalesové, mecenášky a literární adeptky, kde se schází kulturní smetánka Chile. Na návštěvníky se nevztahuje zákaz vycházení po dvaadvacáté hodině a zatímco se vedou nezávazné plky o umění, jsou ve sklepeních domu mučeni a likvidováni odpůrci režimu. Hlavou těchto hrůzných aktivit je Mariin manžel, který včas zmizí do USA, kde je krátce vězněn, posléze je mu poskytnuta speciální ochrana pro svědky... Divadlo!
Ve zpustlém domě navštěvuje opuštěnou Marii Canalesovou jenom otec Sebastián. Věděla, co se děje v podsklepí domu? Musela vědět, věděla...
Působivý text Roberta Bolaňa je vedle styčných paralel i duchaplným podobenstvím o strachu, lhostejnosti a ztrátě paměti. Některým českým politikům by mohl připomenout, že se vůči generálu Pinochetovi, jenž měl jako zločinec zapovězeny i Spojené státy, netajili svou přízní. A protože se v současnosti Chilské nokturno prodává na pultech Levných knih za 19 Kč (ušetříte dvě stovky), je víc než jisté, že ve vyspělé industriální společnosti kapitalismu se nemusí kazit výhradně zelenina, mohou se kazit i některé knihy!
Autor: FRANTIŠEK SKORUNKA
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)