Jednou na podzim byl kocour už tak přecpaný z tučných myší, že se mu zachtělo čehosi lepšího. A protože to byl nóbl kocour z lepších kruhů, rozhodl se, že bude spisovatelem. Koupil si balík papíru, přečetl Jamese Joyce i Samuela Becketta a celé dny a noci potom tvořivě spřádal milostné příběhy z kočičího života, okořeněné pikantními šarádami s mladými myšáky.
Když balík papíru popsal, uvelebil se v podhradí na plotě a na každého, kdo šel kolem, pyšně volal:
"Jsem humanistický spisovatel. Ze všeho nejvíc miluji myši. Vždycky jsem miloval jenom myši! Jistě si kvůli nim vysloužím Nobelovu cenu míru!"
A kocour se chlubil a vrněl, a tak dlouho z plotu v podhradí vykřikoval, že ho dojímá láska k bližnímu, až se myši osmělily ochutnat něco z jeho erotických příběhů a - rukopis mu sežraly.
Když to slavný spisovatel zjistil, dopáleně prskl:
"Do hejvlovic s humanitou!"
A od té doby zase chytá myši.
Tolerance
"Má něžná přítelkyně, slyšela jste mne už recitovat?" řekl kdysi dávno na procházce pes kočce.
"Ó nikoliv, ale velice ráda si vás poslechnu," mazlivě mňoukla kočka.
Pes zvedl hlavu k nahatému měsíci a roztouženě zavyl.
"Můj bože, to je krása, to je krása," vrněla kočka. "Když mi na moje vzácná ouška koupíte sluchátka a každý večer přinesete tučnou myš, budu vaše geniální verše poslouchat třeba do rána."
Pes slíbil, že splní, co po něm kočka žádala. Ale když večer nesl v zubech lapenou myš, zašimrala ho v nose jarní vůně, kýchl a myš byla fuč.
"Co jste to za básníka, když v zubech neudržíte ani myš," nevrle vzdychla kočka a odběhla.
A tak kvůli myši skončila veliká láska mezi psem a kočkou.
(Kvůli čemu skončí mezi Klausem a Zemanovým špiclem, na to si do voleb ještě počkáme.)
Životní hlouposti
Na břehu potoka seděla kočka a v ruce držela prut.
"Co to děláš?" zeptal se mladý zajíc, který běžel kolem.
"Copak to nepoznáš? Lovím tady životní hlouposti," odpověděla kočka.
"A co s nimi budeš dělat?" chtěl zase vědět zajíc.
"Sním je," řekla kočka.
"Copak hlouposti jsou k jídlu?" zasmál se pochybovačně zajíc.
"No jistě, že jsou. Podívej se do mého pytle a snadno se přesvědčíš," mínila kočka.
Zajíc do pytle zvědavě nakoukl a kočka šup, vstrčila ho dovnitř a nesla liščatům k večeři.
(Nejlíp tu bajku znají ti, co ochotně baští všecky předvolební sliby.)
Autor: MIROSLAV MRÁČEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |