Historické a kulturní vztahy Čechů a Srbů jsou mnohem bohatší, než je širší veřejnosti známé.
Slavný Karel IV., římský císař a německý i český král, udržoval písemný styk se srbským carem Dušanem Stefanem (1308 1355), jenž byl korunován ve Skoplje v roce 1346. Oslovoval jej: »Drahý bratře, jsme stejného slovanského jazyka.«
Jedna z velkých olejomaleb slavného českého malíře Alfonse Muchy je věnována korunovaci cara Dušana Stefana za cara Srbů i Řeků. K tomuto obrazu Mucha připsal ještě komentář, v němž kromě jiného uvádí: »V doprovodu je vyslanec našeho krále Karla IV., který caru Dušanu písemně gratuloval.«
V knihovně Národního muzea v Praze se nachází »Rujansko Četvorojevandjelje«, (Čtyři rujánská evangelia) nejstarší rukopisná kniha, která vznikla na území dnešního Srbska.
Nejvýznamnější český státník Tomáš Garrigue Masaryk za pobytu ve světě v době první světové války používal srbský pas. Když měl Masaryk 80. narozeniny, v celém Království Jugoslávie byly jeho narozeniny oslavovány. V tento den se ve školách v Jugoslávii neučilo a konaly se slavnostní akademie, oslavenci byly adresovány četné gratulace a telegramy a noviny uveřejnily přes celou první stranu Masarykovu fotografii a informovaly o oslavě jeho jubilea.
Roku 1817 byl v Praze uveřejněn výběr z Vukovy »Pesnarice« (Čítanky). To byl vůbec první překlad části díla Vuka Karadži?e do cizího jazyka. Všechna hodnotná díla české literatury jsou přeložena do srbštiny a rovněž všechna hodnotná díla srbské literatury jsou přeložena do češtiny. Nejčastěji byl překládán srbský nositel Nobelovy ceny Ivo Andri?. Andri?ova díla překládalo pětadvacet českých překladatelů.
Kniha Jaroslava Dietla Nemocnice na kraji města, podle níž byl natočen televizní seriál, z rukopisu přeložil Dušan Kvapil, profesor českého jazyka na Bělehradské univerzitě a uveřejnil ho v srbštině; teprve potom byla tato kniha vydána v Praze. Jednu z významných kapitol historie srbské hudby pomáhali napsat čeští profesoři, dirigenti i skladatelé, kteří žili a pracovali v Srbsku.
Slavný srbský a světový vědec Nikola Tesla studoval v Praze v roce 1880 a potom odešel do Ameriky. V životopisných poznámkách uvádí, že právě rok strávený v Praze byl pro něj velice významný.
Četní srbští filmový tvůrci, především režiséři, kteří dosáhli významných úspěchů, vystudovali v Praze. Ve veřejnosti jsou označováni jako »česká škola«.
V polovině roku 1995 vyšel překlad Historie srbské kultury. Vydavatelem této významné knihy je staroslavná Univerzita Karlova. V následujícím roce bylo v budově jugoslávského velvyslanectví v Praze otevřeno kulturní středisko. V průběhu pěti let se toto středisko stalo centrem bohaté kulturní činnosti. Uspořádalo se zde přes 70 výstav, konaly se koncerty, prezentace nových publikací, setkání a besedy. V tomto období byly vydány překlady dalších srbských knih: Antologie srbské poezie 20. století Ljubiše Djidi?e, dále knihy Nade Marinkovi?ové, Brane Š?epanovi?e a Radoslava Vojvodi?e. Obnoveno bylo i největší mauzoleum v srbské historii - Jindřichovice, kde je pohřbeno 7100 Srbů, kteří zemřeli v koncentračním táboře, v němž bylo za první světové války internováno 40 000 srbských zajatců.
Když přemýšlím o česko-srbských vztazích, připomínám si apel prvního československého prezidenta Tomáše Masaryka, s nímž se obracel k Čechům a v němž nabádá, aby Češi nezapomínali, že v Evropě kromě Východu a Západu existuje také Sever a Jih. To znamená, aby se české vztahy s dalšími národy neomezovaly pouze na Rusy (Východ) nebo Němce (Západ), nýbrž aby byly pěstovány i vztahy s národy, kteří žijí na Severu i na Jihu. K jižním národům patří také Srbové, s nimiž Češi měli v historii rozvinuté vztahy ve všech oblastech.
Přeložil JAN HROBAŘ
Autor: DJOKO STOJIČIC
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)