Studující na pražské filozofické fakultě a už asi znalec historie se rozepsal v jednom týdeníku na téma Jsou otázky důležitější než ta kosovská. Článek je dlouhý, jeho smysl se dá shrnout velestručně. O Kosovu už rozhodl "běh dějin", jak se eufemicky říká plodům, které vzešly ze setby rozsévačů větru, setby mnoho let intenzivně hnojené ve všech možných médiích umělými hnojivy pomluv a lží. Je jenom otázka času, kdy nejrůznějšími prostředky brutálního i sametového nátlaku, hrozbami i korupcí (přece se jistě také v Bělehradě najde pár jidášů, jimž se dopomůže masivním financováním jejich kandidatury ve svobodných volbách k moci a kteří Kosovo za třicet či kolik stříbrných prodají) nakonec dojde Kosovo albánské samostatnosti, aby se pak rychle rozhodlo heims in grossalbanišes rajch. Albánce je přece třeba odměnit za vstřícnost nové Evropě během druhé světové války. A komu dnes už v Evropě záleží na osudu území, z něhož albánská populace už před rozbitím federativní Jugoslávie potichu, zato soustavně vytlačovala původní slovanské obyvatele?
Pisatel toho článku je ovšem humanista: protože "po vyhlášení nezávislosti Kosova" (o něm nepochybuje) "z této oblasti velmi pravděpodobně odejde" (jak hezky lze říci, že bude vyštváno) "do Srbska několik desítek tisíc uprchlíků, měli bychom" (my humanisté) "být připraveni jim pomoci." Neboť "jsme totiž spoluzavinili" prý "nemalou část jejich strastí" - a vůbec nás nenapadá, že souhlasem s odtržením Kosova vyhnání posvětíme a svou vinu dovršíme. Svědomí si vyžehlíme zásilkou pár tisíc vyřazených armádních stanů a něco konzerv.
Kdyby s tezí, že jsou důležitější otázky než ta kosovská, přišel někdo třeba z Paříže nebo Londýna, dalo by se to jakžtakž pochopit. Jestliže panu premiérovi Velké Británie bylo jakési Československu roku 1938 neznámou zemí, na jejíchž hranicích velmoc nemá žádný zájem, Kosovo je ještě dál. Ale když s takovým nezájmem o osud Kosova vyrukuje pražský vysokoškolák, je to šok. Copak přímo nebije do očí dokonce i verbální shoda ultimativního volání po nezávislosti s voláním henleinovců po osvobození Sudet z československého područí? Copak henleinovci nehlásali do celého světa (a svět jim naslouchal), jak jsou v demokratické ČSR utiskováni, tak jako to tvrdili kosovští Albánci o federaci, kde měli maximum práv až do chvíle, než přešli k vyhánění Srbů, podněcování neklidu a rozbíjení státu? A nedostávali k boji za "sebeurčení" ze zahraničí podporu nejen mediální, nyní tak významnou, ale i zbraně? Jejich "osvobozenecká", ve skutečnosti separatistická a způsobem boje teroristická armáda si snad zhotovila moderní výzbroj na koleně?
Rovněž pro britského a francouzského premiéra byly roku 1938 důležitější otázky než tehdy ta sudetská. Nezmůže-li se dnešní Evropa a dnešní politická reprezentace ČR na rázné odmítnutí drzých požadavků kosovských Albánců, učiní rozhodný krok k rehabilitaci mnichovské dohody. Komupak asi o to může jít?
Autor: ja
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)