V poslední době se hodně často hovořívá o romské (snědé) a ostatní (běloskvoucí) populaci. Dělení dle barvy kůže bylo dávno odsouzeno, neboť je nanejvýš klamné. Lidé se dělí mnohem přesněji třebas podle času, v němž plánují a realizují svůj život a mnohdy celý život vezdejší.
Tak například někteří Romové, ale i čelní političtí machři žijí ze dne na den. Mimochodem tento rozměr měl na mysli rovněž expremiér Miloš Zeman. V souvislosti s růžemi zmínil nový pozdrav: Dobrý každý den! Nestarejme se, co budeme jíst zítra, nelamme si hlavu, co si pomyslí naši voliči. Ponechte stranou, co zítra posnídáme nebo dokonce povečeříme. Vždycky se nějaké sousto najde, ve sněmovních jídelnách dokonce bohatě, a za peníz velmi nízký. Odtud asi motto billboardu (ještě dnes k zahlédnutí), kde uprostřed je holý zadeček a nad ním "na všecko se vyser" a pod ním "a žer!"
Někteří osvícenější pozorovatelé uvažují v rozmezí týdnů, měsíců, a nanejvýš (ve vzácných případech) o překlenutí doby k nejbližším volbám. Beztak, jak víme, 281 zákonodárců jen ohřívá svými zadními partiemi sněmovní a senátorské lavice, neboť v naší politice platí přísnost. Růže, nyní oranžové, mají zvláště přísného
šéfa, a kdo se hodlá ucházet v příštích volbách o stejnou lavici, musí být opatrný a poslušný. Dokonce i ten, který se v ústraní vyjadřuje docela svobodně. A kdo se dostane do sněmovních lavic, musí být hodně poslušný, neboť mu zajisté záleží na případném zařazení do některého sněmovního výboru. O mimořádně hodné a poslušné se strany postarají i v případně maléru a náhlého odchodu. Takže poslanci a senátoři tuze nedbají na své voliče, ale na modré, růžové, černé nebo rudé a zelené sukno svého vedení.
Tím je ovšem dán také časový prostor, v němž tito mužíci pracují, a o němž uvažují. Odpovídají tudíž svým rozmarným, občas paličatým či namíchnutým šéfům, nikoli voličům. A občané, kteří přicházejí každé čtyři roky k volebním urnám, zase vědí, (jak jim kdysi prozradil Pavel Tigrid) že jen jednou za čas se může stát každá dospělá osoba králem. Je to přesně v den voleb. Někomu to dokonce stačí a uspokojí ho další čtyři roky.
Takže přestaňme již dělit občany na bílé a snědé, ale na lidičky, kteří hospodaří časově s rozhledem do příštího dne, eventuálně do týdne, nebo nejvýš pracují s termíny měřenými na pár měsíců. Tudíž naši poslanci a senátoři patří do stejné kategorie jako například občané Chánova.
Číňané, kteří mají přece jenom časově rozsáhlejší kulturní dějiny, jsou moudřejší. Vtělili svou desetitisíciletou zkušenost do přísloví, v němž se praví doslova:
Děláš-li plán na rok, sej rýži.
Děláš-li plán na deset let, sázej stromy.
Děláš-li plán na sto let, uč lidi.
Jakpak v tomto ohledu uvažovala a plánovala česká veličenstva? Nejprve rozstříhala dráty, z občanů učinila ústy Václava Havla králíky, kteří bydlí v panelových kotcích. Na toto téma sepsal nedávno malou úvahu textař Fousek, když se zmínil o čtyřech milionech králíků. Za 18 let se toho (nemluvíme-li o vilách ve stylu podnikatelského baroka) mnoho nezměnilo. Akorát naše králíkárny by potřebovaly k opravě několik stovek miliard korun, takže je obecní úřady ochotně prodají, neboť bude nejlepší, začnou-li se o své betonové kvartýry všichni králíci starat sami.
Co se jeslí a školek týče, zaujalo naše velikány, že se populační křivka pozvolna hroutí. I prodávaly se a likvidovaly všechny objekty tohoto druhu; příkladně v jedné školce v Karlových Varech si udělali kasino.
Hned po listopadovém cinku byly rušeny školy a učiliště, v nichž se dobře zaopatření žáci připravovali na práci v nejrůznějších oborech. Místopředseda vlády Čunek tam například zvládl (aspoň doufám) učební obor automechanik. Mizely i školy pro obráběče kovů, pro svářeče, pro zpracování dřeva a mnohé další obory.
Zprvu se nám také zdálo, že máme zbytečně mnoho dentistů a stomatologů, a tedy jsme omezili jejich vzdělávání. Podniky, které budovaly areály pro nejtěžší invalidy,
i s obytnými prostorami, dílnami a rehabilitačním zařízením, se pomalu transformovaly a tak likvidovaly. Takto jsme popřeli platnost třetího čínského přísloví a potřebu dvoudobého plánování školské výuky.
Nyní omezujeme zdravotní péči a občané zmlsaní za bolševického režimu tyto služby požadují ,a proto budou dojíždět ke zdravotníkům desítky kilometrů taxislužbou. Byty, které přiděloval zmíněný režim ostravským horníkům (proti závazku, že budou kutat nejméně deset let v podzemí) se prodávají. Zkrátka schází nám dnes mnohé, peníze vůbec a ze všeho nejvíce.
V téhle hře na projektování času a díla jsme dosti podstatně zaostali za moudry čínské říše. Dokonce jsme si občas podřezali větev pod sebou a předvedli jsme, že nám od počátku vládli a vládnou jen diletanti. Zbývá tudíž už jen poslední otázka: když naši mocní tak skvěle projektovali naši budoucnost, a když nám v této zemi většinou patří jen to málo, co máme doma pod zámkem, jestlipak se nevyděsí, až nám zaslouženě dojde trpělivost? To bývá doba za časovým horizontem krátkozraké politiky.
Již nyní, jak se obávám, jsou i mnozí spoluobčané namíchnutí ještě víc než před velkým Listopadem. Kdekoho svědí dlaň bez ohledu na barvu, kterou mu (nebo něčím jiným) mlží zrak. Bude tedy veselo, a kdo z nás bude mít štěstí, ten se této chvíle, kdy zrají stromy a kdy se nahromadily potřebné zkušenosti, nesporně dožije.
Autor: FRANTIŠEK KŘÍŽ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |