Vše viditelné bývá zvědavými lidmi sledováno a patřičně komentováno. I stává se, že vše pohyblivé bývá zastaveno ve fotografickém obraze a je šumafuk, že dnes obrázek už povětšině vznikl semknutím milionů jakýchsi pixelů. Není tomu tak dávno, kdy vznikl snímek lidiček odpočívajících pod sochou sv. Václava na Václavském náměstí v Praze, tehdy ještě obkroužené vkusným řetězem poněkud omezujícím oblézání, polepování a čmárání na podstavec českého patrona. V plánech autora jezdecké sochy Josefa Václava Myslbeka byl zaznamenán návrh citlivého ohrazení celého pomníku. Sochař se však už nedožil ani osazení pomníku všemi čtyřmi sochami světců pod jezdeckou sochou.
Podstatně kratší čas uběhl od chvíle, kdy pod sochu sv. Václava přiběhl současný pražský primátor, kterému jacísi lidé, prý poetici, podali na polštářku nástroj, kterým vlastnoručně nastřihl ozdobný řetěz a ten byl pak celý odstraněn. Svoboda je svoboda a všichni přece vědí, jak s ní nakládat a nečinit příkoří nikomu vedle sebe. Ani mramorovému obložení podstavce sochy. Co kdyby se sv. Václav chtěl na svém koni projet k Můstku a podívat se, jak vypadá Muzeum z dálky? Vždyť k němu pořád stojí zády!
Poetici se však vybodli na zbylé sloupky od ozdobného řetězu, neboť s nimi by bylo poněkud víc práce a představu primátora s krumpáčem v ruce vedle kolečka si nepřipouštím. Jeden ze zbylých sloupků posloužil aspoň jako opěrka metaři, pardón počišťovači, který občas lehce uklidí předpolí pomníku.
Fotografie bývá historičkou s výbornou vizuální pamětí a leccos vypoví o lidském konání. Byla to tehdy náramná sláva, když se odstraňoval řetěz, tváře hýřily úsměvy a vínečko ve vinárně v Balbínově ulici, kde má hlavní stan Balbínova poetická strana, zajisté chutnalo. Proč ne, po dobře vykonané práci vždy chutná. Jenže ty sloupky okolo sochy sv. Václava zůstaly a trčí k nebesům stejně jako hrot praporce v ruce patrona české země.
Jediná fotografie představuje zastavený film z běhu života, okamžik zachycený pro vzpomínku, možná i pro osvěžení paměti, že o díle se poněkud víc řečnilo než konalo. Takový národní zvyk. Vše viditelné bývá přece lidmi komentováno a přiběhnuvší primátor věděl, co činí. K sloupkům zatím nikdo nepřiběhl. Nebyl zřejmě čas, sedm měsíců se sestavovala vláda.
Obrozenský historik a básník Bohuslav Balbín (1621-1688) dal dohromady úžasný vlastivědný a dějepisný materiál, byť byl vysvěcen na kněze. Jeho snažení mělo obrovský vliv na záchranu jazyka, kterým dnes mluvíme. Dnes by asi sepsal další dílo k obraně téhož jazyka... Určitě by se nepředvedl pouze jedenkrát jako střihači Václavova řetězu a nebásnil by si někde v ústraní.
Fotografie vzniklá na dlažbě pod sochou patrona české země paměť má a připomíná. Komu a co?
Autor: FRANTIŠEK DOSTÁL
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |