Výdobytků evropského literárního kontextu využil ve svém díle japonský prozaik Haruki Murakami (1949). Za román Kafka na pobřeží obdržel cenu Franze Kafky, která mu byla udělena v Praze v říjnu 2006. A dodejme ještě, že Murakamiho úspěch odstartoval román Norské dřevo z éry Beatles, o němž jsme referovali na stránkách Obrysu-Kmene 34/2003. Text přísně selektoval pozlátko industriálního světa se stavy prázdnoty, odděloval city hluboké náklonnosti a lásky od spotřební erotiky. Postavy románu byly ukotveny v moderní realitě a byly mistrně zachyceny ve svém vývoji.
Také poslední román AFTERDARK (Euromedia Group k. s. Odeon 2007, přeložil Tomáš Jurkovič, str. 155) je nemyslitelný bez hudby; část noci tráví jeden z hrdinů na zkoušce kapely; hraje na trombon... První kapitola je limitována časem 11:56 PM, poslední 6:52 AM. Každá z osmnácti kapitol je pro jistotu osazena hodinovým číselníkem s ručičkami.
V tomto nočním intermezzu je nám představeno několik protagonistů: mladý hudebník Takahaši se v restauraci seznamuje s Mari Asai. Mari Asai je požádána správkyní hodinového hotelu Alphavile Kaoru, aby jí pomohla s tlumočením. Jedna z jejích klientek, čínská prostitutka, byla brutálně napadena svým společníkem. Seznamujeme se s Japoncem Širakawou, násilníkem, který si nejspíš tímto aktem kompenzuje úmornou pracovní dobu. A ještě jedna postava je střídavě připomínána; je to Eri Asai, sestra Mari. Eri Asai spí. Spí nepřetržitě, jak nám to prozrazuje oko kamery, která plní místy funkci vševědoucího vypravěče. Ten proti všem zvyklostem nevyužívá 3. osoby singuláru, ale skrývá se za 1. osobou množného čísla. Jako chór, jako veřejné mínění, jako tajemná hlubina noci...
V závěrečné sekvenci podobné filmovým střihům nalézáme obě sestry na jednom lůžku, také Mari spí a cítí se v bezpečí: Noc se konečně úplně prolomila. Do další tmy zbývá ještě spousta času.
A to je všechno. Nezvykle málo a méně než dost! Postavy ve svém údělu podobné mimoběžkám. Žádná proměna charakterů, ani náznak očistné katarze. Že by tenhle text aspiroval na román? Možná ve smyslu minimum textu, maximum výkladů. Nejspíš v duchu císařových zaručeně nových šatů.
Protože k nesporným kladům Afterdarku patří dialogy, vyjděme z jednoho. Takahaši zasvěceně vysvětluje Mari, proč se rozhodl skoncovat s hraním v kapele.
"On je bohužel rozdíl, když něco člověku docela dobře jde, a když opravdu vytváří něco novýho..."
"Ale co konkrétně znamená vytvořit něco opravdu novýho?"
"No jo... Když zahraju hudbu, která někomu doopravdy promluví do duše, tak se do jistý míry reálně dostanu někam jinam já sám a současně se do jistý míry reálně dostanou někam jinam i ty, co ji poslouchaj. Já myslím, že jde právě o to, vytvořit takovejhle společně sdílenej stav. Nejspíš."
"To ale asi není jednoduchý."
"To je sakra těžký," odpoví Takahaši.
Jsme si téměř jisti, že čtenář tuhletu rovnici pochopil. Ale co autor?
Autor: FRANTIŠEK SKORUNKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |