V poslední době probíhající diskuse přinášejí zajímavé příspěvky k různým tématům, mnohé se týkají výsledků posledních voleb, přípravy sjezdu KSČM, protestů proti americkému radaru atd. Překvapuje mne, že některé nepříjemné nebo nejednoduché otázky se ze strany některých diskutujících bagatelizují nebo odbývají poukazem, že jde o zbytečnou nostalgii. Leccos k tomu může svádět, ale ne vždy tomu tak je. A proto ne se vším je možno souhlasit. Pokládám proto za vhodné připomínat některá fakta z minulosti, která mohou něco říci k současnosti. Chtěl bych proto v tomto duchu vzpomenout některých veršů K. H. Borovského o veliké »lásce« věrných Čechů k Švarcenberkům, aby se i mladší generace o tom něco dozvěděla. Např.:

   Píseň Čechů r. 1850
   Zle, matičko, zle!
   Švarcenberci zde:
   jeden, ten je jenerál,
   a druhý je kardinál,
   zle, matičko, zle!
   Zle matičko, zle!
   Švarcenberci zde:
   jeden drží karabáč,
   druhý říká Otčenáš,
   zle, matičko, zle!

   Zle, matičko, zle!
   Švarcenberci zde:
   jeden, ten je arcibiskup,
   a druhý je také špicbub,
   zle, matičko, zle!

   Mně se, mně se, mně se všecko zdá
   Mně se, mně se, mně se,
   mně se všecko zdá,
   že pan Švarcenberk
   o ústavu hrá,
   mně se, mně se, mně se,
   mně se všecko zdá,
   že o konštituci hrá,
   to obležení
   nadarmo není,
   to se časem svým
   v robotu změní!...

   Sedmero vzdechnutí k ministerstvu
   (Nová píseň, zpívá se jako: Ó Velvary! Ó Velvary, kde jsou mé tolary!)

   Ó Švarcen - Švarcen - Švarcenberk,
   radš půjdu na Špilberk,
   než bych smlčel tuto píseň,
   neulehčil srdci tíseň,
   ó Švarcenberk, ó Švarcenberk,
   radš půjdu na Špilberk.
   Ó Stadion! Ó pane Franc,
   důvěra je nadranc!...
   
   Bylo by možné uvést další z politických písní K. H. Borovského z období po r. 1848, kdy v potlačení revolučních vystoupení měli rozhodující postavení Felix Ludvík kníže ze Švarcenberků, další opory trůnu a další politikové a veřejné osobnosti, které si Havlíček bere na mušku. Tyto epigramy, básně a popěvky mohou našemu současníkovi i současnému levicovému politikovi něco říci.
   Proč byl takový kritický přístup představitelů české veřejnosti k Švarcenberkům? Bylo to pro jejich absolutní podporu habsburského trůnu, kterému např. maršál Švarcenberk sloužil v revolučním období 1848 i jako předseda vlády a odpovídal za veškeré tehdejší represe. Z té doby pochází často citované vyjádření o husitech jako o »bandě lupičů a žhářů«. Těžko se tomu divit, protože všichni byli bigotními katolíky. Je rovněž známo, že kardinál Švarcenberk přísně úředně nařídil všem katolickým kněžím neúčastnit se jakýchkoliv vlasteneckých aktivit. Tehdy také vlastně skončila zjevná činnost vlasteneckých kněží .
   Známá je i nepřátelská aktivita představitelů rodu okolo zřízení pomníku Jana Husa v Praze. Tvrdě i finančně podporovali pokus ovlivnit sochaře J. V. Myslbeka, aby přijal zakázku na sochu kardinála Švarcenberka a ne na Husův pomník, ovšem k veliké nelibosti a zklamání T. G. Masaryka, jednoho z významných členů výboru na postavení Husova pomníku. Myslbekova socha je onen klečící kardinál v chrámu sv. Víta.
   Pokud jde o T. G. Masaryka, je velmi dobře (stále zatím) znám jeho negativní názor na roli šlechty a katolické církve po Bílé hoře, obzvláště na ty vlastníky panství, velkostatků, rybníků, hradů a zámků, proti kterým směřoval zákon z r. 1919, jehož důsledné provedení bylo tehdy ovlivněno ohledy na katolické Slovensko. To však vůbec neubírá na významu a důležitosti Masarykova postoje proti klerikalismu a obzvláště proti velké šlechtě.
   Jeden z rodu byl ve výboru staré šlechty, která v době Mnichova podepsala prohlášení na podporu vlády, ale hned poté protlačovala bigotního katolíka a obdivovatele habsburské monarchie Dr. E. Háchu na post prezidenta republiky. Není ovšem možné přehlédnout účast F. Švarcenberka v povstání českého lidu v květnu 1945 jakožto člena Revolučního národního výboru v Čimelicích.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]