Karel Sabina (narozen 29. 12. 1813 - zemřel 9. 11. 1877, před 130 lety)
   
   F. Velc vypravuje ve Zvonu o Karlu Sabinovi, že jeden čas bydlel v Platnéřské ulici, v jakémsi kvelbu. Svítil si svíčkou - místo do svícnu ji zasunoval do hrdla staré láhve. V celém kumbálku byly jen dvě židle, něco, podobající se stolu a jakési podivné lože. Tak žil a pracoval básník Hrobníka a nadaný literární kritik. Jistě, že v těchto ubohých podmínkách neměl moc chuti do práce. Aby konečně jakžtakž dopsal (ve skutečnosti jej vůbec nedokončil), dějepis české literatury, na němž pracoval řadu let a po částech jej dával do tisku, musel nakladatel Sabinu k sobě pozvat, dát mu slušně najíst, zout mu pak boty a zavřít ho v pokoji. Jedině tak se mohl narodit kusý Dějepis literatury českoslovanské.
   Když koncem září roku 1836 odcházel K. H. Mácha z Prahy, měl v kapse tři dvacetníky, jak sám vzpomínal v dopise. Jeho přítel Sabina, který později Máchův list citoval, vypustil toto místo, poněvadž i jemu bylo hanba. A co tento Sabina, který ještě za Máchova života nevystupoval na veřejnost a teprve několik let po jeho smrti se stal nositelem jeho odkazu?
   Spisovatel Antal Stašek (1843-1931) o něm ve svých Vzpomínkách napsal: »Pamatuji se, že mu jedenkráte deputace dělníků při jakési příležitosti jako důkaz uznání a vděčnosti přinesla 'zlaté' péro. Kmotra bída byla u něho stálým domovem. Poslal dáreček brzy do zastavárny a dozvěděl se, že nebyl zlatý, že někdo při koupi dělníky napálil.«
   Nadějný, ale po dlouholetém rakouském žaláři a konfidentské aféře zcela zdecimovaný Karel Sabina, zemřel na tuberkulózu, podle úmrtního listu »vysílením«.
   Ostatně jak se mohl cítit libretista Smetanových oper, když na divadelních plakátech četl místo svého jména jen šifru K. S.?




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)