O dvou českých malířích se říká, že jejich obrazy viděl Pablo Picasso a prohlásil o nich: "Tak tohle je opravdu něco originálního a nádherného!"
A sice o Kamilu Lhotákovi a Josefu Ladovi.
Možná je to jen apokryf. Koneckonců nepotřebujeme, aby o genialitě českého mozku rozhodoval někdo cizí, ale na druhé straně nás potěší, když se plodům českých hlav dostane uznání, notabene z tak posvěcených úst!
Babička vždy žádala k Vánocům kalendář "od Lady". I maminka si o něj píše Ježíškovi. Když na konci měsíce spadne z kalendáře list, věnuje ho přítelkyni, která si prošlým barvotiskem vyzdobí smutnou zeď. Kolující Lada! Tyhle galerie chudých váží tam kdesi nahoře víc než všechny Guggenheimy dohromady. Knížáka na zeď nikdo nepověsí.
Lušti křížovku a narazíš-li na "českého malíře na čtyři", s důvěrou vepiš Lada. Nebo Aleš. Nebo ještě Rada, ale jinak už nikdo v úvahu nepřichází. Tady neplatí starozákonní "neučiníš sobě rytiny!"
Kdykoli jsem uvažoval, kterému umělci bych záviděl jeho život, vždy jsem skončil u Josefa Lady. Až jsem se dozvěděl, že jeho osud vůbec nebyl idylický - v dětství přišel o oko, v dospělosti o dceru - při bombardování Prahy, kdy se lidé již již radovali ze svobody.
Idylik? Kdesi v týle mu sedí strach, strach, který pocítilo dítě při pohledu na žaludské eso, na drápy (ne)tvora, který má pytel a je odhodlán vytrhnout zlobílka z lůna rodiny, z jizby vytopené pecí a odnést ho do mrazu, nebo - ó hrůzo - do výhně ještě žhavější než ohniště krmené poctivými poleny!
Idylik? Podivná známost s Jaroslavem Haškem, kterou by nikdo nečekal od venkovánka honícího káču. Bohém - flamendr bez pevné osnovy, aspoň na první pohled, versus malíř pečlivka, se srovnanými tužkami a štětci na posvátném psacím stole!
Organizovanost se zasnoubila s chaosem.
Jako Zdeněk Burian ustálil internacionální podobu mamutů, kanonizoval Lada celosvětovou vizáž dobrého vojáka. Ani Japonci se ve svých vydáních Švejka neodvážili cokoli na ní změnit.
A propos Japonci! Prý se moc těšili na jubilejní rekonstrukci hospodské rvačky u Sejků, zřejmě jako na obdobu Pearl Harboru. Obraz Lada namaloval v roce 1943. Zatímco za oknem běsnila světová válka, u Sejků se strhla mela, jejíž aktéři utržili hojně ran, ale z hospody vyšli nezraněni. V roce 2007 se však už nenašlo dost dobrovolníků, kteří by byť jen markýrovali fackovací konflikt ve sterilní amalgamované Evropě, jež umí válčit leda na úkor Kosova a dalších měkkých podbřišků kontinentu, a to ještě jen ze vzduchu!
Ostatně proč vycházet do ulic a hospod? Oč bezpečnější je pozorovat kosmos za oknem, bábovku sypanou vločkovým cukrem. Sníh pokryje zem bez mezer a na jeho hládi je patrná sebenepatrnější stopa žaludského démona.
Hrusice jsou středobodem světa neméně než Paříž a Mekka; co za humny, vně hradeb, to zlé jest, tam řvou lvi, před humny, uvnitř hradeb, hovoří kocour Mikeš a kleje bába Pejzlerka, tam se neválčí, nestíná, nebombarduje, tam se střílí leda špačci a tlučou leda špačky.
Ladova pevná linka fascinuje. Rýsuje nezpochybnitelnou hranici mezi plochami, mezi jevy, mezi Schengenem a zlobivým zbytkem světa, mezi přírodou a lidmi, mezi čertem a andělem, mezi čertem a dětmi.
Pochopil, že v pekle je teple a pak - je odtud vidět pod sukně!
František Bílek napsal na hrob Bohumila Kubišty: "Obsáhnout život silným tahem..."
Kreslíř - amatér se uchyluje k tlusté čáře, odděluje svět obecný od světa jím tvořeného. A protože to neumí, sází na čerň, na rezolutní železnou oponu.
Tady hlídám já a dívejte se na mne zpoza ostnatého plotu!
Hmota ožila pod hladinou teplého moře v chuchvalečcích. Aby ukázala vodě, zač je toho loket, aby uchránila horko těžko nabytý tvar před nicotou, obehnala se mázdrou, skořápkou, krunýřem. Kyrysníci se tetelí v plechu a kmáni jsou měkcí, zranitelní. Ti si to odnesou! Já trilobit přežiju aspoň tak dlouho, než si mne všimne Barrande. Kdybych měl třeba zkamenět!
Školení výtvarníci spoléhají na chvějivou linii, předem nestanovenou, která kopíruje terén, dokud to Mistra neomrzí a nesrazí hory do dolin.
Nakonec však zůstanou nezapomenuti ti, co obtáhli svět silným tahem.
(Předneseno v Internetovém rádiu Haló Futura)
Autor: KAREL SÝS
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |