Den vzniku samostatnosti svobodné republiky a jeho oslava připadla tentokrát na neděli. Leckdo ten den prožil - ještě před zdražením vlakové přepravy - předčasnou návštěvou hrobů svých blízkých, jiný se 28. října postavil do dvousetmetrové fronty před Hrzánským palácem v Loretánské ulici na Hradčanech, aby si prohlédl prostory sloužící potřebám předsednictva naší vlády. Kdyby se zájemci o prohlídku dostavili již v sobotu, návštěva paláce by byla vzhledem k malé účasti zcela bezproblémová.
   V neděli Pražský hrad ozařovalo podzimní slunce a tady nad městem bylo moc krásně. I stalo se, že si z nedělní fronty zájemců o prohlídku zmíněného paláce premiér vlády vybral desítku zájemců, které Hrzánským palácem osobně provedl. Jinak byly skupinky s průvodcem poněkud početnější.
   Pan premiér zajisté ví, k čemu lze také používat ukazováček, takže desítka návštěvníků uvnitř paláce již neslyšela hudrování a peprná slova na premiérovu hlavu nesoucí se z čekajícího davu. Neopakuji je, ale byla shodná s těmi, kterými on sám dříve počastoval novináře. Procházka s premiérem coby průvodcem totiž trvala dvakrát déle, i když - jak mi večer po skončení prohlídek prozradili na správě Pražského hradu - tato prohlídka proběhla s nápovědou.
   Pravda, takzvaný Hrzánský palác patří mezi vůbec nejstarší domy na Hradčanech, vždyť v něm přebýval předchůdce dnešních architektů a velký stavitel Petr Parléř. Je vždy dobré o místě svého přebývání něco vědět. I já, jakožto letitý obyvatel jedné místnosti, jsem se už dávno zajímal o historii svého okolí. Nicméně stařičká pověst praví, že malé okénko na dolní fasádě Hrzánského paláce patřívalo k obydlí pražského kata... Nevím, zda to premiér lidu sdělil.
   Premiérova instruktáž skončila a on se ujal kočárku se svým potomkem a začal okřikovat fotografy s tím, jak dlouho za ním ještě půjdou a kdy to skončí. Možná se neměl nechat zvolit a měl by pokoj.
   Celá premiérova nová rodina poté míjela sochu prvního prezidenta našeho státu T. G. Masaryka, umístěnou na dohled od Hradu, u které před chvílí položil věnec pan prezident. Ten měl ostatně nabitý program, neboť už v osm hodin ráno pokládal věnec u hrobu T. G. M. v Lánech.
   Přesně v okamžiku, kdy premiér míjel sochu prvního prezidenta, jsem musel dát za pravdu Zdeňku Hrabicovi, který v Obrysu-Kmeni č. 42 psal o premiérově neslavnostním povídání u příležitosti 70. výročí Masarykova úmrtí. Každý chodec se u sochy alespoň ohlédne, někteří se i zastaví. Pan premiér ji bez ohlédnutí a bez mrknutí brvou kvapně minul. Zřejmě byl nevrlý z počínání fotografů. Na Hradě tak bylo opět neslavnostně...
   Naopak příjemně a slavnostně bylo od čtyř hodin odpoledne v Tereziánském křídle Starého královského paláce na výstavě Pražský hrad ve fotografii 1939-1989, kterou naši malou skupinku více než hodinu provázel fundovaný historik fotografie. Ke kulturnosti lidského počínání patřívala kdysi pokora. Jistě, v minulosti jeden ministr, naštěstí ne náš, vykřikoval, že když slyší slovo kultura, sahá po pistoli. Stejně tak však "sahal" po obrazech ve městech, kam vtrhla Hitlerova vojska.
   Kdo se neohlíží, ten zároveň přehlíží...




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)