Tragikomedie významného rakouského dramatika Felixe Mitterera V JÁMĚ LVOVÉ (1996) slavila úspěch v divadlech řady evropských zemí, před rokem ji nastudoval též soubor Městského divadla Brno a nyní ji máme možnost poznat i v Praze, kde ji v překladu Václava Cejpka uvádí Divadlo Rokoko, scéna Městských divadel pražských.
Pozoruhodný příběh židovského herce v hrůzných letech nástupu nacismu v Německu, který má svůj reálný historický podklad, nastudoval s výraznou nápaditostí a dynamikou režisér Ondřej Zajíc. Ten měl šťastnou ruku i při výběru představitele hlavní role - Hynka Čermáka, který svým herectvím zaujal už loni po příchodu do divadla. Jeho úkol je mimořádně obtížný. Nejprve představuje berlínského herce Arthura Kirsche, který je při premiéře Shakespearovy hry Kupec benátský, v níž hraje Shylocka, nacisty v publiku vypískán, donucen se role vzdát ve prospěch árijského herce Polaceka (hraje ho Jaroslav Vlach alternovaný Radimem Kalvodou), a posléze je i svými pronacistickými kolegy z divadla vyštván. Nezachrání ho ani demokraticky smýšlející ředitel divadla (skvělá herecká příležitost pro Oldřicha Víznera), který je však ve snaze temnou dobu s milovaným divadlem a souborem nějak přežít ochoten ke kompromisům i k oportunní obojetnosti.
Arthur Kirsch nepřichází jen o možnost herecké práce, rozvádí se i se svou ženou, kolegyní z hereckého souboru (její různorodé osobnostní i profesní polohy přesvědčivě ztvárnila Veronika Gajerová), aby uchránil čistotu jejího árijského původu, a se svými dětmi hledá útočiště u tyrolského horala Benedikta Höllrigla. Vyzbrojen jeho identitou se po roce vrací na prkna svého divadla (zřejmá podobnost s biblickým Danielem v jámě lvové) coby svérázný, bohem nadaný umělec z lidu hovořící dialektem a získávající si obdiv nacistů nejen svým "přirozeným" talentem, ale i halasným antisemitismem, zdůrazňováním své vlastní velkoněmecké rasové čistoty. Triumfální návrat do divadla, kde dík pozměněnému vnějšímu vzhledu není všemi hned odhalen, využívá Kirsch k potrestání nacistů v souboru jejich vlastní antisemitskou zbraní, ale především k zesměšnění ideálů velkoněmecké říše, která z něj - netušíc jeho skutečnou identitu - učinila herecký idol, symbol nové kulturní politiky nacistického šéfa propagandy Josepha Goebbelse (představuje ho Jiří Hána).
Tragikomický rozměr hry pozoruhodně zvýrazňuje její étos, ostré autorské vyhranění vůči zrůdnému nacistickému režimu, který se nejen propagandisticky, ale i ve své denní praxi odhodlal k fyzické likvidaci židovského národa, neštítil se žádných prostředků k totálnímu umlčení demokraticky a levicově smýšlejících spoluobčanů. Příběh hry je pevně zasazen do tohoto historického rámce, přímočarost jeho podání nedává možnost nějakých nadčasových přesahů k jiným souvislostem. Proto působí rušivě nedomyšlený dramaturgický záměr se zaměňováním českých ekvivalentů německých výrazů Genosse a Parteigenosse. V polovině 30. let se prvním výrazem oslovovali ti, jimiž tehdy byly zaplňovány koncentrační tábory (němečtí sociální demokraté a komunisté), druhý výraz používali jejich trýznitelé a vrazi (členové NSDAP) - tahle schválnost je trapná a nevkusná. Škoda, že vrhá stín na jinak mimořádné představení, tolik potřebné v dnešní době, kdy projevy neonacismu, rasismu, antisemitismu a xenofobie v naší zemi viditelně posilují.
Autor: VLADIMÍR KOLÁR
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |