Musím přiznat, že jméno Emil Hruška (narozen 1958) mi donedávna nic neříkalo. Znalci naší evropské politiky ho možná znají jako asistenta našeho europoslance, odborníci na sudetskou otázku ho možná znají jako autora studie Pohoří divočáků, či povídkové sbírky My, hoši ze Sudet, ale já jsem se s ním seznámil teprve teď v povídkové sbírce Muž dvou rakví (2007).
Spěchal jsem domů, a neměl jsem nic s sebou na čtení na nudnou půlhodinku cesty tramvají. Hmátl jsme v knihovně po prvním titulu v nabídce novinek, temná malá knížka povídek s tajemným názvem Muž dvou rakví. První věta začínala slovy "Možná to všechno začalo tím, že se představil smyšleným jménem." Beru! Knihu jsem si půjčil, nasedl do poloprázdné odpolední tramvaje ... a začal číst. A četl jsem i doma večer na gauči, v noci v posteli, prostě dokud jsem všechno nepřečetl.
O autorovi můžu říct jen to, že na psaní příběhů má určitě dar od boha. Už jen tím, s jakou bravurou a lehkostí dokáže to, co mnozí autoři marně hledají celý život. Začít už první větu tak, aby čtenáře příběh zaujal od tohoto okamžiku. A to Hruška zvládá na výbornou.
V knížce nám nabízí celkem sedm povídek, jejichž společným tématem je především tajemný prvek. Někdy reálný, ale někdy s mysteriózní až hororovou pointou. Protože se autor specializuje na sudetskou tématiku, často zabruslí do našeho poloprázdného pohraničí, či doby spojené s druhou světovou válkou.
První povídka - Cesta patří do kategorie těch s fantaskním námětem. Pro svoji kvalitu je ve finále soutěže Povídka roku společně s druhou povídkou v pořadí - Útočiště. Ta je založená čistě na reálných základech. Pojednává o člověku utíkajícím z koncentračního tábora přes Sudety domů a je spolu s titulní povídkou Muž dvou rakví asi nejlepším ze všech prezentovaných příběhů. Oba se odehrávají v Sudetech, oba v čase konce druhé světové války, oba jsou o člověku utíkajícím před jistou zkázou, ale každý je z jiné strany barikády. I když Útočiště svým závěrem připomíná spíše hořkou tragikomedii.
Netradičně pojatý krimipříběh Mlýn se dostal do finále soutěže o nejlepší detektivní povídku roku. Není to vlastně klasický krimipříběh, neznáme pachatele, důvod zločinu, ani jak to celé skončí. Ale přitom musí každý čtenář uznat, že detektivka to je, a to tak děsivě reálná, že na nic co najdu raději už nesáhnu. Povídky Sklepení, Čekárna a Obelisk nechávají celkem neurčitý dojem z konce, který si může každý čtenář jakoby vysvětlit po svém. Zvlášť nejkratší povídka Čekárna patří svým šokujícím závěrem spíše do bibliografie Stephena Kinga.
Příběhy Emila Hrušky mne opravdu překvapily svojí kvalitou, čistotou vyprávění a atraktivitou námětu. Autor dokázal zkombinovat napínavost s psychologickým rozborem postav v krizových situacích.
Knížku vydalo nakladatelství BMSS-Start v roce 2007.
(převzato ze stránek www.knihovnice.cz se souhlasem jejich provozovatele)
Autor: BOBOKING
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |