Jeden byl starší a druhý mladší. A teď měli soutěžit, který z nich je lepší. Bylo to těžké soupeření. Starší měl oproti mladšímu výhodu (či možná nevýhodu?), že kromě ekonomiky měl za sebou i řadu zkušeností z politických funkcí. Když kdysi dávno za »totáče« začínal jako mladý ekonom, vždycky na vědeckých konferencích říkal, jak by se měla rozvíjet politická ekonomie socialismu. Po bankéřských zkušenostech pak prognostikoval s jedním zemanským synkem po boku pohádkové postavy Dlouhého (Široký a Bystrozraký nějak nedorazili včas).
   A tak když čas oponou trhnul, jak říká klasik, náš starší, leč tehdy stále mladý ekonom se pustil do privatizace, neznaje rozdílu mezi špinavými a čistými penězi, s mezinárodně proslaveným Vítězslavem Kožeňákem. Ten byl až ze samotného Harvardu, takže náš ekonom stále opravdu, ale opravdu stále říkal: »Kéž by bylo víc takových Kožeňáků! « Jinak bylo jeho oblíbeným rčením »No comment«!, čímž ekonom na slovo vzatý a braný dokázal vždycky, ale opravdu vždycky vyjádřit všechno.
   Mladší ekonom byl sice od mládí až za »velkou louží«, ale zkušenosti jako ten starší zatím neměl. Budiž ovšem podotknuto, že jeho otec - taky ekonom, kterému jako by z oka vypadl, byl věhlasným odborníkem na ekonomiku rozvojových zemí ve vědeckém ústavu, černínské to odbočce na Malé Straně v Praze. A jeho otec byl skromný muž, což dokázal v historickém roce 1968. Když mu byla nabídnuta funkce stranického vedoucího v oddělení rozvojových zemí ústavu, ve své vrozené skromnosti prohlásil, že by tuto funkci - on, ekonomický odborník pro rozvojové země Asie a Afriky- nedokázal vykonávat, protože by neuměl vybírat a evidovat členské příspěvky. Tak skromný člověk to byl. Teprve po uplynutí delší doby emigroval ze Ženevy, kde zastupoval naši vlast v Mezinárodní organizaci práce. A tak se jeho syn - dnešní mladší ekonom - dostal do země zaslíbené - země Velkého Bílého Bratra. A tam i vystudoval, stal se profesorem - tak jako starší ekonom tady - a nyní se vrací do staré vlasti, kde se taky trochu věnoval bankovnictví. Řeklo by se tedy, že oba dva ekonomové jsou na tom stejně. Lidově řečeno: jeden za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou.
   Avšak staršímu je nutno přiznat, že se v poslední době úspěšně stačil vypracovat i v jiných vědních oborech. Například v geofyzice v souvislosti s vyvracením teorie oteplování Země. A pak kolosálním novoročním objevem, že žijeme v nejlepším období našich národních dějin. To by překvapeně zíral i samotný nestor české historiografie František Palacký, kdyby se ovšem dožil. Za takovýto vpravdě geniální historický objev náleží staršímu ekonomovi titul doktora historických věd a k tomu akademika České akademie věd.




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)