Kdyby vás někdo žádal vybrat nejzajímavější, nejreprezentativnější českou prózu posledních třiceti let, pro kterou knihu byste hlasovali? Nedávno jsem tento problém řešila v podobě požadavku řeckého nakladatelství Gema. Dlouho jsem přemýšlela, prohlížela knihovnu, různé slovníky a příručky. Nakonec jsem vybrala román, který mi vytanul na mysli zřejmě intuitivně hned napoprvé: Česká pře s podtitulem Svědectví oxfordského mistra Petra Payna od Alexeje Pludka (řecký překlad by měl vyjít na podzim roku 2008). Tento román je podle mého názoru jako stvořený pro řeckého čtenáře (ale nejen pro něj), neboť se jedná o látku v Řecku naprosto neznámou, ale zároveň velmi přitažlivou. Česká pře je také mistrovským jinotajem lidského chování v období ekonomické a hodnotové krize.
   Nemyslím na Alexeje Pludka jenom proto, že momentálně intenzivně pracujeme na překladu výše uvedeného titulu a na doprovodném textu (spoluautorem překladu je básník Jorgos Kakulídys), ale také proto, že 29. 1. by bylo A. Pludkovi 85 let.
   Na Alexeje Pludka si pamatuji osobně z besedy v Nymburce, kde vysoký, štíhlý, elegantní, starší pán zaníceně vyprávěl o svém díle, ale také stejně zaníceně hodnotil stav ve světě, v Evropě, ale hlavně v Čechách. Alexej Pludek byl jedním z mála autorů, kteří se nepřidali k oficiálnímu protikomunistickému proudu. Člověk s jeho talentem by se jim určitě hodil. Jako každý vnímavý tvůrce byl Alexej Pludek jat strachem o naši malou zemi a jeho vyhraněné vlastenectví bývá někdy charakterizováno jako nacionalistické, s čímž bych jako komunistický internacionalista souhlasila jen ve velmi omezené míře a rozhodně se tato Pludkova tendence neodráží ve všech dílech (klima románu Česká pře je jednoznačně internacionalisticky vlastenecké). Alexej Pludek byl však člověk odvážný a čestný, za své názory bojoval a nikterak je nezakrýval a riskoval, že se nezavděčí všem. Jako každý zodpovědný tvůrce byl upřímný, měl názor postavený na podrobném studiu, vysoké inteligenci a senzitivitě, což jsou předpoklady k tomu stát se literátem (přidáme-li pracovitost, pečlivost a talent je výsledek skoro jistý) a které činí z člověka bytost politicky aktivní, jež se nejen snaží stávající stav vysvětlit, ale také jej svou aktivitou ovlivnit či změnit. V roce 1992 byl poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Levý blok. V roce 1996 kandidoval do senátu za Štěpánovu KSČ. Rozhodně žádná z politických či uměleckých aktivit tohoto autora nezmenšuje velikost jeho prozaického díla. Globální vývoj spolu s vývojem naší země by rozhodně dal Pludkovi v ledasčem za pravdu...
   Román Česká pře popisuje životní Odysseu oxfordského lolardského mistra Petra Payna, jednoho z následníků reformátora Jana Viklefa. (V titulku svého článku cituji slova Petra Payna z románu Česká pře, která pronáší k příteli Fridrichovi Reiserovi, jenž se navrací z Prahy do Německa, aby pomohl valdenským bratřím.) Payne je historickou osobností a jeho osudy jsou v Pludkově románu velmi věrně vylíčeny. Mladý mistr musí pro své názory tajně utéci z Anglie a po strastiplné cestě přes západní Evropu se dostává do Prahy, která je ostrůvkem svobodného vědeckého bádání a baštou Husových reformátorů. Žije v Čechách od roku 1415 až do své smrti v 50. letech 15. století. Stává se jednou z klíčových osobností husitského revolučního hnutí, jedním z nejvýraznějších ideologů, na které později navazovala německá reformace. I ostatní postavy románu, jako např. mistr Jeroným Pražský, Rokycana, Jan Žižka, Prokop Holý, Petr Chelčický či Václav IV., Zikmund a mnoho dalších jsou historické postavy, jednající na ploše Pludkovy fantazie podepřené podrobným studiem daného období. Pludek správně hodnotí, že husitství je možno označit jako první krizi feudalismu, která přerostla ve všelidový odpor k systému (patří do řetězce krizí vrcholného feudalismu společně se stoletou válkou, rozpadem byzantské domény ad.). "Opravdu, nic už nebude, jak bývalo. Nový věk se ohlásil právě výbuchem v této zemi po hanebném a nespravedlivém rozsudku svatého koncilu v Kostnici nad neohroženým mistrem Janem Husem, oprávcem církevních i světských zlořádů, mučedníkem pro poznanou pravdu. Nemohl být udusán ani po zničení polních vojsk na lipanském bojišti, ani následným ošemetným lžikupectvím církevní hierarchie s kompaktáty." Ale cena rozsáhlého románu (s vysvětlivkami 370 stránek) není jenom v přesných historických popisech a hodnoceních. Čtenáře snadno (a mimoděk) napadne, že jednotlivé charaktery patří do škály charakterů lidí prožívajících přerod epochy, lidí žijících v období krize. Velmi věrně působí jak Pludkovy hrdinové, tak zbabělci a pokrytci, stejně jako ti, kteří se snaží vsugerovat sobě i ostatním, že jich se aktuální dění netýká. "Za tohoto mého pozemského života je (mé místo) zde, kde propukla bitva; a z ní není kam utéci, abys nezradil." Vzhledem k tomu, že také my prožíváme hlubokou krizi kapitalismu, jež mu bude osudná, je Pludkovo dílo aktuální, i když v prvním plánu popisuje období vzdálené na 600 let našim dnům.
   Také se ztotožňuji s Pludkovým optimismem, i když z posledních stránek románu na nás vane mrtvolný puch z lipanského pole: "Život nemůže být nikdy poražen smrtí. A kdyby se nám nebe zdálo sebetemnější, vítr sebedivočejší a nenávist lhářů a pokrytců měla zdání pravdivosti, nakonec vždycky zvítězí nezištní lidé čistého srdce a smělé mysli nad slabochy a sobci, kteří se tváří jako silní. To ti vzkazuje náš bratr z Chelčic."

   Klíčová Pludkova (29. 1. 1923 - 7. 9. 2002) díla: Slunce v údolí (1955), Dvě okna do dvora (1959), Hromotlucká historie (1961), Ženy nemají pravdu (1963), Horami jde březen (1963), Faraónův písař (1966), Pověsti dávných časů (1971), Vabank (1974), Rádce velkých rádžů (1975), Hledání antipoda (1976), Český král Karel (1979), Nepřítel z Atlantidy (1981), Kralevic, král, císař (1983), Rytířská jízda Jana z Michalovic (1988), Takových tisíc let (1988), Česká pře (1989), Římský císař, český král (1996).

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]