V »Zamyšlení nad česko-srbskými vztahy« Djoko Stojiči?e a v dalších výborných materiálech z loňského 44. Mezinárodního setkání spisovatelů v Bělehradě (Obrys-Kmen č. 45/2007) jsem objevila odkaz česko-srbské spisovatelky Jary Rybnikarové: »Všechna ti čest, člověče!« Po mnoha dřívějších setkáních se spisovateli doma i v zahraničí (i u nás) se tentokrát mezinárodního setkání nezúčastnila. Narozena 23. srpna 1912 v Hradci Králové zemřela 30. dubna 2007 v Bělehradě. Aktivitou oplývala až do konce života, sdělil mi zcela nedávno autentický svědek. I v bývalé Jazykové škole na Národní třídě v Praze na besedě se stovkou posluchačů srbocharvátštiny (nyní prý není žádný zájemce o studium srbštiny či »charvátštiny«) a s vedením školy Jara Rybnikarová vyprávěla, jak »...všechno to bohatství života cpe do svých řádků, jeden zážitek předbíhá druhý, třetí se vplétá do druhého, padesátý do prvního« a jak »...bez vyzvání píše slova a věty, které jí diktuje Hradec«. Její odpovědi na mnoho otázek o dětství v Čechách, o působení ve štábu Titovy partyzánské armády za druhé světové války, kdy byla svědkem a účastníkem národně osvobozeneckých bojů jugoslávského lidu atd. zaznamenal magnetofon. Sestřih odpovědí se stal dovětkem knihy Dítě z Hradce (Kruh, Hradec Králové 1988) překladatele Dušana Karpatského.
Právě v knize Dítě z Hradce Jara Rybnikarová vzpomíná i na Viléma Závadu (22. 5. 1905 - 30. 11. 1982), od jehož úmrtí uplynulo čtvrt století. Závada uvedl Jaroslavu Hájkovou, dceru Emila Hájka, pianisty a profesora konzervatoře, do literatury uveřejněním její první básně Smích v Českém slově (20. 10. 1935). Tento »skvělý člověk, který měl modro v očích i v duši, který v životě pravděpodobně nezašlápl ani mravence« uveřejnil budoucí velmi známé srbské spisovatelce i další českou báseň a vzkazoval jí ještě i do Bělehradu: »Vy musíte psát!«
V roce 1928 se Jara odstěhovala za otcem do Bělehradu. Pohltilo ji »horké, vzrušující Srbsko«, i zamilovanost byla srbská, srbsky mluvila i s tátou. V roce 1936 se provdala za vynikajícího znalce srbštiny levicového zaměření Vlada Rybnikara. Měl už tři děti. Před válkou a po válce se Rybnikarovým narodily další děti. A tak byl dům pořád plný dětí. »Spousta povinností, spousta hostí,« vzpomíná Rybnikarová. A také »normální zaměstnání« - v Červeném kříži, pak v Ústředí pro informace, později v redakci časopisu Jugoslavija. A ovšem i vydávání knih! Někdy až překotné. Verše, rozhlasové hry, novely, povídky. Čtrnáct románů. Propagace a překládání české literatury v Jugoslávii. Překlady Nezvalovy prózy. Vydání antologie české a slovenské poezie spolu s Desankou Maximovičovou. Jistěže i vydání výboru básní Viléma Závady. Jak by ne. Závada jí mluvil z duše: »Válku válkám / a neustálý zápas / za krásu života / a za jeho slávu!«
Velkým překvapením byla pro mne analýza nejproslulejší románové kroniky Jary Rybnikarové Útěk za životem (česky Odeon 1983 podle 2. upraveného vydání v srbštině z roku 1978 pod názvem Jan Nepomucki). Velice rozvětvený děj s řadou retrospektiv a autorskou fikcí připomíná mládí a zralá léta Emila Hájka (nikoli tedy sv. Jana Nepomuckého!) a jeho bratra - houslisty (oba Nepomučtí byli známí v Evropě, v carském i sovětském Rusku, v Hradci a Jan i v Bělehradě). V románu se stále vrací motiv katastrofických milostných vztahů dvou mužů a jedné ženy a naopak dvou žen a jednoho muže - po úmrtí staršího bratra, a osud jejich dcer. Román byl přeložen do několika jazyků. Obdobně povídky. K údivu Rybnikarové byla překládána vždy znovu i její dávná povídka Děda a ptáci s téměř autentickým převyprávěním života v Hradci. Povídka byla napsána v Jugoslávii, řeka v ní se jmenuje Morava (Morava teče i v Srbsku, nejen na Moravě, upozorňuje Rybnikarová shodně s Karlem Sýsem, jenž byl vyznamenán Cenou Povelja Morave). »Hradecké řeky se v mém literárním díle objevují častěji. A v memoárové próze Život a vyprávění jsem napsala, že jsme se s otcem narodili v městě na dvou řekách a proto máme rádi Bělehrad, město na soutoku Sávy a Dunaje... Nejmenují se velkolepý Dunaj a mocná Sáva, je to malá lyrická Orlice a Labe, skromná rovinná řeka, jež v sobě nese příslib nekonečných prostorů, poněvadž se vlévá do oceánu...«
Nekonečné souvislosti Útěku za životem analyzovala na III. konferenci mladých slavistů (FF UK 24.-25. říjen 2007) v tématickém bloku České téma ve slovanské literatuře 19. a 20. století Danijela Cvetkovi?ová z FF univerzity v Bělehradě. Zajímá ji otázka návaznosti a ohlasu díla Jary Rybnikarové v Čechách. Poděkovala za informaci o dávné, předpřevratové existenci románu Útěk za životem (Jan Nepomucki) v překladu do českého jazyka. Je sympatické, že mladá slavistka neutíká před fakty česko-srbských vztahů. Vyhledává je...
Autor: JANA VACKOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)